Protichodná farba

Hvězdičku za snahu. Pan autor skutečně šel „barvouproti proudu“. Ale jen tím, že si vymyslím podle mne samotného originální nápad (v tomto případě, že lidi jsou prasata i květiny, podle chování, a záleží, zda podlehneme pokušení od ďábla, nebo ne) a divně sestříhám divné scény se fakt umění netvoří. Jako jo, zkoušeli to jiní, natočit mindfuck filmy a pak se bavili tím, jak se diváci snaží přijít na to, o čem byly, ale jen někomu se čirou náhodou povede a zadaří udělat z mindfucku kult, jako tomu je s Donnie Darkem (původní, podle režiséra nepovedenou, verzí). Navíc pan autor nepočítá s divákem a jeho zběsilé střihy a nicneříkající, ale podle něho nejspíše strašně hlubokomyslné scény mne jen jako diváka... ale jo, řeknu to, sr...aly. Navíc - když si člověk ty jím proházené střípky poskládá, tak je z toho tak jednoduchá a pitomá historka, až bolí, takový klasický revenge akčňák bez akce - ale s rádoby duchovním přesahem. To se stokrát raději podívám na Jesus Christ Superstar, kde některé symboly taky nejsou jednoznačné, ale ctí to diváka, filmařská pravidla, a něco to říká (osobně jsem si třeba až teprve díky JSCh uvědomil, že jeho učedníci byli ZKLAMANÍ, a žádní muži statečné víry). Ale kdyby mi někdo z JSCh nadělal sudoku, jako v tomto případě, kašlu jako divák na to - nevidím důvod, proč řešit rejžovy hádanky, když nejspíš ani on sám nemá jasno. Teda v jednom jasno určitě má - do hlavní představitelky je zamilován hodně, a navíc je foot fetišista. ... A málem bych zapomněl. Walden aneb život v lesích je vyhypeovaná knížka chlapa, který tvrdil, že žil v divočině a sám si vše pěstoval, přitom ve skutečnosti bydlel na zahrádce někde u města, chlapa, který nesnášel lidi a do knihy tu nenávist patřičně vetknul. Takže i tady je vidět, odkud vítr vane - hipster se dočetl o Waldenovi, přírodě a nad sojovým latte v oblíbeném coffee hubu vymyslel příběh o úpa úžasném propojení člověka s přírodou. (08.06.2021)

Jak moc by chtěl být Carruth velký umělec! Tentokrát jsem se neztratil jako u Primeru - věděl jsem do čeho jdu. Proto byl zážitek lepší. Chápu, že má režisér potřebu vyjadřovat se takhle (doslova) květnatě, ale osobně mě to stále oslovuje jen místy. Závěr to vytáhl téměř ke čtyřem hvězdám, protože mě film začal zajímat. Bohužel ve chvíli, kdy mě zajímat už nefalšovaně začal, skončil. 3 a 1/2 (26.09.2013)

,,SLUNCE JE RANNÍ HVĚZDA. TEN NEJDIVOČEJŠÍ ZVUK, POSLECH ROZVLNÍ DŘEVO ŠIROKO A DALEKO. JEMNÉ CINKAVÉ ZVUKY SE SNAŠÍ DO MÝCH UŠÍ. JEJICH KOŘENY SAHAJÍCÍ ZCELA POD DOMEM. OBÁVAJÍCÍ SE, ŽE BY BYLY MALÁTNÝMI. PRO NEODSTATEK SPÁNKU A JÍDLA. PŘEVLÁDAJÍCÍ MODROŽLUTÁ BARVA PÍSKU. SLUNEČNÍ ZÁŘE V BARVĚ VODY...…“ /// Teskná hudba, neosobní kamera, záběry, který nic neřešej a příběh – šílenost hodná mozku člověka na odvykačce. Nebo, že by v tom snad bylo něco víc? Ten pasáček vepřů je kdo? Že by… a ty tam děláš co? … Všechno spojuje … zmatek? Jo, jsem zmatenej jak prase (proto ten pasáček?), ale něčím mě to k sobě podvědomě poutá. Smutkem? Usínám, ale já nechci! Chci vědět víc! Zajímá mě, co tím chtěl autor říct. To musí mít kurevsky silný poselství!? Aha, tak jsem ho nenašel ani v praseti, ani v červovi. Budu hledat na netu… (no jó… orchidej, že mě to debila hned nenapadlo!). Prostě jsou věci mezi nebem a zemí. Tohle je jedna z nich. Filmařina, na kterou zjevně nejsem připravenej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stačí mi říct: Henry David Thoreau - Walden. 2.) Aronofsky a Malick se mi zdaj málo šílení. 3.) Thx za titule ,,delphin“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (11.09.2013)

Už dlouho jsem podobný snímek neviděl a vlastně, když se na to podívám kolem a kolem, tak v podstatě nikdy. Upstream Color je naprostý unikát, který drtivá většina, ne-li všichni, nepobere. I já sám nevím, jak si vlastně tenhle příběh pořádně interpretovat. Řeč přes obrazy, symbolismus, éterično, melancholie, tím vším Upstream Color disponuje a nenápadně osciluje s vašimi pocity. Jak film plyne, cítíte se stále zvláštněji a ten prožitek se postupně stupňuje. Vsadím se, že spousta lidí ani nebude mít chuť Upstream Color dokoukat, ale i přes naprosto na první pohled "neprokouknutelnou strukturu" se mi nedostavil pocit nudy, spíš naopak. Tak nějak jsem se po celou dobu vznášel. (28.04.2014)

Je to dosť dobrá mierne sci-fi ladená umelecká dráma. Má celkom dobrý príbeh o žene, ktorá je náhodne prepadnutá neznámym útočníkom a ten ju nakazí zvlášťnym parazitom. Snaží sa žiť normálne, ale parazit všetko radikálne zmenil a tak si uvedomuje, že sa stala súčasťou niečoho väčšieho, no nie je v tom sama, keďže tvorí pár so svojim priateľom, ktorý je toho súčasťou tiež. So spracovaním som dosť spokojný, tu sa už o nejakých bežných filmových postupoch nedá hovoriť ani zďaleka, to už je skutočne art v tej najčistejšej podobe, kde tvorcovia divákovi nič len tak nedarujú a potreba premýšľať je neustála. Jedine ma mrzí, že potenciál samotného životného procesu organizmu sa mi nezdal naplno využitý a ani vzťah hlavných postáv a ich fungovanie v rámci tohto kolobehu mi neprišlo úplne ideálne podané, väčšinu času som mal pocit, že toto sa dalo ešte doladiť, ale toto je vlastne len čisto subjektívne. Hlavne, že po celý čas si to udržuje vysokú úroveň s nespočtom zaujímavých prvkov a symbolov, ktoré spolu často silno súvisia, sadli mi aj tie netradične prepojené dejové línie a musím povedať, že po jednom pozretí som rozhodne nedokázal všetko vstrebať. Navyše to má také veľmi príjemné čaro, ktoré mi skutočne zdvihlo náladu a našťastie to nepokazí ani záverečná fáza., práve tá mi ešte prišla z celého filmu najlepšia. S hereckým obsadením som spokojný, sympatické hlavné duo, zaujímavá postava druhého muža, toto je úplne ideálne. Réžia a technická stránka sú skvelé, Shane Carruth dokázal za minimálny rozpočet vytvoriť takéto výnimočné dielo, ktoré je nielen originálne a inteligentné, ale nechýba mu ani kvalitný vizuál a atmosféra. A nesklame ani hudba. Takže po jednom pozretí sa mi to aj ťažko hodnotí, keďže som tu rozhodne všetko nepochopil, ale aj tak som som veľmi spokojný, dosť sa mi to páčilo, veľmi zaujímavý film. 78% (10.05.2014)