Strach a hnus v Las Vegas

Strach a hnus v Las Vegas, rež. Terryho Gilliama - vnímam čiste teoreticky, ako nebezpečne návykový, s určitou predstavou tohoto pôvodného „púštneho mesta” , ako jedného gigantického obchodného CENTRA pod jednou STRECHOU, v ktorom sa neustále zoskupujú skupiny závislých ľudí, od nasledujúcich pod-kategórií, t.j. úvodného, klasického gamblerstva (patologického hráčstva), kde by človek mohol kľudne utratiť všetky svoje úspory, a ešte by si navrch aj napožičiaval, cez postupujúci extrémny alkoholizmus, až po spadajúce psychedelické drogy, kedy sa dostávate až na samotné dno ! Našich dvoch postáv sa bezprostredne týka najmä ich brutálne výstredné, nekontrolované excesové drogové opojenie, ktorému kompletne podľahli už v Los Angeles, aby sa to v Las Vegas iba ešte viac potvrdilo a prehĺbilo. Johnny Depp je neuveriteľne stotožnený s originálnym Hunterom, že akoby mu z oka vypadol. Je to SILA, čo zo seba dostal. Zručne mu sekunduje pribratý Benicio Del Toro, ale na tohto, voľakedy univerzálneho herca, skrátka nestačí ! Možnosť vidieť niekoľkých zaujímavých hercov v menších roličkách, čo vôbec nie je na škodu veci. Oko diváka poteší napríklad sekvencia s Cameron Diaz vo výťahu. Gilliam nakrúca nebezpečný road-movie, ktorý podľa mňa patrí pod akýkoľvek zámok, a je na zvážení každého p. diváka, či si trúfa sledovať dvoch tot. magorov... ? (10.03.2019)

Surrealistický film s nespornou sugestivitu i svérázný černý humor a výbornou dvojicí: Johnny Depp a Benicio Del Toro, kde musím vyzdvihnout výkon obou herců. 12 Opic a Strach a hnus v Las Vegas se ale vlastně nedají srovnávat. Nedá se říct, že by to bylo slabší, nebo lepší. A nemám důvod srovnávat obě díla Terryho Gilliama. Jak lépe vyjádřit několikadenní úlet s drogami v žilách, bez přestávky po které jsem po prvním zhlédnutí byl obklopen různými choutky, pro popudrovaným nosem od koksu, ale Gilliam mě to nasekal na tak hrubou lajnu, kterou jsem sotva koštl v puse a už jsem byl nabažen barvami rozzářeného Las Vegas v zelené kšiltovce s cigaretou v puse v halucinogenními polo plaveckými polohami, které jsem cítil v křesle v závěrečných titulkách, kdy už po skončení to nebyl tak krásný sen, ale druhá strana drogového reálného života v subjektivním prožitku. (26.06.2012)

Odmyslime si jednoduchý dej, o dej a hlbokomyseľné myšlienky určite v tomto filme nešlo. To nebolo zámerom. Film chcel proste iba divákovi ukázať, ako asi vypadá svet pod vplyvom drog. Ja som si na filme všimol aj niečo iné. A to podľa mňa najgeniálnejší super herecký výkon aký som kedy v nejakom filme videl. J. Depp je proste pán herec, ktorému sa hereckým prejavom nikto nevyrovná. Povráva sa, že musel byť naozaj na drogách, keď dokázal podať taký výkon, čo by však jeho genialitu nijak nezmenšilo, pretože aj v tom prípade by to bolo náročné, možno ešte náročnejšie. Nemám čo váhať, plný počet hviezd, dal by som aj viac ak by to bolo možné. (05.04.2013)

Scénář: Terry Gilliam, Tony Grisoni, Tod Davies, Alex Cox .. Divoká pouť začíná! Dva hustě zfetovaní týpci, srandovně plešatící novinář a příšerně pupkatej právník (Depp & Del Toro), sedí v kabrioletu a jedou do Las Vegas, splnit si svůj americký sen – reportáž závodu ... ovšem (jak sami říkají) „toto město nepřeje psychedelickým drogám“. Prožijete s nimi nefalšované halucinace i paranoiu a potkáte pár zajímavých (a dobře obsazených) osob - za všechny k popukání otřesně vypadající stopař Maguire.. Režie a vizualizace je velmi reálná, spolu s hudbou navozuje skvělou atmosféru a servíruje estrádu pro někoho neuvěřitelných scén.. Perfektně zahraný úlet a filmový požitek pro všechny, kteří mají alespoň minimální zkušenost s čímkoliv podobným, ale takhle daleko to naštěstí nedotáhly. Ostatní totiž asi moc nechápou. Terry Gilliam a stejně tak autor předlohy si musely prožít hodně bouřlivě 60tá léta a vyzkoušet všechny tehdy dostupné drogy a tímto tripem nám ostatním dát najevo, že o tohle jsme (ne)přišli! Zfetovaný, sťatí a svobodní... 90%. (21.03.2005)

Strašlivě šílené cosi (pravděpodobně film), co k mé velké radosti není ódou na drogy, ale co pod neskutečným nánosem existujících i neexistujících halucinogenů ukrývá trpkou zprávu o stavu americké společnosti (kvůli níž to vše Terry Gilliam ostatně také spolunapsal a režíroval). Ovšem dlouho jsem musel čekat, až budu mít na Strach a hnus v Las Vegas tu správnou náladu, protože je to tak sugestivně natočené, že mě vždy nejpozději po 15 minutách začala bolet hlava a zachraňovalo mě tlačítko STOP. (22.07.2018)