Prekliatie žltozeleného škorpióna

Opravdu nemám nic, co bych mohl vytknout. Všechna ta Allenova těkavost je jednoduše geniální ("I hate her just like I hate that German chancellor with the moustache."). :) Vzájemné provokace s Helen Hunt jsou neskutečně vtipné! Myslím, že jsem jeden z lidí, co přichází filmům Woodyho Allena (i samotnému Woodymu) na chuť. :) (15.09.2006)

Velice úsměvný a zajímavý filmeček. Woody Allen předvedl kromě svého režisérského umu i slušnou dávku herectví a zdatně mu „sekundovala“ výborná Helen Hunt. Lehce ujetá kriminální zápletka, to už byla jen taková třešnička na dortu. Na rozdíl od jiných „kriminálních dramat“ zde se vsázelo především na vtipnost a to bylo dobře. Především pak postava samotného Allena vždy vykouzlila nějakou tu peprnou hlášku ve správný okamžik. A v neposlední řadě nesmím opomenout ani okouzlující Charlize Theron. Ta byla přímo k sežrání. Takže samozřejmě nemohu jinak, než dát nadprůměrné hodnocení. (25.03.2018)

Dobří herci, vtipné hlášky, kvalitní jazzová hudba, originální krimi zápletka a úsměvná romance. Škoda jen, že chvílemi filmu dochází dech (možná stálo zato udělat pár střihů navíc), proto "pouze" ty 4*. "To je pro mě opravdu novota. Jsem zvyklá na podkrovní ateliéry a jachty, na úžasné evropské milovníky, kteří mě zahrnují dárky a pozornostmi. A přesto to tu pokládám za velmi vzrušující...v této rozpadající se barabizně s krátkozrakým moulou." - "Jako bych zaslechl kompliment. Jenom zrovna nevím kde." (06.05.2010)

Půvabná díla filmových návratů mohou být také něčím víc než jen oparem romantizující nostalgie. Skutečným tvůrcům nabízejí prostor pro nové pohledy, neozkoušené zorné úhly a tím pro řadu prvků, které v daném kontextu oprávněně působí až objevným dojmem. V případě ŠKORPIÓNA, komediálně pojatého návratu k někdejší tvrdé škole amerického kriminálního filmu, se oživujícím průsečíkem stává proslulý lidský i herecký fenomen Woodyho Allena. Komika, která těží ze skrytého potenciálu jinak naprosto vážných scén žánru, je podporována i perfektní výpravou, za kterou by se nemusela stydět ani třicátá a čtyřicátá léta, do jejichž zlomu je film situován. Neméně zdařile je zvládnuto jiné velké téma doby - sufražetství, které se tehdy postupně proměňovalo a klubalo do moderního feminismu (pojetí úlohy Huntové v mnohém evokuje podobně pohádkově pojaté PO ČEM ŽENY TOUŽÍ). Rehabilitace nesvalnatého, navenek zcela neatraktivního, tak trochu pořád chlapeckého mužství je dalším Allenovým přínosem, který pronikavě spoluzvyšuje diváckou přitažlivost ŠKORPIÓNA. Hbitý, rychle plynoucí děj dále zušlechťují brilantní rozhovory doslova přeplněné gejzíry neotřelých slovních gagů. Allen i ŠKORPIÓN potvrzují - pokolikáté už ? - starou dobrou pravdu: že nezáleží na zvolené formě či žánru filmu, ale na tom, zda tvůrce, který ví, co chce, je také s to svou představu realizovat. Allen do této nanejvýš výběrové společnosti vždycky patřil. A patří. (20.12.2008)

Prokletí má na novodobou Allenovku až nebývale vysoké hodnocení a vážně mě mrzí, že s ním nevycházím. Helen Hunt nemá s Woodym dostatečnou chemii a i přes slušné slovní přestřelky nebo nápaditý happyend se ani k nadprůměru nedostanu. Nosný příběh totiž působí jako bláznivá komediální jednoaktovka a nic víc. (27.12.2005)