Prekliatie žltozeleného škorpióna

Tolik (a tak moc) vtipných urážek v jednom filmu... To je skoro k neuvěření. Stejně jako Woody Allen v roli živoucího magnetu na ženy (především tedy na sekretářky a servírky). Prokletí žlutozeleného škorpióna patří k těm snímkům, které mě baví od začátku do konce, a i když v jednom kuse smíchy neřvu, směju nebo usmívám se permanentně. Může za to i překrásná Helen Hunt, výborná hudba a David Ogden Stiers v roli proradného hypnotizéra. Pět nezhypnotizovaných hvězd. (12.03.2013)

Woody Allen nesklamal ani v tomto diele a hoci si tu tentokrát neodniesol žiadnu nomináciu na Oscara alebo Zlatý Glóbus, nezľavil zo svojich scenáristických kvalít ani o meter. Miestami sú to až mega výbuchy smiechu. Klasický Woody, ktorému možno chýbala len finálna pointa trochu prepracovanejšia, ale tie gagy a hlášky, tie stáli za to. (18.05.2016)

Jeden z nejlepsich a nejvtipnejsich filmu Woodyho Allena. Nema cenu vychvalovat skvelej pribeh, perfektni hudbu a podobne a prejdu hned k tomu nejhlavnejsimu, Woody, Helen a jejich dialogy. Jednak oba hrajou naprosto dokonale a ty jejich dialogy, to je proste genialni a vetsinou super vtipny. Proste skvela komedie osvezena krimi zapletkou, u ktery se vzdy dobre bavim. (11.09.2007)

Je to pouze stylová hříčka,ovšem natolik zábavná a prošpikovaná typicky allenovskými proprietami,že to nakonec vůbec nevadí.Slabší příběh je jen zástěrka pro rozehrání skvěle napsaných dialogů,které si zvláště Helen Hunt s grácií vychutnává a člověk pak zapomene jak na nedotaženou zápletku s loupežemi tak na nevyužité vedlejší postavy.Protože tahle komediální pocta klasickým noirovkám má své neodbytné kouzlo. 80 % (15.09.2012)

Půvabná díla filmových návratů mohou být také něčím víc než jen oparem romantizující nostalgie. Skutečným tvůrcům nabízejí prostor pro nové pohledy, neozkoušené zorné úhly a tím pro řadu prvků, které v daném kontextu oprávněně působí až objevným dojmem. V případě ŠKORPIÓNA, komediálně pojatého návratu k někdejší tvrdé škole amerického kriminálního filmu, se oživujícím průsečíkem stává proslulý lidský i herecký fenomen Woodyho Allena. Komika, která těží ze skrytého potenciálu jinak naprosto vážných scén žánru, je podporována i perfektní výpravou, za kterou by se nemusela stydět ani třicátá a čtyřicátá léta, do jejichž zlomu je film situován. Neméně zdařile je zvládnuto jiné velké téma doby - sufražetství, které se tehdy postupně proměňovalo a klubalo do moderního feminismu (pojetí úlohy Huntové v mnohém evokuje podobně pohádkově pojaté PO ČEM ŽENY TOUŽÍ). Rehabilitace nesvalnatého, navenek zcela neatraktivního, tak trochu pořád chlapeckého mužství je dalším Allenovým přínosem, který pronikavě spoluzvyšuje diváckou přitažlivost ŠKORPIÓNA. Hbitý, rychle plynoucí děj dále zušlechťují brilantní rozhovory doslova přeplněné gejzíry neotřelých slovních gagů. Allen i ŠKORPIÓN potvrzují - pokolikáté už ? - starou dobrou pravdu: že nezáleží na zvolené formě či žánru filmu, ale na tom, zda tvůrce, který ví, co chce, je také s to svou představu realizovat. Allen do této nanejvýš výběrové společnosti vždycky patřil. A patří. (20.12.2008)