Zamatoví teroristi

Má to jeden problém. Mal to celé režírovať Ostrochovský. Prvá Pekarčíková tretina je výrazne nezvladnutá a bezobsažná. V najlepšom prípade pripomína už aj tak dosť prepálené Nesvadbovo a jeho poumelečtené realityshow metódy (rande scény). Vôbec sa nezameriava na otázky ohľadom protagonistu ako teroristu, iba ho vykresľuje ako sexistu, ktorého jediný životný problém je, že nemá v posteli solárkovú blondínu. Samozrejme tu režisér zaradí aj pár obrazov o jeho živote diverzanta, tie sú však nemotivované a didaktické (napríklad maľovanie väzenskej cely na podlahu). Navyše pôsobia ako nepodarené napodobovanie "oživovacej" metódy jeho kolegu Kerekesa. A aby tam mal aj politický komentár, tak nechá exotov v aute nadávať na Šustera a Gašparoviča, aby ulahodil frustrovaným divákom, ktorí si potrebujú kopnúť do prestaviteľov súčasného politického zriadenia..........................Stredná Kerekesova časť je priemerná a najviac nahnevá svojím vágnym pokusom priblížiť záškodnícku činnosť cez protagonistovo trénovanie vlastných synov v príprave na teroristický útok. Synovia ho majú dosť na saláme, takže ich otec musí miestami do diania vťahovať topornými dialógmi ako z popularizačnej relácie pre mládež. Kerekesova metóda znovuinscenácie starých udalostí tu pôsobí dosť vyčpelo a poviedka je omnoho silnejšia v reportážnych pasážach. Zaujímavá je v podstate len línia hľadania bývalej spolupracovníčky a približovanie samotného atentátu na Husáka. Zostane však toľko nezodpovedaných otázok, že to diváka viac rozmrzí, než uspokojí..........................Poslednej Ostrochovského tretine nie je čo vytknúť a po dlhšej dobe ju považujem za niečo skutočne zaujímavé na poli slovenského dokumentu. Režisér sa šťastne rozhodol príblížiť úskalia diverznej činnosti cez príslušníčku súčasnej nonkomformnej mládeže. Svoj koncept, kedy starý diverzant vycastuje a trénuje opirsingovanú teenagerku, autor pevne drží v rukách. Vyhýba sa vykonštruovaným situáciam a protagonistove spomienky na minulý režím vychádzajú prirodzene na povrch počas tréningového procesu. Ostrochovský tak vyčerpávajúco približuje náročný proces odhodlaného bojovníka proti komunistickému zriadeniu a zároveň cez mladú protagonistu aktualizuje tému do súčasného prostredia. Jeho réžia je subtilná, bez poetizovania, bez pseudohumanizmu, bez banálnych múdrostí, a bez snahy zľahčovať hláškami exotov a zároveň dokáže plasticky vďaka výborným hereckým výkonom vykresliť psychológiu svojich postáv. (07.10.2013)

Tri dokumentárne portréty mužov zaujímavé pre ich diverzantskú činnosť v minulom režime, už nie tak zaujímavé pre ich súčasný život a filmársky prístup k nim. Ten prvý, s rozpačitými inscenovanými zoznamkami ako z reality show, samoúčelnou poetizáciou a akútnym nedostatkom informácií či ucelenej štruktúry, je čistý trapas. Druhý, typicky kerekesovsky štylizovaný portrét, je inscenovanou reportážou. Pomerne dobre sa naň pozerá, ale načrtne niekoľko zásadných otázok, ktoré napokon nezodpovie, takže dojem z neho je taktiež rozpačitý. Tretí film sa stáva skvelým vtedy, keď akceptujete jeho nezdôvodnený koncept o starom teroristovi, ktorý cvičí mladého. Je informačne pomerne bohatý, vecný a pútavý. Zamatoví teroristi sú ako celok rozpačití. Miestami pôsobia príliš umelo, tému terorizmu a odboja ani psychológiu protagonistov zďaleka nerozvíjajú, ako by sa dalo, ale vo veľmi nenáročnej rovine občas rozosmejú, zhrozia i poučia. (6/10) (17.04.2014)

Jak se vaří dějiny ve mě vyvolávaly spíše rozpaky, ale zato Sametoví teroristé ve mě budí všeobecné nadšení. Kerekeš svoji metodu inscenace dovádí až do samotného extrému, ale ono to překvapivě funguje. V některých pasážích se dokonce hlavním představitelům dostává natolik pod kůži, že si o tom ti "autentičtí" dokumentaristi s rozklepanou kamerou můžou jenom zdát. Přestože se na oko vyhýbá nějakému silnějšímu přesahu, tak to téma tam je. Limity antikomunismu a relativita terorismu, jako mantry současnosti, stojí za důkladnější rozbor. Kerekeš a spol. nakopávají, tak kdo se toho ujme? Ale jinak jsou Sametoví teroristé mnohem napínavější a dravější než většina československé produkce. (04.11.2013)

Mela jsem velky problem s tim "super originalnim" konceptem jednotlivych pribehu. Ve vysledku se totiz stalo, ze me zadny z trojice teroristu nezajimal, nechtela jsem je poslouchat a jenom jsem se modlila, at uz to skonci. Absolutni vyprazdnenost, zbytecny film - pritom paradoxne o velmi zajimavem tematu. (11.04.2015)

Velmi dobrý (v pravdě česko-slovenský) koprodukční celovečerní dokumentární film o podstatě hrdinství v naší pohnutou historií velmi zmutované společnosti. Sametoví teroristé (mimochodem dle mého velmi nešťastně zvolený název) příkladně odrážejí složitou strukturu a povahu zřejmě nejen českého, ale i slovenského národního charakteru, který byl po staletí ohýbán jak komunismem, tak i sovětským, německým a rakouským, respektive uherským živlem. Výsledkem je to, co Jaroslav Hašek načrtl ve svém nejslavnějším literárním díle, švejkovské naladění většiny populace a moment, kdy aby český (a slovenský) divák vůbec akceptoval označení tří hlavních protagonistů za hrdiny, musí tvůrci použít humorný rastr s velkou mírou nadsázky. Zjevně to ale odráží též fakt, že dokumenty musejí dnes hlavně bavit, byť je jejich téma jakkoliv zásadní a forma musí teatrálně předbíhat obsah, aby diváka výsledný tvar vůbec zaujal, o hrdinech se tedy netočí ,,navážno", ale s velkou mírou nadsázky, zábavně, až komediálně, inscenovaně... (Je jasné, že až někdo bude chtít natočit kýžený celovečerní velkofilm o největších hrdinech protikomunistického odboje, bratrech Mašínech, bude muset točit rovněž komedii, aby ji český národ vůbec akceptoval...nebo přinejmenším jeho větší část, majoritní masa lidí, v jejichž hlavách dosud doznívají ozvěny komunistické propagandy a fungují myšlenkové a hodnotové vzorce nabyté v období totalitní éry). Přesto film přináší řadu výrazných momentů a hlubších, zásadnějších vjemů - za jiné vyzdvihuji rozhovor Vladimíra Hučína s jeho svěřenkyní za pomoci héliem transformovaných hlasů. ,,Cítíte se jako hrdina?" ,,Hrdinům se neděkuje!" (Apropos Vladimír Hučín by si zasloužil samostatný film.) (20.11.2014)