Mapy ku hviezdam

Cronenberg vznešeně poskládal ne úplně těsně pasující mozaiku příběhů zbohatlíků v Hollywoodu, zdůraznil náléhavost jejich tužeb, postavil jim do cesty zeď v podobě jejich slabin a všemu dodal prapodivný nádech mysteriózna tak, jak to uměl velice dobře již před několika desítkami let. Podobně jako De Palmova Vášeň tento film rozhodně není pro všechny, mě se ale nádech podivna a nepochopení v téhle stále ještě mainstreamové podobě líbí. Cronenberg navíc vždy uměl skvěle vykreslit odvrácenou stránku lidské nátury a to se ukazuje i zde. Samotný závěr je pak nečekaným úkrokem a vlastně až dojemně romantickou tečkou za jinak chladným filmem... 7/10 (05.11.2014)

Démoni Hollywoodu v plnej paráde. Snímok je o odvrátenej stránke tohto miesta, o pekle plného všelijakých mentálnych problémov, úchyliek a šialeností. Pritom vo filme všetko začínalo tak nevinne... príchodom popáleného dievčaťa, ktoré sa stalo osobnou asistentkou jednej starnúcej herečky (J. Moore) predstavujúcej dokonalý archetyp tohto morálne skazeného sveta. Vďaka výraznej psychologizácii hlavných postáv, ich vzájomnej konfrontácii a osobných démonov minulosti, sa tak môže začať nepríjemná cesta do útrob tohto temného sveta plného cynizmu a holého pragmatizmu. Nech je Cronenbergova téma pre námet akákoľvek, vždy ma dostane. Aj v tomto prípade je tu zrejmý jeho rukopis, pričom niektoré scény vyvolávajú príjemné spomienky na jeho staršiu tvorbu, čo som len uvítal. Škoda, že pri pár momentoch nezatlačil viac na pílu, niektoré scény si priam pýtali vyššiu explicitu a šokantnosť, žiadalo sa mi ísť do väčšej hĺbky. Ale inak veľká spokojnosť, prostredníctvom filmu sa nikto nedokáže na nejaký problém v spoločnosti pozrieť po psychologickej stránke tak brilantne ako Cronenberg. 85/100 (24.09.2015)

Nebyl by to Cronenberg, aby do filmu nenacpal plno hnusu, ale tentokrát se jedná o hnus na první pohled neviditelný, který se skrývá v lidské povaze - incest, psychické poruchy, závist, egoismus apod. Narouboval to do příběhu o "ošklivém a zlém" Hollywoodu, což působí na začátku zábavně, pak mrazivě a na konci velice falešně. Scénáristicky to dost skřípe, ale vyvažují to dobří herci - až na jako vždy nevýrazného Pattinsona a herce, co hrál toho třináctiletého spratka. Na Cronenberga hodně slabý počin. "Hell is a place without narcotics". (27.08.2014)

"Těžký" film, kterým se čím dál mnou oblíbenější režisér definitivně zařadil mezi skvělé vypravěče a psychouše, kdy nejlepší psychiatr alias psycholog je vlastně pořádný psychouš. Je fakt, že mi některé nejasné články v této složité skládačce docvakly po skončení projekce, takže si pro pochopení nemusím film pouštět znovu, ale nebráním se tomu. Opět se podstata točí kolem tatíčka Freuda, což mě dnes již nepřekvapuje, ale nikdy nezaškodí se nechat poučit znovu a zas. Dovolím si skromně konstatovat, že Hollywood zde představuje pověstnou Sodomu Gomoru a s lidmi jako takovými to jde z kopce již od okamžiku Vyhnání z ráje, což příkladně zosobňuje Incest. Hlavním pilířem neřešených děsů a běsů, jež vyústily v to, kam pochopitleně mířily, je totální depersonalizace dneška jako ústředního problému a dovršení Zkázy, jež je nevyhnutelná a až nebezpečně číhá za dveřmi, tak blízko, jak dalece nám to nedochází. (26.10.2014)