Návrat do Cold Mountain

Byl bych s návratem do Cold Mountain neměl problém, kdyby zůstal filmem o návratu vojáka z dosud neskončené občanské války v USA domů, o teroru domobrany či potížích opuštěné ženy s hospodařením. Co by mně přišlo dosti, možná by jiným přišlo málo a tak bylo nutné film nějak ošperkovat a jelikož bižuterie je levnější a na první pohled i vypadá lépe, použil Minghella právě ji. Všeliké postavy tak vymýšlejí nepřirozená (ale originální a zdánlivě hluboká) pacifistická hesla, mají plno romantických řečí, když jim jde o kejhák a vůbec žvaní jako romantik, kterého někdo prvně vzal na pivo. Nejlepší (a kolikrát opravdu dobré) jsou ty scény, kde postavy mluví minimálně, případně se alespoň netváří, že říkají něco objevného... Nejstrašnější, bohužel převelice přítomný motiv je Láska. Láska, kterou voják ke své milé chová po pár dnech známosti a letech odloučení. Láska, z které čerpá sílu pokaždé, když mu dochází. Láska rozhýbává jeho nohy. Každý moment, který mohl nějak způsobně vyznít se obrací v hluboké vzdechy: "Ach, oni se tak milují." Když se Láska objeví, veškerá reflexe jde vniveč. Odyssea, ve které v každé sloce Oddyseus vzývá Penelopé zatímco ta maká na poli se stachanovcem s prořízlou hubou v sukních a na oplátku vzývá Odyssea, pro mě prostě a jednoduše není. Silné **. (29.03.2010)

Scénář: Anthony Minghella .. Kniha Cold Mountain popisující převážně příběh vojáka vracejícího se ke své lásce do rodné vesnice na pozadí americké občanské války poskytovala obrovský potenciál. Režisér Anthony Minghella, stojící taktéž za adaptací oné knihy naskytnuté téma plně využil a vytvořil pompézní výpravné milostné drama. Vedle jeho tvůrčích schopností, krásné kamery a hudby zde neméně září hvězdné herecké obsazení, kde na sebe největší pozornost strhává Renée Zellweger svým osobitým podáním Ruby (kdo ji neslyšel mluvit v originále, nepochopí!). Tento romantický velkofilm mám hodně rád, je to silná podívaná na těžké lidské osudy nepřímo řízené krutou válkou. 95%. (11.12.2006)

Vizuální dokonalost a herecké výkony, které berou dech. Jen málokdy se mi stalo, že bych hlavním hrdinům tak moc držel pěsti a tlačil je k happyendu. O to fatálněji pak vyznívá závěr, který popírá jakékoli očekávané sladké či hořké návraty a shledání a místo toho přináší strhující dvacetiminutovou katarzi, která poctivě rezonuje ve všech smyslech. Kdo mohl tušit, že právě Cold Mountain je teprve Minghellův druhý a přitom navždy poslední opravdu velký film. (14.05.2006)

Po prvních třiceti minutách jsem se cítil jako v ráji. Nevím, jestli to bylo mojí extrémní nákloností k Nicole, ale každý okamžik milostného oťukávání mezi ústředními hrdiny jsem prožíval neobyčejně intenzivně, v duchu šeptal Nicolce do ouška zamilovaná slůvka, a když musel Jude Law odejít, málem mi pod tíhou zoufalství puklo srdce. Začal jsem podezřívat Minghellu, že natočil dokonalou romanci, která mě přímo v kině zpopelní a rozpráší na kilometry, ale brzy přišlo vystřízlivění. Film najednou zasypala spousta vedlejších postav, které mě prostě v kontextu hlavní milostné linie přišly naprosto nezajímavé. Řekl bych, že s Renée přišla do Cold Mountain nuda, ale není to chyba Zellweggerové. Její výkon mi sice nepřišel na Oscara ani omylem (obzvlášť ze začátku dost přehrává, jak vehementně máchá rukama), ani mi až na zasněžený záver nepřipadla kdovíjak vtipná, ale výtky padají na hlavu scenáristy, který rozplizl film malými výstupy Ribbisiho, Hoffmana a spol. Sice skvělých herců, kteří však v příbehu nehrají důležitou roli, ať už emocionální nebo dějovou. Prostřední hodina mě skoro vůbec nebavila, najednou jsem se musel "jen" kochat krásně nasnímanou přírodou. Tady měly podle mého nůžky nekompromisně stříhat, omezit se jen na několik málo epizodek včetně té jedné z mála, která je opravdu úchvatná (opuštěná Natalie Portman), a dotáhnout strhující milostnou linii co nejdřív do konce (popř. ji ještě více rozehrát, než se tomu nakonec stalo). Když se Minghella ke svým hrdinům vrátí a srdíčko začne zase roztrpčeně tlouct, je nadmíru jasné, že k dokonalosti tomuhle filmu chybí to správné dávkování důrazu. Lawovy problémy a neslané nemastné peripetie cestou domů neměly hrát prim, protože Minghella je mnohem silnější jako vypravěč nádherných milostných příběhů. A když má u sebe tak skvělé herce, nádhernou vizuální stránku a scenáristu, který dokáže z láskyplného jiskření vyždímat bez balastu slov maximum, měl by vzniknout geniální film. Ale přestože se Nicole svlíkla a vypadala opět překrásně, nedopadlo to... Upřímně, snad nikdy v životě mě tolik nemrzelo, že nemůžu dát plný počet hvězdiček. V první čtvrtině jsem totiž ani nedýchal a říkal si, že teď teprv vznikl pravý film mého srdce. (21.03.2004)

Feministické filmy z přelomu století představují výrazné oživení dosavadního vnímání velkých dějinných událostí. Válka Severu proti Jihu, konflikt Unie a Konfederace, tato druhá americká revoluce krvavostí svého průběhu i krajní bezohledností sváděných bojů musela být dotvořena zhruba dvacetiletým obdobím tzv. rekonstrukce, bez níž by obnova mírového života v USA nebyla vůbec představitelnou. Válčení mužů burcovalo sílu a vůli žen v zázemí. Mateřský motiv, vůdčí myšlenka pozoruhodného díla, je scelujícím, ale i syžet prorůstajícím a integrujícím prvkem. Je v něm i vášeň lásky, i propojenost dvou individuálně strádajících, ale ve svém propojení až ořekvapivě silných žen. Romantický kolorit, další výrazný rys kompozice Minghellova díla, umocňuje krajinně i v detailech silná kamera a strhující výkony obou protagonistek - Kidmanové a Zellwegerové. Silná a přesvědčující je i kresba prostředí amerického maloměsta třetí čtvrtiny 19. století. Feministický pohled - pro někoho snad až překvapivě - neobohacuje "jen" muže, ale určitě paralelně bystří a rozvíjí i vlastní ženskou sebereflexi. A to i v případě díla, které vysoce přesahuje kvalitativní hladinu danou působením perifernějších subžánrů světové kinematografie hraného filmu. (12.09.2007)