Návrat do Cold Mountain

Feministické filmy z přelomu století představují výrazné oživení dosavadního vnímání velkých dějinných událostí. Válka Severu proti Jihu, konflikt Unie a Konfederace, tato druhá americká revoluce krvavostí svého průběhu i krajní bezohledností sváděných bojů musela být dotvořena zhruba dvacetiletým obdobím tzv. rekonstrukce, bez níž by obnova mírového života v USA nebyla vůbec představitelnou. Válčení mužů burcovalo sílu a vůli žen v zázemí. Mateřský motiv, vůdčí myšlenka pozoruhodného díla, je scelujícím, ale i syžet prorůstajícím a integrujícím prvkem. Je v něm i vášeň lásky, i propojenost dvou individuálně strádajících, ale ve svém propojení až ořekvapivě silných žen. Romantický kolorit, další výrazný rys kompozice Minghellova díla, umocňuje krajinně i v detailech silná kamera a strhující výkony obou protagonistek - Kidmanové a Zellwegerové. Silná a přesvědčující je i kresba prostředí amerického maloměsta třetí čtvrtiny 19. století. Feministický pohled - pro někoho snad až překvapivě - neobohacuje "jen" muže, ale určitě paralelně bystří a rozvíjí i vlastní ženskou sebereflexi. A to i v případě díla, které vysoce přesahuje kvalitativní hladinu danou působením perifernějších subžánrů světové kinematografie hraného filmu. (12.09.2007)

Čas války je jako stav alkoholového opojení - dokonale obnažuje lidské charaktery... Inmanova odysea by mohla stát zcela samostatně, ale bez farmářské nouze, co naučila ctnosti, by nebyla úplná. Minghella akademiky poškrábal na zádech, foukl jim do ouška, povískal je ve vlasech, to vše způsobem hraničícím se zištností, nicméně o dokonalé kameře Johna Sealea a festivalu královsky zahraných vedlejších rolí nemůže být pochyb. No, vlastně vyjma Renée, ta byla zralá na zacpání úst kukuřičným klasem, ale nakonec paradoxně Oscar goes to.. (28.07.2014)

Právě jsem to dokoukal a ještě chvíli nebudu moct mluvit. Jde o jeden z nejsilnějších protiválečných filmů (aspoň pro mě). Ač je to spíše příběh o odyseovském putování, válka zasahuje hrozným způsobem do života všech postav. Jak válečná vřava na začátku, tak řádění domobrany a vlastně i dalších lidí, z kterých válka udělala stvůry, to jsem neskutečně silné scény. Ještě, že jsou na světě lidé jako Ruby, která je ve fenomenální podání Renée Zellweger tím snad jediným plamínkem naděje v tom šíleném světě. Samozřejmě skvěle hrají i Kidman a Law, ale i Kathy Baker, Natalie Portman (obzvlášť silná scéna), Philip Seymour Hoffman nebo Giovanni Ribisi. A konec slov, jdu si dát Renée do nejoblíbenějších hereček (už jen pro to, jak dokáže zatočit s výbojnými kohoutky). (02.03.2005)

„A očakávam, že si po sebe každá vynesie nočník.“ Americký veľkolepý epos, plný všetkého, čo má správny americký veľkolepý epos mať. Teda masové bojové výjavy (šaty v sekunde strhnuté z tela tlakovou vlnou, „kotol masakry“), bombastické herecké obsadenie (oscarová Zellwegerová, hnoj kydajúca Austrálčanka Kidmanová, mužne tajomný Law, dominantne otcovský Sutherland, svinský domobranca Teague v podaní Raya Winstonea), prekrásna divočina, silný scenár á la Odyseus o nezmyselnosti násilia a k tomu láska a smrť, smrť nesmie chýbať. Zaujímavé je, že podporné postavičky sú ešte zaujímavejšie, ako ústredné trio: Philip Seymour Hoffman ako chlipný kňaz, Giovanni Ribisi ako judášsky Junior, Natalie Portmanová ako osamelá vdova a Brendan Gleeson ako potulný muzikant. (15.03.2005)

No já tomu možná nerozumim, ale za sebe bych řek, že na tom nic tak zvláštního nevidim, jak by řekl Varel Frištejnský. Především dementní scénář používající neskutečné množství berliček typu jdu, najdu pilu, něco přeříznu, chytěj mě, zabijou je, najde mě kmotřička babička a tak dále, zkrátka jakmile se najde nějaká komplikovaná situace, hned se jako deus ex machina snese dobrý anděl, který vše vyřeší. Mám-li to říct jasněji, něco takovýho bych taky uměl napsat. Hlavním hrdinům vůbec přeje štěstí, všichni jsou na ně hodní i když sami mají hluboko do kapsy, starají se o Nicole, zachraňují Juda a vůbec je vám jasné, že film před setkáním ústřední dvojice nenabídne nějaký zásadnější zvrat nebo nápad. Snad jediná skutečně nefalešně silná scéna je poprava otce Renée Zellwegerové, to je jedna *. Druhou dávám za vizuální zpracování, kdy bahno je bahno a krev krví. Ještě bych vyzdvihl miniroličku Cilliana Murphyho. To je asi vše dobré, co bych mohl říct. (31.10.2005)