Temný prípad

// Season 1 - Představte si Zodiaca, akorát lépe dávkovaného. Máte? Good. Teď nahraďte hlavní role Woody Harrelsonem a Matthew McConaugheyem, kteří se za poslední dva roky vypracovali mezi nejlepší herce své generace. Hotovo? Ok, teď si vzpomeňte na první shlédnutí Se7en - já vím, síla, že? Pokračujeme, vybavte si, jak HBO vládne posledních pět - deset let obrazovkám, přidejte k tomu jména jako Nic Pizzolatto (The Killing) a Cary Fukunaga (Jane Eyre). Fajn, takže teď, když víme, na čem jsme, si tohle celé naroubujte na jeden případ, roztažený do tří časových linií odehrávajících se během 17 let, všech vyprávěných současně. Ano, přesně tak. Tak co tu ještě chcete? 9/10 Season 2 - Úvod: Jiné. Civilnější. Špinavější. Čekal jsem to a vy byste měli taky, silnej háček tam ale zůstal, perfektní herci zůstali, skvělá režie taktéž a úvodní znělka je tentokrát ještě o fous zajímavější - takže jo, HBO kraluje dál. Čekání bude strašlivé. Řada: Jako celek uspokojivé, s výbornými charaktery a výraznou a přesto rozličnou režií. V jednotlivých částech však vládla nepřehlednost, prapodivné dialogy a časté opakování prázdných rozhovorů o ničem, které pokaždé vyplynuly do ztracena. Jsem tedy na vážkách, jak to nakonec hodnotit. Jisté je jedno, bylo to jiné, bylo to skutečně jiné a v něčem možná i lepší, jak season 1. V něčem ale bohužel podstatně horší. Prozatím 6-7/10. (25.02.2014)

Velmi dobrá kriminálka s dvojicí skvělých herců a k nezaplacení ponurou atmosférou. Líbilo se mi, jak si tvůrci vyhráli s nejrůznějšími detaily, jako třeba se stárnutím obou hrdinů (ačkoliv Harrelsonovo "mladé" tupé bylo tedy jako pěst na oko, ještě horší než jeho akcent, který zase byl jako pěst na ucho) a jak se jim i napřeskáčku vyprávěný příběh nakonec podařilo poskládat. Na můj vkus ovšem v Temném případu chybělo nějaké překvapení. Nechtěl jsem hned šokující pointu, ale stejně by nějaké to "No to jsem nečekal!" neškodilo. "Dřív byla jenom tma. Podle mýho světlo vyhrává." (26.08.2015)

PILOT - Jak někdo může mít pětihvězdičkový pocit z hodinového tichého handrkování dvou policistů - v autě, poté v kanceláři a nakonec u rodinného stolu - moc nechápu. Na to, že True Detective rekordní rychlostí přeběhl takové pecky jako Game of thrones, je pilotní díl bolestivě nudný. Popravdě jsem ještě neviděla vyšetřování, ve kterém by nenastal během dílu žádný zvrat a všechno bylo tak pomalé, tiché, nejasné a nezajímavé.. Ale vidím to na dobrou reklamu, slavná jména a úspěch už byl zaručený ještě před premiérou. Tyhle ovčácké ovace a hype na čsfd a kdekoliv jinde příliš nechápu. Já se budu do druhého dílu vyloženě nutit. A jestli do konce série zlepším názor (pokud ji někdy dokoukám), tak asi sním vlastní botu. (10.05.2014)

Ještě temnější a výživnější než jsem očekával. Cary Fukunaga je prostě ponurý ďábel, jenž se evidentně vyžívá v atmosféře tak nepopsatelně temné a depresivní, že by z se z ní detektiv Somerset či seriálový Hannibal podělával strachy ještě tak týden. Celé je to navíc doprovázeno naprosto bezchybnými hereckými výkony obou hvězd, z nichž bych vám toho lepšího nedokázal vybrat ani s pistolí u hlavy, a vskutku lahůdkovým scénářem, díky němuž bylo čekání na další epizody opravdu bolestivé a už dlouho se mi nestalo, abych na následující epizody skoro nemohl dospat. Jasná seriálová pecka roku. (14.01.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)