Temný prípad

Začalo to rituální vraždou ve třtinovém poli, které se stalo zrůdným jevištěm. Satanistický vrah chtěl, aby zohyzděnou dívku našli. A pořádně si nad ní zadumali. Dva detektivní borci, svérázné nátury. Jeden totální cynik, osudem zdrcený realista, uzavřený do sebe, filosof, magor s IQ sakra vysokým a úšklebky tak lišáckými, až by měl očekávat hnedka jednu do zubů, druhý otec od rodiny, poměrně uvědomělý, nicméně nesvědomitý coby otec i manžel, který tak trochu pije. A je tak trochu vesnickým balíkem. Dominantní a stěžejnější pro příběh je první zmiňovaný (Matthew McConaughey), už jen proto, jak je jeho postava mnohovrstevnatá a také se stane tou, která je v jednu chvíli jednou z podezřelých. Dlouho neměl seriál tak silnou a bizarní postavu. Samozřejmě Woodyho Harrelsona lehce zastiňuje, ale i ten je dokonalý. Je nicméně s podivem, hlavně je to ale výborná zpráva pro diváky, jak se McConaughey vymanil ze škatulky opálených hezounů z průměrných romantických komedií, a jak geniální role (Vlk z Wall Street, Zabiják Joe, Klub poslední naděje, Bahno z Mississippi) se k němu nyní dostávají. Máme tu velmi zdařilé úvodní titulky, perfektní soundtrack a pak policejní výslechy obou hlavních hrdinů, díky kterým se dozvídáme o tom, co se dělo v roce 1995. A tahle honička za louisianským vrahem trvá s pauzami celých sedmnáct let. Máme tu výbornou výpravu (průmyslové lokace, nekonečné lány polí), máme tu nesmírně pestré spektrum postav, dynamičnost i na první pohled „vyplňovacích“ (přesto výborných) scén, máme tu kouzelné dialogy, nejednoznačné charaktery, vývoj postav. A ta atmosféra. V průběhu osmi vyrovnaných epizod přijde několik vrcholů – jak dialogových (třeba rozhovor v baru poté, co Marty ztropí scénu v nemocnici, když manželka přijde na jeho nevěru), tak plných napětí (kdykoliv pánové vytáhnou bouchačky). Za ambiciózním seriálovým projektem stojí poměrně mladé duo Cary Fukunaga (Jane Eyre) a scénárista Nic Pizzolatto. Díky nim si budeme leckdy lámat hlavu i nad těmi nejmenšími detaily, samozřejmě ale mohli být místy k divákovi vstřícnější (přiznám, že jsem se někdy ztrácel). I tak velmi solidní čtyři hvězdy!! (21.06.2015)

Cary Fukunaga je boss. Díky těm neustálým záběrům ze shora na přírodu vtiskl Luisianě až magickou atmosféru. Je dobře, že to celé točil jeden člověk, protože díky tomu má celá série stejný "ksicht." Ze začátku mi sice neustále zamračené duo detektivů přišlo chvílemi až komické (hlavně Woody Harrelson byl až přehnaně nabručenej), ale jak se případ rozplétal dále, opravdu mě to chytlo. Největší highlight pro mě byla přestřelka v černošském ghettu ve čtvrtém díle, ale ten seriál má spoustu silných momentů. Navíc oba to hrajou skvěle a jejich vztah vás fakt zajímá stejně ne-li víc, než ten případ. Jen ať nám HBO servíruje více takto ambiciózních projektů. DRUHÁ SÉRIE nastavenou laťku samozřejmě neudržela, ale nebyla špatná. Bohužel měla extrémně překombinovaný děj, který jsem vůbec nechápal a moc jsem ani nevěděl, kdo je kdo. Každopádně mi ústřední čtveřice nakonec přirostla k srdci a finále mě fakt bavilo. (16.03.2014)

„Cohle, máme tu nový pravidlo, obzvlášť pro tebe. Kdykoliv budeš mít na něco názor, nech si ho pro sebe.“ HBO už zase boduje! Temný případ je pro mě prototypem kvalitního detektivního seriálu. Intro, technická a vizuální stránka, herci, naprosto odlišné (a chybující) postavy vyšetřovatelů s důrazem na jejich psychologii, ironický humor a dialogové výměny, chytlavý, pohlcující a dostatečně komplikovaný příběh. To vše se dá označit přívlastkem „výborný“. A dokonce i něco navíc, a to životní filozofování, ovšem nevtíravé a myšlenkově docela výživné. O to se stará především postava Rusta, která mi byla velmi blízká a jeho skeptické promluvy jsem „žral“ a vždy se na ně těšil. Na celém seriálu, kterému přiklepávám slabších 5*, mi vadí pouze 2 věci; jeho nezvládnutý dojezd (velmi tuctové a natahované ukončení) a vlastně nulové připravení si půdy pro druhou sérii (u které si ani nejsem jistý, jestli ji vůbec budu chtít vidět, alespoň co jsem se tak zajímal o aktuální plány tvůrců). „Dokážeš si vůbec představit, co by lidi začali vyvádět, kdyby v nic nevěřili?“ - Totéž, co dělají teď. Jen by to vyplavalo na povrch.“ (31.08.2014)

Idea je asi taková. Máme film a ten má stopáž dvě hodiny. Ale na odvyprávění příběhu a ještě rozvinutí postav je potřeba uchýlit se k různejm zkratkám a zjednodušením. Seriál má výhodu delší stopáže a tak může potenciál příběhu naplnit doslovněji, dokonaleji v tomhle slova smyslu. A True Detective vážně ukazuje nějaký postavy, jejich hodně zajímavý osudy a promakanej vývoj. V souvislosti s vyřešením případu mi to ale nějak nestačilo, zdálo se mi, že tam to ještě šlo líp vytěžit... I tak asi nejlepší seriál, co jsem kdy viděl. Další série už nebudu sledovat. // Lhal jsem. Seriálový sucho mě donutilo mrknout i na druhou sérii a zpětně musím říct, že na ní budu vzpomínat stejně rád jako na první. Ta chandlerovská Kalifornie a všudypřítomná beznaděj s koncem, kterej mi vyhovuje víc než u první řady. Bomba, díky! (12.03.2014)