Chlapec vo svete príšer

Škoda, že se s filmem už předem očividně počítalo jako s exportní záležitostí, protože neustálé násilné připomínání motivací postav a úplně zbytečná roztomilá lumíkovská potvora, co kolonizuje hrdinův bujný pačes, rozmělňují jinak poměrně podmanivý příběh s mnoha příjemnými detaily. Krom opulentní výpravy, která nechává vyniknout některým epickým výjevům (velryba v ulicích Tokia je jediné, co zachraňuje závěr od ubíjecí nastavovanosti) dělá z Bakemona zajímavý rodinný film hlavně převrácení zažitých rolí. Klidní, trpěliví a odměření mistři bojových umění jsou zde svou uzavřeností a zaprdlostí k posměchu, zatímco choleričtí násilníci ukazují, že světu ještě mají co říci, pokud je pošťouchneme správným směrem. (28.08.2016)

Jak jeden (přeber si to, jak chceš) k rodině přišel. Malý klučina uteče z domova a nechtěně překročí hranice světů připomíná Chihiro vstoupivší to země lázeňských a jiných duchů. Klučina se zabydlí u samuraje, kde oba dva se navzájem snaží najít cestu jeden k druhému. Následují skvělé a neotřelé nápady, zabalené do nenudícího příběhu a vykreslené špičkovou animaci. Nepopíratelný vztah otce-syna případně rodiče-dítěte nese s sebou ukázku vzniku pevného vztahu-pouta i přes prvotní nechutě a přemáhání se obou hrdinů ke kompromisům. Proto sledování hlavně této proměny charakterů zůstává nejdéle a jako nejsilnější zážitek. Kluk ve světě příšer – řekněme si to upřímně – je bohužel nejslabší počin Mamorua Hosody za posledních skoro 10 let, ovšem i přesto se nebojím tenhle film zařadit do světových top 10 animovaných děl 2015. Takže i když nejslabší, pořád je to jedno z top anime, které rozhodně stojí za vidění. (27.07.2016)

Film je jednoznačně Hosodův, páchne po něm v každém záběru. Je sice fakt, že některé scény mi přišly nadbytečné, ale i tak jsem si film užila. Na začátku trochu trvalo, než jsem se do toho vžila, ale postupem času jsem si na všechny zvykla a nechala se jimi „oslňovat“. Přestože mi přišlo, že některá směřování příběhu a příchod některých postav tam byl čistě účelový, tak jsem si říkala, že je to jen pohádka čili takové mechanismy jsou v pořádku. Vlastně to není nic víc než kouzelná pohádka o mluvících zvířatech, bajka (?), která má samozřejmě poučení. Nic mimořádného. Ale mně se líbilo. Slabší 4*. (19.03.2016)

Zase jedna krásná ukázka japonské animace, kdy na první pohled máte pocit, že se jedná jen o něco, co navazuje na klasické fantasy příběhy o Opičím králi, ale ve skutečnosti se jedná spíše o film, který si bere to nejlepší z akční školy a přenáší to do roviny, kde je to přístupné dětem. Přesto dovede vyjádřit silné emoce. (27.06.2016)

Tak tohle mě hodně moc sedlo. Moc jsem si o filmu nezjišťoval a o to více jsem byl překvapený, jak moc si mě získal. Něco podobného se loni povedlo Písni moře, ze které jsem byl taky hodně nadšený. Kluk ve světě příšer má zajímavý příběh, který sice není úplně neoriginálnější, ale to je ten nejmenší problém. Osobně bych příběh popsal jako kombinaci Cesty do fantazie a Kung fu pandy. Vím, že to přirovnání zní zvláště, ale takhle nějak bych film popsal. Režisér Mamoru Hosoda výborně vystavěl příběh na odcizení a ztrátě rodiny a celé to zaobalil do paralely výcviku, vztahu s náhradním otce/mistrem, který zažil to samé. Hodně tomu pomohlo i to, že film má dvě rozdílné poloviny. Zatím co první je o výcviku a přijetí do nového prostředí, tak ta druhá je o tom, přijmout za sebe zodpovědnost a zkusit si jít svou cestou. A tohle film prodává strašlivě lehce a nenuceně, a krom několika slabších momentů, je to skoro krasojízda. Říkám skoro, protože film je zbytečně dlouhý, akční finále je super, ale obešel bych se bez něho(ale bez závěrečného souboje ne) a hlavně ztráta tempo v druhé půli filmu je ze začátku dost znát. Je vidět ten odklon a hlavně posunutí v příběhu. Naštěstí je to udělané neurážejícím způsobem a má to několik krásně vygradovaných scén plný emocí. O to více pak funguje zvrat v druhé půlce a samotný smysl závěrečného souboje. Film je vizuálně krásný a dost se mi líbilo, že není dokonalý, a že některé postavy nejsou úplně nejhezčí a místy vypadají jako příšery, kterými mají být. Velkou pochvalu si zaslouží práce s postavy, která je zde výborná. Ať už jde o hlavního hrdinu Kyuta, Iozena nebo nejlepší a nezajímavější postavu filmu mistra Kumatetsu, kterého jsem si hned zamiloval. Nejsem velký znalec anime a prakticky vše co jsem viděl měl vždy na starosti Mijazaki. Ale i přes tento nedostatek mohu všemi deseti doporučit Kluka ve světě příšer, protože je to velká pecka. (12.08.2016)