Dozvuky

No jo, Poláci se opět nebojí rýpat pořádně hluboko do vlastních řad. Celkově ten film není úplně bezchybný, občas to bylo lehce kostrbaté v návaznostech a závěr byl překvapivě uspěchaný, klidně mohlo být ještě třeba dvacet minut navíc. Na druhou stranu je potřeba opět ocenit onen specifický polský "realistický touch", stupňující se syrovost (i když jsem si po zkušenosti se Zlým domem a Růženou pořád představoval, kam až by ten marasmus vystupňoval takový Wojtek Smarzowski :). No a taky mě hodně bavil výtečný a pro mě dosud neznámý herec Ireneusz Czop. A ještě se mi hodně líbilo, jak komplexně Pasikowski pracoval se zdánlivě nenápadným a nepodstatným detailem, ukradeným kufrem v úvodu filmu, kvůli čemuž musel hlavní hrdina neustále chodit pouze v obleku - takže si ho musel neustále prát (což je záminka k "meziscénám") a navíc jej tento look vizuálně ještě více vyděloval z nepřátelského prostředí vesnice. Nejpodstatnějším zprávou kterou Poklosie velmi sugestivně vysílají je ale onen neustále implicitně přítomný obrovský vykřičník, totiž jak dalekosáhlé s nesmazatelné následky má válka. A právě válka dává nejlepší příležitost oné pověstné svini, která se může skrývat v každém... (21.12.2013)

Príbeh biblických rozmerov. Aj symboliky. To bol zámer tvorcov. No na Bibliu sa nechytá, pretože použil nepravdepodobný predpoklad. Ten spočíva v dôvodoch oživovania nepríjemnej minulosti: "Ja neviem prečo ťahám tie kamene. Jednoducho ma to popadlo.". Toto škrípalo. Výcuc z palca. Dve hviezdy dole. Inak príbehy - podobenstvá s presahom rád, ale čo je veľa, to je moc. Čo sa týka týrania Židov, to existovalo v každom štáte, ktorý Nemci cez II. svetovú vojnu okupovali. Nielen zo strany Nemcov, ale vždy aj zo strany obyvateľov okupovaného štátu. Poznámka: Ide o syndróm pchania sa do zadku mocipánom a ich ideológii. Spomeňme spolu: umelci za socializmu hromadne podpisovali Antichartu. Kolektívy robotníkov v 50. rokoch odsudzovali "krvavého psa Tita". Zástupy hajlujúcich pred SND za Slovák štátu. Dnes je to podobné, len rafinovanejšie. Davy podporujú zábavu milionárov (hráčov futbalu, hokeja či tenisa), manažérov a mágov reklamy okolo tohto biznisu (športu). Propaguje sa robotická uniformita ľudstva. Všimnite si prázdne ulice i prírodu v čase zápasov o víťaznú trofej nejakého turnaja. Ľudia sa uisťujú, že športovci, čiže zbohatlíci mdlého ducha a nulového rozhľadu, hája aj ich farby. Dokážu sa za toto presvedčenie sporiť dokrvava. Populácia dementnie. Už netreba vyvolávať nenávisť. Stačí ak sa človek naučí milovať zábavu hlavného prúdu a makať pri pásoch tovární. Tešme sa: Politici a mocnári priniesli nám, otrokom, zábavu i pracovné miesta zároveň! Poznámka: Ale dnes už stratégovia oblbovačiek pochopili, že ani športovci už nesmú byť dementní a hlúpi. Preto sa čoraz viac v posledných desaťročiach zdôrazňuje ich silná intelektuálna stránka v podobe rôznych štúdií popri športe a v presadzovaní názoru, že dnes špičkový športovec musí byť zároveň intelektuálne a vzdelanostne na výške aby zvládal rôzne stratégie boja proti súperom. Čiže ďalšie ojeby občanov. Ich úlohou je nahradiť vo vedomí fanúšikov aj iných ľudí vedcov a vynálezcov športovcami. Tí predsa majú porovnateľné intelektuálne kapacity. Ľudstvu prinášajú oveľa viac ako nejakí zakomplexovaní nímandi z výskumných ústavov, pojašení spisovatelia, ktorých nik nečíta, vzduch otravujúcich myslitelia, čo nikdy nič užitočné nespravili. (26.05.2015)

Raz za čas zavítam k našim vyšším susedom, len preto aby som sa utvrdil, že podobne ako severská kinematografia, tak aj v Poľsku absencia slnečného svetla, spôsobuje akúsi zvrátenú túžbu robiť ťažké filmy idúce až k tej povestnej ľudskej hranici. Dozvuky síce nie sú až tak silným filmom v spôsobe ukazovania skutočností, ale ako detektívny príbeh dávnej krivdy, kde sa ľudia správajú ako banda sfanatizovaných debilov, funguje takmer dokonale. Je to dosiahnuté hlavne ústrednou dvojicou bratov, ktorý si skvelo sekundujú a mi ako divák máme možnosť nahliadnuť do ich mikrokozmu. Poteší drobná úloha Zuzky Fialovej - ktoré je bohužiaľ za zenitom, ale akosi hrá lepšie než v celej slovenskej produkcií za posledných pár rokov. K filmu treba pristupovať veľmi opatrne, pretože aj napriek dobrej myšlienke a výborne budovanom napätí je film robený pre určitý efekt. A tým sa akosi sila diela pomaly vytráca. Iste je to pekne natočené a od prvej do poslednej minúty si to drží zaujímavosť, ale chýbal tam potrebný presah aby som mal z filmu podobné pocity ako napríklad z Honu. A nábeh na to film ponúkol niekoľko krát. Možno je to tým koncom, ktorý bol možno až príliš na hrane toho čo som ako divák schopný od podobne ladeného filmu očakávať. Inak som ale veľmi spokojný. (28.10.2013)

,,STATEČNÝ KALINO, A TY STATEČNÝ KALINO, PRAVDU CHCETE ZNÁT?! A JSI SI JISTÝ, ŽE TĚ TA PRAVDA NEOTRÁVÍ? CHCEŠ ZPOVĚĎ, TAK JI MÁŠ MÍT.“...... /// Bylo nebylo. Kdysi dávno nějaký svině zabili Ježíše Krista a jsou místa, kde si to pamatujou dodnes… Opravdu postupně odhalovaný tajemství a příběh, kterej by mohl napsat sám život. Říkám si, Polák nejsu, Žid tuplem ne, ledaže by ta PRAVDA A SPRAVEDLNOST PRO VŠECHNY… Ovšem ke konci tohle přestane bejt úzkoprofilová záležitost a začne to vypovídat něco tak trochu o nás všech. Lidech samozřejmě. Za což by si ten film ty 4* možná i zasloužil. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Maccabi Tel Aviv! (Nečum, fandím vole!) 2.) Vlastním v Polsku nemovitost. 3.) Thx za titule ,,KenoL“ a ,,onoff. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (09.05.2013)

Proč mně nedělalo žádný problém až na ten mírně nereálný konec, takovému příběhu uvěřit ? Protože lidská chamtivost nezná mezí a je někdy schopná čehokoliv, že někdy zůstává rozum stát a takových lidí jako Jozek, je asi opravdu moc málo. Jednou jsem navštívila kdesi v Jižních Čechách židovský hřbitůvek za vsí, který byl náhodou otevřený, protože tam byl jeden muž, který se o něj dobrovolně stará a chodí tam sekat trávu alespoň jednou za rok. Já tam byla v momentě, kdy ještě nezačal a když jsem viděla ty náhrobní kameny mezi tou metr vysokou trávou, bylo mně z toho tak nějak divně u srdce, takže jsem cítila velkou empatii k Jozkovi, který se rozhodl jednat podle svého svědomí i když netušil, jaké obrovské a negativní emoce to vyvolá. Je jasné, že tak úděsnou minulost nechtěl nikdo z místních vesničanů odhalit a možná, že kdyby Jozek jen trochu tušil, co se za ní skrývá, tak by do toho nikdy nešel, ale to by pak byl už jiný film. S příjezdem bratra, který byl světem přece jen trochu víc ošlehanější a postupně vzal věci do svých rukou, jsem celkem brzy vytušila jaká bude zřejmě pointa, ale i tak to byl velmi silný zážitek a za to dík. Ještě budu přemýšlet o pětce, protože i pár dní po zhlédnutí mně Dozvuky nevyprchaly z hlavy. (20.07.2015)