Indiánské léto

Sašu Gedeona považuji za jednoho z nejzajímavějších současných českých režisérů. Sedí mi jeho příběhový styl, tempo a často i práce s herci. Indiánské léto, aneb krátký výlet do jedné vesnice, vyplněný více i méně zajímavými dialogy, má své kouzlo. To však brzy po shlédnutí mizí a nahrazuje ho mírně střízlivý pocit, že vyjma "prdících" holinek, k nakousnutí lákajících jablíček a úsporné Kláry Issové s velkýma očima to zase tak zásadní není... a vlastně musí být? 70% (14.10.2006)

Někdy si myslíš, že tě nemá nikdo rád. Minimalistický príbeh o tichom súperení dvoch dievčat, skvelo zahratý a poeticky natočený. Sympatický charakter Kláry Issovej, ktorá nevie, čo chce či nechce. Jej problém je neskôr založený na tom, čo všetci v priebehu filmu tušíme - že krátke vlasy nie sú tou správnou cestou. A tie dialógy, ako z inej planéty! 5* (27.02.2021)

Má to takový příjemný pseudonovovlnný prázdninově-letní česko-venkovní vibe, ale zatímco mi na přelomu 60./70. let všechny ty zpěvné repliky typu "Co jeeee?" lehce trhají uši, v devadesátkách mi přijdou nějak vtipnější, z důvodu snad přiznané stylizace. Pomalý příběh o formativních okamžicích dospívání, mladistvé snaze si smočit a závisti v nedokonalých vztazích, je plný vtipných dialogů. Odmala, ačkoli jsem si ho vůbec nepamatoval, jsem ho měl spojen se zelenými jablky (aniž bych znal jakýkoli plakát). A tak to stoprocentně zůstane nadosmrti. (11.12.2022)

Dvě naprosto rozdílné postavy, které spolu mají společné jen příbuzenské vztahy. V tomto filmu jste svědky toho, jak Tatiana vyjadřuje nesouhlas s nošením gumáků, protože "prděj", nesmyslné dialogy nikoliv podtrhující nějaký skrytý potenciál, ale utvrzující diváky v tom, že je to nesmysl. Typický rozhovor s babičkou na dědině - nikdo kdo sleduje ani netuší původ postav a ani nemůže vědět co si ty postavy myslí nebo o co jim jde. Klára je prostě uzavřená a Marie zase přesný opak. Co na to říct jiného než: "Vopijem sééé, vopijem séééé, vopijem sééé!" (22.02.2013)

Tomu říkám mistrovství dialogu. Málokdo by se v tom nepoznal. Máte babičku, jež vás po návratu z flámu (doufám, že si rozumíme v tom, že z toho flámu jste se vrátili vy, nikoliv ona) zahrnula otázkami, které byly zcela mimo mísu, přesněji řečeno z úplně jiného světa? Pak vás nejspíše Saša Gedeon tajně odposlouchával, protože tady se poznáte. A poznáte se v takové míře, že se na film budete dívat s trochu provinilým výrazem. Naštěstí vás nebude hryzat jen svědomí z nepříliš vstřícné konverzace s prarodičem, ale dostane se vám i pohledu na to, jak jste kdysi nesměle balili své první holky. Na vaší povaze pak záleží, zda se tomu budete smát, nebo budete chtít svou pubertu vymazat ze svého života. Přiměl vás někdy jiný film k podobným úvahám? Pozorovací talent je jedna strana mince, umění přenést to na filmové plátno je druhou stranou. Výsledkem je kult, kterému nedá zdaleka každý plný počet, ale kdo jej dá, ten o něm nezapochybuje. (14.02.2012)