Pozdravy zo spermobanky

Pro mě osobně nesmírně příjemné filmové překvapení. Trailer příliš nadějně nevypadal - a popravdě řečeno, kdybych na to nedostal v práci lupeny, v životě by mě nenapadlo na to jít. A to by zrovna v tomto případě byla strašná škoda, protože tenhle film vážně za vidění stojí. Šílený námět nečekaně ústí v chytrý a zábavný příběh o chlápkovi, který si na stará kolena začne dávat život do kupy - a je na to radost koukat. Třeba už jen proto, že tenhle film stojí stranou všech těch současných filmů zaplněných nádhernými mladými lidmi v trendy outfitech a pracujících v reklamě. Hlavní (anti)hrdina je řidič dodávky s masem, jeho holka je policajtka, a nad hlavou mu celou dobu visí Damoklův meč starých dluhů - civilnější dějové zasazení aby pohledal. Myslím, že minimálně od premiéry Lítám v tom nebyl v kinech podařenější film o životě a o tom, co je v něm skutečně důležité. Obávám se však, že tenhle film proběhne sály multikin dosti v tichosti, třeba i vinou obsazení no name herci a úchylného českého názvu, který slibuje docela jiný film. Osobně bych neměl problém dát tomuto filmu i plné hodnocení, ale na to mi tam přece jenom pár věcí nesedlo - třeba už jen ta myšlenka, že by nějaké děcko ze zkumavky chtělo poznat svého biologického otce - proboha jako proč?! A krom toho si myslím, že ani ten počet Davidových dětí není nijak extrémní - napadá mě hned několik týpků z historie, jejichž počty levobočků by šly velmi pravděpodobně také počítat na stovky. Skutečnost, že současného člověka šokuje představa, že by něco takového bylo možné i v současnosti, svědčí o tom, že jsme se stále nezbavili obav z toho, jak si lidskou reprodukci stále víc podmaňuje medicínsko-farmaceutický komplex s jeho chladně racionálním přístupem. Děti ze zkumavky běhají na naší zemi relativně krátce - a tenhle film je více než podařenou reflexí kontroverzních otázek spjatých s asistovanou reprodukcí a toho, jak se jejím prostřednictvím náš svět mění přímo před očima. Otázku, kdo že je vlastně otcem dítěte, které vychoval jiný člověk než biologický rodič, nechť si každý po zhlédnutí tohoto filmu zodpoví sám. Za mě silné 4 hvězdy s náběhem k maximu. (28.11.2013)

Za idiotským českým názvem se překvapivě skrývá příjemná oddychová komedie. Nijak zvlášť sice nevyniká z řady Vaughnových rolí, ale zároveň (snad i díky do tématu očividně zapálenému autorovi) nespadá do nenápaditého průměru současných amerických komedií. A i když si téma vyloženě říká o adaptaci v rámci nějakého nekonečného sitcomu, i na takto omezeném prostoru se z něj podařilo vymáčknout maximum. Delivery Man je plný zarámování hodných hlášek a zároveň netlačí na pilu nucenými vtípky a spíš nutí k úsměvu - pocitově mu prostě bije srdce na správném místě. Co chtít víc? (01.04.2014)

Od první zmínky o tom filmu, včetně hlavní role Vince Vaughna, jsem myslel, že půjde o nějakou ztřeštěnou komedii, ale obrovská chyba lávky. Je to 100% feel-good movie. Když přistoupíte na jeho pravidla hry a přečkáte lehce kostrbatý začátek, dostane se Vám na konci docela překvapivý pocit. Nejkomediálnější vsuvky jsou jakýkoli výstup Chrise Pratta, ten člověk mě nepřestává překvapovat a bavit. (21.04.2014)

Trailery sľubovali tradičnú potrhlú vaughnovku, ale na moje prekvapenie sa Vince vydal po vzore Stillera alebo Carreyho a natočil si umiernený filmík, ktorý sa viac zameriava na obsahovú stránku a netlačí na pílu s prvoplánovou komédiou. Na prvý pohľad možno film vyzerá priemerne, americky a tuctovo, z dlhodobého hľadiska ide však o úprimnú, miestami priam sentimentálnu komédiu, ktorú treba čítať medzi riadkami. Vtipné momenty samozrejme nezapadajú prachom, ale všetko je to o vývine charakterov jednotlivých postáv so zameraním na Davida Wozniaka. Námet tohto remaku je pomerne svieži a zaujímavý, rozhodne však ťažký na spracovanie a veľmi ľahko mohol spľasnúť ako bublina. Nestalo sa a Scottov remake vlastného filmu sa podaril v rámci žánru veľmi dobre. 75%. (26.06.2014)

Jsem křížencem El Masturbátora s El Sperminátorem, akorát jsem místo astronomického výdělku vždy musel investovat do papírových kapesníků. Jsem si tedy jist, že nejsem otcem několika stovek dětí. Spíš bych jím tedy neměl být. A možná jím jsem, ale to je jedno, protože mou šišatou hlavu nikdy nepoznají. Zkrátka nejsem zastáncem velkých rodin a raději mám svůj klid. To však neznamená, že bych se nedokázal bavit u filmu o potomcích stříkajícího Hřebce, ale na můj vkus tu zábavu příliš často rušily americké propagandistické útoky rodinných hodnot a vůči těm jsem stejně netečný jako děti k frekvenci otcova hlasu. (18.04.2014)