Aux yeux des vivants

Kousky těchhle dvou pánů se poměrně těžko shánějí. V případě mrazivého Inside to stálo za to, tady zvolili poměrně pomalé tempo, a znovu hrají důležitou roli děti, případně batolata. Samozřejmě to má svá slabší místa (úsměvná práce policistů), jinak ale znepokojivou atmosféru dál vytvářejí znamenitě. Brnkání na temné struny přijde hlavně v případě transzáporáka, který se toho vážně nebojí.. (01.12.2014)

To že režisérské duo Maury/Bustillo pustilo do coming-of-age thrilleru je vlastně docela zvláštní. Nikoliv v kontextu vlastní tvorby, žánrové změny jsou v podstatě jejich trademarkem, ale ve způsobu uchopení tohoto konkrétního filmu. Je z něj cítit příliš velký respekt z tématu a strach porušit společenská tabu. Zajímavým důsledkem toho je fakt, že zejména v první části snímku absolutní většina postav, kterým se děje nějaké příkoří přímo v obraze, přežívá, zatímco ty, kterým se vlastně vůbec nic nestalo, umírají (tedy spíše se najednou ve filmu neobjevují). To způsobuje spolu s krátkou stopáží, a tedy dějovou epizodností, totální absenci jakékoliv atmosféry a napětí. Jen pro představu, většina „strašidelných“ scén vypadá tak, že postava A někam pomaličku sama jde, kamera v lepším případě za jejími zády sleduje potenciálního vraha, a pak přichází střih – což se většinou vejde do necelé minuty stopáže. Je to škoda, protože několikrát se blýskne na lepší časy. V poslední třetině snímku využívají tvůrci nastřádanou časovou rezervu z odfláknutého začátku a mohou si dovolit o trochu více. První pomalá vražda odehrávající se v přímém záběru už obsahuje alespoň náznaky něčeho nepříjemného, navíc rozfázování scény na souboj s psychopatem a pokusem o záchranu člena rodiny zvyšuje dynamičnost – i když celkové podání je také trochu nešťastné. (28.02.2015)

Jeden z nejděsivějších případů trailerového syndromu - jednotlivé scény vyhnané na maximum, ale celek fatálně nesedí dohromady, a to nemluvě o tragické absenci dramaturgie, potažmo nedotaženosti scénáře. Vyprávění působí jak hrubý nástřel nápadů po prvním brainstormu, který už se ale nikdo neobtěžoval rozpracovat a pročistit natož zhodnotit s čistou hlavou. Současně ale už výchozí ambiciózní plán spojit tradici osmdesátkových dětských hororů s drásavým a odpudivým naturalismem francouzské extrémní hororové produkce nového tisíciletí sice zní famózně jako nápad, ale v praxi prostě nemůže fungovat. Oba tyto stylové směry se totiž v základních věcech natolik odlišují, až se vzájemně popírají. Osmdesátkové dětské filmy typu "The Goonies", ze kterých zjevně tvůrci vycházeli nejvíce (podzemní labyrint, pirátská loď, prosťáček v monstrózním těle), staví na iluzi, dobrodružství a nezkaženosti. Naopak francouzský žánrový hyperrealistický nihilismus káže udělat z dětí nesympatické hajzly, iluzi poskvrnit rozkladem a místo bezelstnosti a naivity dosadit extrémní tělesnost, vyšinutost a hnusáckou grotesknost. Především zatímco dobrodružky od Amblinu a jim podobné směřují ke stmelení přátel a rodiny, zde zákonitě musí dojít k pravému opaku. "Aux yeux des vivants" nevyhnutelně působí dojmem, že tvůrci mezi brainstormem a natáčením přeskočili jeden zásadní krok. Tím mělo být přiznání si, že tohle nemůže fungovat, a ukončení projektu. Bohužel asi ovínění vlastním věhlasem a francouzskou státní podporou, která zafinancuje naprosto cokoli, to neudělali. (10.08.2016)

Budu velmi rád, pokud Bustillo s Maurym budou filmy dál točit ... a snad ještě radši, když už si sami nikdy žádný nenapíšou. Sofistikovaný scénář by od filmů těchto hororových tvůrců / řezníků mohl po Inside a Livide vyžadovat jen člověk silně potroublý, protože jejich silné stránky jsou evidentně jinde. V gore, vytváření znepokojivé atmosféry a děsivých výjevů jak z nočních můr. Na to bych i přistoupil, protože v tomto ohledu se dle mě nejedná jen o příval lacinných lekacích atrakcí jako v moderních komerčních taškařicích, ale spíš o plánovaný a cílevědomý sestup do temnoty a brnkání na temnější struny lidské psychiky. Ale čeho je moc, toho je příliš. Finále svou blbostí působí skoro až komediálně, fakt. Na druhou stranu: z několika sekvencí - pokud se vytrhnou z kontextu - jsem vyloženě nadšený, pan Naháč je značně creepy. (10.11.2014)

Pořád jsem přemýšlel, jestli mám dát silný 2* nebo slabý 3* a nakonec přeci jen trochu hodnocení zvednu, ale jedině z toho důvodu, že jsem se více či méně vážně nenudil.Jejich první film měl skvělé gore scény a intenzivní a dynamickej střih, jenže scénář byla strašná mrdka, Aux yeux des vivants má zase solidní scénář i atmosféru, bohužel největší kámen úrazu jsou vraždy mimo záběr, což u téhle maniakální dvojice nechápu a to byl bohužel největší zabiják atmosféry. Kdyby ten zrůďák pěkně a efektivně vykosil ty dva smrady, násilnického otce a tu kozatou blonďatou pichnu, neváhal bych s větším hodnocením, bohužel režiséři asi chtěli po předchozích výtkách zvolnit a to tomuhle filmu vážně vůbec neprospělo.Docela dobrý thriller, který ukázal, že pokud se téhle frantícké dvojce povede sladit všechny jejich nápady konečně do vyváženého celku, jednou nás třeba čeká opravdu chutný vyvražďovák, zatím za 49%. (30.03.2015)