Aux yeux des vivants

Budu velmi rád, pokud Bustillo s Maurym budou filmy dál točit ... a snad ještě radši, když už si sami nikdy žádný nenapíšou. Sofistikovaný scénář by od filmů těchto hororových tvůrců / řezníků mohl po Inside a Livide vyžadovat jen člověk silně potroublý, protože jejich silné stránky jsou evidentně jinde. V gore, vytváření znepokojivé atmosféry a děsivých výjevů jak z nočních můr. Na to bych i přistoupil, protože v tomto ohledu se dle mě nejedná jen o příval lacinných lekacích atrakcí jako v moderních komerčních taškařicích, ale spíš o plánovaný a cílevědomý sestup do temnoty a brnkání na temnější struny lidské psychiky. Ale čeho je moc, toho je příliš. Finále svou blbostí působí skoro až komediálně, fakt. Na druhou stranu: z několika sekvencí - pokud se vytrhnou z kontextu - jsem vyloženě nadšený, pan Naháč je značně creepy. (10.11.2014)

Traja chlapci za mestečkom objavia hrôzostrašné kulisy, ktoré náhle ožívajú a ukazujú im peklo na zemi. Síce sa im podarí v poslednej chvíli utiecť domov, ale zlo si ich v noci nájde aj tam, pevne rozhodnuté nekompromisne ich vyvraždiť. Stoj čo stoj. Vrátane rodín a babysitteriek, ktoré chlapcov v tú strašnú noc obklopujú. (11.01.2017)

Alexandre Bustillo a Julien Maury sú frajeri, idúci si svojou cestou a v Among the Living si ešte zreteľnejšie vyprofilovali svoj štýl a rukopis. Ich trademarkom je brutalita, násilnosť, priamočiarosť a najmä svojráznosť a originalita. Do svojich hororov vždy zakomponujú nejakú znepokojivú bytosť z ktorej divákovi behá mráz po chrbte a inak tomu nie je ani v Among the Living, ktorý prináša zdatného konkurenta šokujúcim postavám z predchádzajúcich počinov tejto francúzskej dvojice. (30.05.2017)

Jeden z nejděsivějších případů trailerového syndromu - jednotlivé scény vyhnané na maximum, ale celek fatálně nesedí dohromady, a to nemluvě o tragické absenci dramaturgie, potažmo nedotaženosti scénáře. Vyprávění působí jak hrubý nástřel nápadů po prvním brainstormu, který už se ale nikdo neobtěžoval rozpracovat a pročistit natož zhodnotit s čistou hlavou. Současně ale už výchozí ambiciózní plán spojit tradici osmdesátkových dětských hororů s drásavým a odpudivým naturalismem francouzské extrémní hororové produkce nového tisíciletí sice zní famózně jako nápad, ale v praxi prostě nemůže fungovat. Oba tyto stylové směry se totiž v základních věcech natolik odlišují, až se vzájemně popírají. Osmdesátkové dětské filmy typu "The Goonies", ze kterých zjevně tvůrci vycházeli nejvíce (podzemní labyrint, pirátská loď, prosťáček v monstrózním těle), staví na iluzi, dobrodružství a nezkaženosti. Naopak francouzský žánrový hyperrealistický nihilismus káže udělat z dětí nesympatické hajzly, iluzi poskvrnit rozkladem a místo bezelstnosti a naivity dosadit extrémní tělesnost, vyšinutost a hnusáckou grotesknost. Především zatímco dobrodružky od Amblinu a jim podobné směřují ke stmelení přátel a rodiny, zde zákonitě musí dojít k pravému opaku. "Aux yeux des vivants" nevyhnutelně působí dojmem, že tvůrci mezi brainstormem a natáčením přeskočili jeden zásadní krok. Tím mělo být přiznání si, že tohle nemůže fungovat, a ukončení projektu. Bohužel asi ovínění vlastním věhlasem a francouzskou státní podporou, která zafinancuje naprosto cokoli, to neudělali. (10.08.2016)

Bustilo s Maurym potřetí a zase jinak. Po gorefestu a surrealistické bizarnosti přichází tahle dvojka s tentokrát mnohem přímočařejším tahem na branku, což mě vyhovuje rozhodně víc. Jejich novinka se dá rozdělit na dvě poloviny. Ta první je trošku drsnější verze Stand by Me, v níž se trojice mladíků uleje ze školy, aby pak byla svědkem únosy ženy a její násilné vraždy. Druhá se - podle pravidel žánru - změní v nervy drásající slasherový home invasion, během které je divákovi velmi brzy jasné, že vyšinutý zabiják tu šetřit nehodlá vůbec nikoho. A to i přesto, že krev tu překvapivě necáká na všechny strany a nevymaluje se s ní jediná místnost. Tady jde tentokrát o atmosféru a napětí, a to je místy vskutku parádní. (11.11.2014)