Star Wars: Sila sa prebúdza

Výtkám, že to je vše příliš odvozené a celý film je nejdražší fan made záležitost všech dob, se nebráním. Dokonce bych k nim přidal pochybnost nad hlavním záporákem, který zatím spíš vyhlíží jako z marvelovského blockbusteru... Ano, sedmička fúzuje ověřené motivy a postupy především z epizod IV a VI. Na rozdíl od Star Treku se Abrams pohybuje ve stylisticky mnohem ukotvenějším univerzu, to ale neznamená, že neservíruje totální abrrrazivní rrrozkoš, jak byl řekl Dan Nekonečný. 136 minut se film řítí kupředu a ta stopáž je prostě subjektivně strašně krátká. Zmizela obsese přeplácanou mizanscénou, Mindelova kamera se víc hýbe s postavami, které tak jen divadelně nedeklamují, ale dýchají. Digitální opar nové trilogie přepustil místo materiálnosti. Přestřelky stormtrooperů jsou čistá rozkoš a nezbývá, než posunout spin-off Rogue One mezi nejočekávanější filmy roku 2016. Nové postavy se rychle učí - důraz na dobře dávkovaný patos, gesta, včasné pomrkávání, to všechno si osvojují s lehkostí. Kolbiště ale pochopitelně patří veteránům, kteří probouzejí Sílu nostalgie. Star Wars přestaly být epickou galaktickou ságou o zdanění obchodních cest a vztazích mezi různými zástupci galaktické politiky a vracejí se ke kasdanovské pohádce se vším všudy. Epický oblouk, antické scény, velká krásná slova. Pokud se nové trilogii vyčítala opereta, tohle je opět opera. Možná se zdá, že s rokem 1977 už nemáme nic moc společného, ale pro mě je tenhle epos o věčném souboji dobra a zla v současnosti stejně důležitý jako v době, které dominovali padouchové. Ani ne tak proto, že obsahuje skutečně dotažený feministický podtón (což českému mentálnímu apartheidu působí muka), ale spíš proto, že zase naplno připomíná platnost třicet dva let starých Yodových slov: "Luminous beings are we, not this crude matter." Abrams možná jen postavil most mezi starou trilogií a novým univerzem, ale je to most, po kterém je radost kráčet. (17.12.2015)

Je to doják. Hlavně díky starým známým, kteří se vracejí s velkou chutí, ale nezklamává ani nová generace. Boyega hláškuje jako o život, Driver budí respekt, Isaac je už po dvou scénách totální borec… no a Daisy Ridley si jasně urvala titul „herecký objev roku“. Star Wars tak zůstávají ságou o postavách, jimž ohromně fandíte, a díky Abramsovi jsou navíc i brilantně dynamickým blockbusterem, u kterého se nejde nudit. Paradoxně je to ale i jejich jediná velká slabina, těch 132 minut totiž uběhne hrozně rychle a třeba vykreslování posledních tří dekád zabere tolik času, že se nestihne pořádně řešit ústřední konflikt s „novou Hvězdou smrti“. Epizoda VII tak v tomhle směru zůstává těžkou kopírkou čtyřky. Veškeré planetární šarády se tu ale bohužel dějí dost mimochodem, pročež mívají komorní scény výrazně navrch. Na jednu stranu je dobře, že se na postavy hledělo víc než na spektákl. Na druhou stranu tu ale zkrátka není ideální balanc, který by z nových Star Wars udělal geniální popcornový zážitek. „Jen“ se famózně otevřela nová trilogie. Což ale k fandovské spokojenosti samozřejmě stačí! (9/10) (17.12.2015)

V mnoha směrech jako čtyřka. Narvané výbornou akcí, i silným příběhem, ale končí to příliš brzy. Skywalker neřekne jedinou větu... Tak moc jsem chtěl, aby to byl film roku. A nakonec seděl v kině na půlnočce s třema infantilníma a ukňouranýma puberťačkama za zády a očekáváním, které prostě nebylo naplněno. Abrams se bál experimentovat, jel na jistotu a většině fanoušků doručil přesně to, co doufali. Rozkopl Sílu a rozhodil ji mezi mladou generaci. Přinesl dravou režii, oblíbené postavy a přesto udržel směr, který začíná v A a končí v Z. Síla se probouzí se bohužel až moc podobá prvním Hvězdným válkám. Jenže ty mě začaly zajímat, až Impérium vrátilo úder. Bene! (17.12.2015)

Nejhorším morem současného Hollywoodu je fanouškovské podbízení. Meta-pokračování legendární série je spíše fetišem a exkurzí do zábavného parku s názvem Star Wars. Všechno, co si pamatujeme a máme rádi, se tam musí vrátit, od vedlejších postav až po příběhové leitmotivy. A co hůř! Ta nostalgie tam není pouze v samotných proprietách a zákonitostech tamějšího světa, oni tu nostalgii prožívají i samotné postavy. Boha jeho! Aby si divák prošel tím slastným pocitem, jako u prvních Star Wars, tak stačí snad světelný meč a ne že se tam budeme piplat v Hanově sentimentu. Naštěstí J.J. Ambrams je nemalý režisér a v momentě, kdy buduje své vlastní postavy, tak to je ten čas, kdy jsou nové Hvězdné války tím nejpoctivější blockbusterem široko daleko. Člověk jen zírá, nadšeně fandí postavám a nechává se opojně vtáhnout do jiného světa. Divák těm postavám dokáže odpusit i to, že před rokem by asi nejspíš maturovali, neb tvůrci se nezalekli ani silných ženských hrdinek a ani národnostních menšin. Jupijájou, nové Hvězdné války splácí daň za stereotypní předešlé díly! Jen se obávám toho, že zatímco se dnes remakuje všechno možné, tak naše děti už nebudou mít co remakovat, bo jsme za těch pár dekád vlastně ani nic moc původního a kultovního nenatočili. Smutná zpráva pro budoucí generace. (20.12.2015)

S VenDulin85 jsme se v kině shodly, že větší ucho, než byl hlavní představitel Kylo Rena, snad už vybrat nemohli. Neseděl mi tam. Tu masku si neměl vůbec sundávat ... člověk tak lehce pozbyl nabytou představu o superzlém temném rytíři. To bylo zhruba vše, co bych filmu vytkla. Dále už převažují klady. Poklona nejen režisérovi, ale také skladateli Johnu Williamsovi za složený soundtrack. Je fajn vnímat tak skvělou hudební linku spolu s příběhem, kde velice příjemným dojmem převažovala poctivá filmařina nad počítačovými zrůdnostmi. Jsem nadšená z té přirozenosti. Napětí a perfektní akční scény střídal humor, kdy se rozesmálo celé kino. Do něj jsem šla trochu nesvá a vycházela jsem okouzlená. Dokonalý návrat do hvězdného dobrodružství. (20.12.2015)