James Bond: Spectre

A CO BUDEME DĚLAT TEĎ? Bondovky s Craigem jdou za sebou v sinusoidě, tohle je po téměř bezchybném Skyfallu rozhodně sešup dolů, ale průser ani náhodou. Chtělo by to zkrátit, občas ubrat na patosu a upovídanosti a ještě vybrousit některé dějové zvraty (zjištění, kdo je vlastně Blofeld, se nepozdávalo i mě). Spektakulární akční scény mě spíš nudily, mnohem autentičtější byla kontaktní bitka ve vlaku. Jo a při úvodních titulcích, kdy zní ten gay song, si radši zacpěte uši. I zde se ovšem najdou inovace, které mnohé přebijí - třeba jak Bond odhodí zbraň a jde za ženou. Sympatické! --- Po sedmi letech ale opravuju hodnocení na plné, vzhledem k uzavřenému universu Bonda s tváří Daniela Craiga dává Spectre mnohem větší smysl. Inu, odstup a komplexnost často pomohou. (09.11.2015)

Tak tohle bylo dlouhý jak cesta do Mukačeva a zpátky. Sam Mendes umí pracovat z obrazem to ano, ale pokud jde o jednotlivý scény zapoměl zřejmě na kouzelné slovíčko "stop" a tak Spectre působí zbytečně natahovaně. Osobnost hlavního padoucha, ale bohužel i bond girl je na úrovni papírovýho kelímku. Obě postavy jsou scénaristiky naprosto odfláklé, navíc Waltzova herecké invence je jen trapná kopie z Djanga a Panchartů. Profesionálně natočená rutina ze který jsem ještě teď nervozní jak klokan na trampolíně. EDIT 27.12. Už druhá změna názorů tento měsíc a navíc tady nad svým komentářem nevěřícně kroutím hlavou a říkám si, kterej kretén ho psal. Teď jsem dojel home projekci a zvedám na 5*. Je to neuvěřitelně komplexní a vyzrálý snímek, který umí vyprávět, trefuje se do citlivých míst, ale nebojí se ani velké a mistrovské akce a to co jsem tady napsal o Léa Seydoux, tak to už se nechápu vůbec, protože ta byla nejen prcatelná snad v každým záběru, ale po Evě Green snad jediná Bond Girl, která krom kukuč předváděla i herecký talent, za všechny jmenuji scénu s jejím otcem v TV a 007 na zemi. No dost možná je na čase zrevidovat svou bondí top. Zvedám ze 3* na 5*. (10.11.2015)

A konečně tady máme Spectre. Úvod v Mexiku je parádní, následující titulní písnička také hodně zajímavá a navíc podpořená hodně zajímavými obrázky člověka navnadí, že bude mít co do činění se skvělou Bondovkou. Jenže, tak snadné to nebude. Scénář rozhodně nepatří k tomu nejlepšího co Jamese potkalo a také vizuál má do Skyfall daleko. Sam Mendes si pro nás připraví ještě výborného Bautistu, kdy s Bondem vystřihne nezapomenutelnou bitku ve vlaku a víc už nic. Quantum tento díl raději ignoruje a pokud si tvůrci mysleli že si divák sedne z Waltze na prdel, tak se tak neděje. Jeho Blofeld mě přišel do příběhu natlačený hodně na sílu, protože , a to si klidně přiznejme, po Skyfall se těžko navazovalo...Celkově vůbec netuším kam se vlastně Bondovky dále pohnou, zda bude příští díl o útěku hlavního záporáka anebo se Bond vrhne do nové mise. Ale vlastně do které, když celé podsvětí ovládá Spectre. Tvůrci se tak dostali trošku do slepé uličky. Vše korunují hodně slabým závěrem spíše z kategorie náhodných alá poslední Smrtonosná past. Osudovost je ta tam a Fiennes není Dench. 70% (26.02.2016)

Vodkou a martini nasáklý papírový drak si zatančil v oku hurikánu, prolétl se ruinami i vznešenými nádvořími své bohaté minulosti, projevil nadhled ryze mooreovský a ačkoliv Aston Martin letěl do Tibery a Walther PPK do Temže, staromilským způsobem se vrátil ke své triviální podstatě. Když i reálný svět patří mocichtivým hlavonožcům a jejím chapadlům jako je pan Moriarty (vlastně C), není nic lepšího, než se upnout k iluzornímu světu, kde Bůh chránící své královny chodí zásadně ve smokingu.. Scházela mi Campbellem nastolená linie osudovosti (jediný „touching“ odchod byla Blofeldova číča a to ještě nevíme jistě) i Deakinsova ikonická vizualizace; stále stejně tančeným rakouským valčíkem naopak začínám být trochu přesycen. Zatímco sebevědomý Skyfall vyrostl až k nebi, Spectre se vrátil ke kořenům. Pořád se však dívám na jeden a tentýž strom, jehož každý další letokruh je přiblížením k věčnosti.. (09.11.2015)

Nejdražší, nejdelší... a nejspíš nejunavenější. Nový Bond je po Skyfall hořkým zklamáním, které jde ještě o level dál v ohledávání psychologických, emocionálních a mytologických kořenů, ale bez reálného náboje a nasazení (i důvěryhodnosti). Prachy lítají oknem, strhující scény se ale nerodí - Bond pasivně korzuje vybydlenými lokacemi a tváří se, jak kdyby prožíval nejvypjatější shakespearovské drámo, tváří v tvář tuctovým nástrahám a nevýraznému záporákovi ale přichází jen s mdlou pračkou na peníze. (04.11.2015)