James Bond: Spectre

Sice špatná (jakkoli sympaticky podvratná) bondovka, ale dobrý film. A mohl být ještě výrazně lepší. To by však scénář musel nabídnout oporu neopodstatněně nabobtnalé stopáži, musela by lépe fungovat tenze mezi 007-bondgirl-záporákem a celé by to muselo být alespoň místy o něco více spectrekulární ve stylu úvodní scény. Každopádně díky pootevřeným vrátkům v závěru bych se za ještě jednu poslední craigovku vlastně vůbec nezlobil. A klidně do třetice i se stejným týmem. (06.11.2015)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)

Tak nám to po čtvrté protřepali a místo elegantního nápoje naservírovali pěkný goulasch. Bond se bincá od rohu k rohu, máte z toho pocit, že si tvůrci jen plní povinnost dát poctu všem předchozím Bondovkám a potěšit akorát skalní fanoušky. Na diváky čekající další strhují nářez prostě tentokrát serou. Občas to i trikově působí jako tehdy s Connerym. A padouch Waltz je samozřejmě největším zklamáním. Strach z něj šel asi jako z babičinýho švestkovýho koláče. Prý největší padouch na světě. No, ha ha ha. To i ten Waltzův řádový nácek v Hanebných panchartech budil větší respekt. Směšné, opravdu. Dobře, je to jedna velká pocta a i já byl vlastně velmi potěšen, ale celkový dojem ze samostatného filmu není zrovna nejlepší. To už se mi víc líbilo Quantum of Poluce. (14.11.2015)

Jiné než Skyfall, snad o málo, maličko slabší, ale pořád velmi, velmi dobré. Spectre mi ze všeho nejvíce připomněl Conneryho Srdečné pozdravy z Ruska, v nichž také není příliš akčních scén, ale zato mají zajímavý děj, který je radost sledovat. I tentokrát všechno krásně odsýpá, na film se krásně dívá a ačkoliv se v něm hodně mluví, nikdy to není mlácení prázdné slámy a postavy mají pokaždé co říct. Když dojde na akci, je to typický Bond (navíc rvačka ve vlaku opět odkazuje na Srdečné pozdravy), když dojde na ženy, je to typický Bond... Netypická je ta tichá, zlověstně klidná atmosféra - ale netypická rozhodně neznamená špatná. Obzvlášť pochválit musím všechny scény s Blofeldem, při nichž jsem nejen nedutal, ale snad taky ani nedýchal, a nemohly mě nepotěšit v rozumné míře použité odkazy na starší bondovky (Conneryho bílý smoking z Goldfingera, Bondův převlek za záporáka ze Žít a nechat zemřít, Aston Martin DB5, pohřeb jako z Thunderballu...). Jediné, co bych mohl vytknout, je žalostně nenápaditá hudba Thomase Newmana (což se ale projeví hlavně při samostatném poslechu soundtracku), jinak se popravdě divím všem těm nízkým hodnocením a špatným recenzím.___P.S. Je krásně zaděláno na pokračování, což by beze všeho mohl být nějaký mazaný remake V tajné službě Jejího veličenstva. (06.11.2015)

Bylo by to slabé i jako řadová bondovka, která nechce být vyvrcholením craigovské série propojujícím všechny filmy s ním. To propojení mi přišlo značně vychtěné a povrchní a návrátivší se klasický bondovský záporák (vyhazující do povětří domy, které už jednou do povětří vyhozené byly) a mající k Bondovi opět velmi vychtěnou osobní vazbu nezaujal, stejně jako akční scény. A Monica Belluci stráví ve filmu jen pět minut. SPECTRE si může podat ruce s QUANTUM OF SOLACE. (09.12.2015)