Need for Speed

Závodní filmy moji sousedi prostě milují. Ten zvuk túrujícího motoru v mém basovém kombu je hudba pro jejich uši a snad jediný, který si může stěžovat je jejich smeták, jenž si v těchto případech několikrát potyká se stropem, ale pomalu si zvyká.Need for Speed je samozřejmě z hlediska příběhu naprosto debilní, ale divme se, s takovou cílovou skupinou. Tou totiž v tomto případě nejsou hráči hry, protože těm logicky nemůže dávat smysl, proč by chodili na film dle závodní hry, která efektně přebírá formální filmové postupy a v současné době je graficky srovnatelná s realitou (protože téměř neobsahuje lidi, ale pouze objekty). Navíc o nějakém filmovém rozšíření herního univerza nemůže být řeč, když hra žádné nemá. Film Need for Speed je primárně určen pro ty, kteří musejí mít a vidět vše, co pod danou sérii spadá - všechny hry, přívěsky, trička a na svym Renault Multipla mají samozřejmě také svěží nálepku Potřeba rychlosti. Největší devizou filmu je tím pádem fakt, že Scott Vaugh se scénáristy pochopili zadání a tedy celý děj se dá shrnout v podstatě do "hlavní hrdina jede někam, aby tam jezdil, čímž pomstí fakt, že když naposledy někde jel, tak jeho kamarád nedojel, zato úhlavní nepřítel přejel" Všechny postavy paradoxně strká do kapsy naprosto sežráníhodná Imogen Poots a zbytek je natolik nevýrazný a film se ani nesnaží z nich dělat nositele vyšší pravdy (narozdíl od posledních F&F), že centrem toho všeho je opravdu pouze ona jízda, která je nasnímána velmi obratně a tak jsem si ani nemohl příliš stěžovat, že jak mě osobně na závodech zajímají víceméně jen kolize, tady jich je povážlivě málo, protože opravdu zde jde více o ono ježdění. Jinak nevim, ale 178 dní vězení za pouliční závody, několik desítek přestupků, útok na veřejného činitele, a obecné ohrožení je celkem slušnej deal. Nehledě na to, že hlavní hrdina by se za volat asi už do konce života neposadil. (23.07.2014)

Je to blbina. Imbecilita vybraných scén (Black Hawk, vězeňský taneček) čpí z prvního filmového Need for Speed často nesnesitelněji než nadvakrát přetůrovaný Elemento. Navíc v tom "hrají" poměrně prkenní herci, a nepromyšlený scénář kdosi sepsal na veřejných záchodcích. Všech ptákovin jsem si plně vědom. Jenomže honičky šlapou, OST vibruje v ušních bubíncích hodinu po přetnutí finišové pásky, a celý je to vlastně jeden epickej "závod před závodem". Takže i když si může důvtipný divák nad logikou vatové story a trapnými momenty klidně ukroutit hlavu, dohromady to přitom ani na minutu nenudí. Furt se tam jezdí, furt..! Je to blbina. Blbina, kterou jsem si užíval plnými doušky, s úsměvem od ucha k uchu a pocitem, že tyhle jarní pokusy o plnohodnotný blockbustery vůbec nejsou k zahození. Aaron Paul padá po Breaking Bad do herecké žumpy, chce to další seriál. (10.03.2014)

Naservírovať mi to v teen dobách smaženia NFS, som nadšený. Hernou poetikou presiaknuté a samotné autá sú o triedu vyššie než v sérii F&F. Lokácie parádne, skrátka road trip po amerických národných parkoch a mestách, akoby po leveloch hry. Postavy a logiku ale v žiadnom prípade neriešiť, viacej lame už to byť nemohlo. 130-minútová stopáž nevadí, film sa s ňou stáva najdlhším guilty pleasure mind-fuckom v histórii kinematografie. (12.03.2014)

Až nečekaně zajímavá jízda. Stejně jako Princ z Persie se (podle mého názoru) jedná o nejkvalitnější zpracování filmu podle počítačové hry. Horší než "některé" díly ze série Rychle a zběsile, ale lepší než jiné filmy z této oblasti. Aaron Paul byl ve své roli věrohodný, Imogen Poots je dostatečně sympatická a zbytek obsazení mě nezajímá. Teď ještě zfilmovat Mafii a splní se mi můj sen. (21.08.2014)

Nájsť film, ktorý by sa titulom "videoherná adaptácia" mohol honosiť sebaistejšie a čistejšie než aktuálny Need for Speed javí sa ako nadľudská úloha. Zubami-nechtami pridŕžajúc sa marketingového hesla "We are gamers!" obráža Scott Waughn hernú sériu s jej formálnymi a obsahovými zákonitosťami, audiovizuálnou estetikou a poctou jazde vo vysokej rýchlosti, a dosadzuje ju do konzervatívnej hollywoodskej šablóny, ktorá vypĺňa jadro filmu. Úvod filmu, teda zhruba prvá tretina svojou poetikou zbesilej jazdy nočným mestom obrazovo i zvukovo (až do detailov takej úrovne ako podobné trasy či priam identické hudobné motívy) nevídane presne zodpovedá neónami presvetlenému NFS: Carbon (paradoxne kedysi rozporuplne prijímanému, dnes už klasickému dielu série - žeby si Waughn takto metaforicky prorokoval osud vlastného filmu?), a to aj vrátane do podoby pásových manekýnov štylizovaných hercov v roliach prázdnych postáv, vypĺňajúcich klipový príbeh suchými replikami bez emócií v medzerách medzi efektnou akciou (dokonca aj deštrukčný model a premávka presne zodpovedajú svojmu predobrazu). Najväčšou chybou je tak absencia pravého hráčskeho zápalu, ktorý by vyhecoval hercov/postavy (neplatí pre Aarona Puaula, ktorý sa ako jediný s úspechom pokúša o dodanie hlbšieho citového rozmeru svojmu hrdinovi) aj diváka na novú úroveň. Po úvodnej partii prichádzajú na scénu inšpirácie novodobou tvárou značky, ktoré mi už nie sú tak po chuti. Zbytočný objem dialógov a občasná nedomyslenosť (odhliadnuc od kvality scenára ako takého) dočasne zatieňujú niektoré elegantné riešenia situácie a ukážkové adrenalínové scény spojené s kaskadérskymi kúskami (známy trademark hernej série - spomaľovačky, skratky, bloky, vyraďovanie policajných vozidiel), a napriek rozsiatym, aspoň čiastočne funkčným gagom a osviežujúcemu (byť infantilnému a častejšie nemiestnemu) humoru sa dostavuje pocit nudy. Všetky prešľapy v jadre vynahrádza až záverečný závod, ktorý si berie to najlepšie z najaktuálnejších arkádových dielov (Hot Pursuit a Most Wanted) a zanieteného hráča môže opakovaným zapájaním ďalších a ďalších skalných videoherných prvkov privádzať až do stavov extatickej blaženosti zo splneného sna. Napriek scenáristickej klišé kašičky, povrchnosti a umelo naťahovanej dĺžke sa tak tento pokus stáva o niekoľko tried vydarenejším než všetky závodné filmové videoatrakcie (vrátane F&F série), ale aj valná väčšina hier prevedených do hranej podoby vôbec. Čo nie je málo - ale ani veľa. 60% (16.08.2014)