Český žurnál - Série 3 (2015) (séria)
Five Births
Réžia:
Erika HníkováScenár:
Erika HníkováKamera:
Lukáš HyksaHrajú:
Bohuslav SvobodaObsahy(1)
Dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice. Cyklus Český žurnál přináší autorskou reflexi důležitých problémů z různých oblastí společenského a politického života. Dokumentární film Pět zrození vznikal během dvanácti dnů v porodnici vinohradské nemocnice v Praze, kdy se štábu podařilo zachytit průběh pěti porodů.
Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké látky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé. V dokumentu tak opakovaně zůstávají opuštění všichni aktéři porodu, rodiče i právě narozené dítě, a vzájemně tak nemají šanci se v klíčové poporodní fázi sblížit. Film v pěti kapitolách pozvolna odkrývá necitlivé zákulisí porodní mašinérie v České republice, kde se zdá, že na prvním místě je správně vyplněný papír a rutinní přístup zdravotnického personálu.
Film režisérky Hníkové tak zásadním způsobem přispívá do bouřlivé diskuse kolem podoby a formy českého porodnictví.
(Česká televize)
Recenzie (46)
Já se bohužel nemůžu u většiny dokumentů Eriky Hníkové zbavit pocitu, že mnou režisérka jako divákem dost očividně manipuluje, aby mě dostala na tu stranu, na které mě chce mít. A ne vždycky se to děje pomocí férových zbraní. Chápu, že se snažila vyvolat nějakou společenskou debatu, ale takhle se to nedělá. ()
Ohledně stavu českého porodnictví se rozhodně přikláním k názoru režisérky a myslím si, že z valné části zastydlo v hluboké totalitě, nerespektuje porod jako přirozeně plynoucí fyziologický jev a myslím, že dokument tohle docela i ilustruje zobrazením odosobněného prostředí a přístupu. Jako dokument ale tenhle film za moc nestojí. Forma nebyla zvolena šťastně, příliš tlačí na pilu, nenechává moc prostoru pro interpretaci a tím pobouří ještě víc příznivce současného stavu, který bere porod předně jako problém a rodící ženu jako pacientku (těhotenství a porod není nemoc!) a vůbec ne jako svéprávnou klientku. Snaha o maximální dramatizování naprosto normálních věcí taky na objektivitě moc nepřidá (záběr na krvavou botu - jo, u porodu teče krev, nebo na porodní asistentky, které se baví o nákupech - proč by ne když se zrovna nic neděje). Myslím, že je třeba se tímhle tématem zabývat, ale dokument Pět zrození asi není tou nejlepší cestou, jak vyvolat diskuzi, která povede ke změnám, přestože z některých zachycených okamžiku mrazí (celé prostředí nemocnice, osamělá miminka a maminky, celá osoba pana Svobody, upoutání na lůžko v první době porodní, urychlování porodu, tlačení na břicho!, ...). ()
Po formální stránce mi to přišlo průměrný. Ale je to zajímavý a důležitý téma a i tahle krátká sonda ukazuje, že je co zlepšovat. Kupříkladu pan B. Svoboda je sympatický doktor, který deklaruje důraz na přirozený fyziologický průběh, tzn. trpělivost. A informování pacienta co nejzevrubněji. Praxe ale poněkud pokulhává... No, pro mě je to trochu osobnější, protože v FNKV jsem taky zahájil svou životní pouť :-) A pak jsem si vybavil jak jsem tamtéž jako hodně malej byl s tátou za mamkou se sourozencem. Tehdá jste mohli akorát zamávat do okna :-\ Takže přecejen progres... Sečteno: lehkej nadprůměr. P.S. po shlédnutí reakce MUDr. Svobody a zejména přečtení vyjádření poslední rodičky, snižují hodnocení o 2 stupně, protože cílem režisérky bylo vybrat jen negativa... ()
Evokovalo mi to něco jako "Manželské etudy - porod." Ale divák se holt musí na některou stranu přiklonit sám, připadalo mi, jako kdyby dokument zobrazoval jen dvě vyhraněné strany - zdravotníky, kteří se s matkami a otci nemazlí a v osobě režisérky tuším ženu, která je samozřejmě při rodičích. Ale i úplná alternativa je k ničemu. Měly by ženy rodit v pralese, jen proto, aby šly věci "přirozeně?" Až na pár vyhrocených situací mi dokument moc nedal, šel zpracovat víc kontaktně. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Pro mě ten dokument selhává na tý nejzásadnější rovině - dokumentární. Beru do určitý míry to, že i dokumenty jsou autorskym dílem a určitou subjektivní výpovědí režiséra, abych ale něco já osobně označil za dobrej dokument, tak pro to mám kritéria mnohem náročnější - musí civilizovat, informovat o seriózních a podloženejch faktech, nesmí hledat senzace a vyvolávat hysterii, ale musí vytvářet podhoubí pro střízlivou diskuzi. Musí informovat komplexně, nezamlčovat, nepřekrucovat, nesmí bejt návodnej nebo citově zabarvenej. Dokumentaristi maj jedinečnou šanci pozitivně ovlivňovat to, o čem a jak se ve společnosti mluví; a pokud svou práci neodvedou seriózně, kultivovaně a konstruktivně, tak touhle šancí mrhaj a pro mě tim selhávaj. A selhává v tom pro mě i ČT - je to obrovsky citlivý téma a pokud někomu zadali, ať vytvoří dokument o českym porodnictví, dali mu na to deset natáčecích dní a jednu jedinou porodnici, a pokud přesto čekali, že vznikne něco obstojnýho a seriózního, tak je něco špatně. Smysl by samozřejmě mělo natáčet ve více porodnicích, za delší časovej úsek (nějak časosběrně), dělat rozhovory s maminkama (před i po, a to i s velkym odstupem), s doktorama, porodníma sestřičkama, sestřičkama na šestinedělí, tatínkama atd. atd. Taky by bylo dobrý neklást návodný otázky, nepromítat tam k režisérkou vybranejm lékum zavádějícím způsobem (a bez informování o kontextu a situaci) jejich nežádoucí účinky, bylo by dobrý nemít jedinej zdroj citací WHO, bylo by dobrý dávat odpovídající disclaimery stran celkovýho počtu porodů, zasazení do celkovýho kontextu v ČR a nějakou jasnou poznámku zmíňující, jak zoufale malej vzorek čehokoliv ten dokument zachycuje. Bylo by dobrý natočít něco míň militarizujícího, co jde na ruku všem těm fundamentálním aktivistům brojícím proti moderní medicíně, něco střízlivě rozvážnýho, míň tendenčního a prvoplánovýho - bylo by dobrý natočit něco, co když zmíní pohled/problém A, poukáže i na pohled/souvislost B (případně C apod.). Asi jsem idealista, ale tohle jsou moje nároky na dobrej dokumunet, zvlášť v týhle citlivý oblasti. I tak je ale v Pěti zrozeních vidět spousta věcí, která je prostě strašně špatně - abych byl upřímněj, bylo mi po zlídnutí fakt smutno, fakt mi z toho nebylo hezky. Hnusná je i ta nemocnice samotná, já osobně bych tam nechtěl bejt ani minutu. Souhlasim s tim, že porodnice maj hodně co zlepšovat, odd. šestinedělí snad ještě víc (nejsem žádnej fanatickej zastánce toho, jak to dnes funguje), stejně jako souhlasim s tim, ať si každá ženská rodí tam, kde se (v rámci schůdnejch možností) cejtí nejlíp, ten dokument ale na mě působí tak, že byl natočenej jenom proto, aby to dnešní nemocniční porodnictví očernil a odsoudil. Je to u nás ale tak trochu pole neoraný a i špatně odvedenej dokument způsobil, že se o tom zase začalo trochu víc mluvit, takže i tohle bylo k něčemu dobrý. WTF moments: Ta krvavá bota už byla fakt moc. Koho překvapuje, že se u porodu objevuje i krev, tak nemá právo točit dokument o porodech. () (menej) (viac)