Český žurnál - Série 5 (2017) (séria)
Children of the State
Obsahy(1)
Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa. (Česká televize)
(viac)Recenzie (13)
Jak moc je tento dokument objektivní či zavádějící si udělám až na základě svého kritické myšlení. Ale vřelé díky Ivaně Pauerové Miloševičové, že dala podnět vzniku dokumentu o této problematice a já si mohu doplnit střípky mé ne/informovanosti. Jen tak dál. Ještě jednou děkuji Vážení autoři i účastníci. A čas věnovaný tomuto tématu nebyl rozhodně promarněný. ()
Najšťastnejší ľudia žijú v Nórsku. To mi trochu zaváňa tým, že to tak musia nahlásiť, inak by mali problém. Protestovať by proti tomu mohla Severná Kórea, že najšťastnejší ľudia žijú podľa ich prieskumov práve tam. Aj mnoho iných vecí v Nórsku podľa tohto filmu mi pripomínalo totalitný systém, aký sme dobre poznali. Nechýba ani povinný sprievod s vlajkami na deň ústavy. Ich sociálny úrad Barnevernet sa z nášho pohľadu zdá postrachom a môže kontrolovať skoro všetko v rodine. Ich výhradou môže byť napríklad aj to, že je príliš upratané a byt nevyzerá na to, že v ňom žijú deti. Ani si nechcem predstaviť, čo by bolo, keby tam bol neporiadok. Zakázané je kŕmenie detí, pretože to obmedzuje ich samostatnosť alebo aj spanie so svojimi deťmi v jednej posteli. Ak sa robí narodeninová oslava dieťaťa, nesmie sa pozvať iba niekoľko spolužiakov, ale musia sa pozvať všetci, inak by boli ostatní diskriminovaní a to je trestné. Kam až môžu zájsť demokratické zákony? Ten záver s najšťastnejšími matkami na svete, ktoré sa na tom s rozpačitými úsmevmi dohodli, je božský. Výborný dokument, ktorý sa aj snaží ukázať veci nielen čiernobielo, ale napriek snahe sa to nedarí. Oslovili a dali priestor v podstate každému, kto má čo povedať k veci, viac asi urobiť nemohli. –––– Může mi někdo nařídit, kolik čokolády mohu dát svému dítěti? Může někdo rozhodovat o tom, jestli jsem dobrý rodič, nebo jestli vůbec mám být rodičem? –––– Ŕíkal, že nemůžeš vygúglit slovo Barnevernet na jeho počítači. Může přijít kvůli tomu o práci. ()
Moje očakávanie, že sa tvorcovia poriadne pozrú na zúbok Barnevernetu, bolo zrejme prehnané - pre cudzincov s minimálnou znalosťou prostredia to je asi nemožné. Miesto toho ide o malú svojpomocnú sondu toho, ako je Barnevernet v Nórsku vnímaný bežnými ľuďmi a čo dobrého a zlého prináša.↵ Oceňujem triezvy prístup bez predsudkov, ale chýbali mi vyjadrenia fundovanejších obhajcov a kritikov Barnevernetu.↵ Celkové vyznenie - Barnevernet koná množstvo dobrých vecí, ale až príliš ľahko môže dôjsť k pochybeniu a zneužitiu možnosti odobrať dieťa - je aj tak znepokojujúce. Z pozoruhodných vyjadrení ma asi najviac dostalo to o malajzijskom kŕmení rukou, ktoré môže prispieť k odobraniu dieťaťa (!) ()
Výpověď o "státu šťastných lidí" je velmi poučná až otřesná, zejména totalitní dohled nad dětmi, které tam patří státu. (Asi pro "vyváženost" je ve filmu uvedena zavádějící informace o stavu u nás, když se lze domýšlet, o jaké děti jde a proč jsou v ústavech umisťovány - ale nesmí se to veřejně publikovat...). Bohužel režijně slabé, proto jen průměrné hodnocení. ()
Jako nestranný dokument to za moc nestálo a na druhou stranu to ani nepředstavilo nějaké vlastní zásadní stanovisko, kterému se to alibisticky vyhlo v posledních několika minutách. Člověk se nic podstatného nedoví, výběr participantů je pofidérní a schází nějaká fundovaná analýza, která by srovnávala situaci u nás a v Norsku, případně aby osvětlila reálné fungování Barnevernetu v pravých faktech. Trošku mne pobavila paní, která se prezentovala replikami "a víte já jsem platila 10 let daně" a "strašně přísná škola, měli známky a mnoho úkolů". A k tomu ji štáb nebyl schopen ani natočit tak aby jí nesvítilo slunce do očí (resp. ona se musela stínit sama, což už samo o sobě působí jako nefér jednání). ()
Galéria (14)
Fotka © Česká televize
Reklama