Český žurnál: Hranice práce (S05E04)

Saša Uhlová odvádí perfektní práci investigativní žurnalistky. Ale měla zůstat u psaného slova, protože forma tohohle dokumentu je podle mě odstrašující. Nejde jen o to, v jakých podmínkách Saša žije a funguje, ale její mluvený projev je nedívatelný a neposlouchatelný. Píšete skvěle, Sašo, ale hranému dokumentu se radši vyhněte. I emotivní chvilky v tomhle dokumentu vyznívají směšně (setkání s bývalou kolegyní a její dcerou) - a to je špatně. (02.01.2018)

Články Alexandry U. jsem si na nejmenovaném oblíbeném LEX webu s chutí přečetl, a jsem moc rád, že vznikly, byl to záslužný počin na hranici sebeobětování. Tento film ale nepřináší moc navíc. Jen nezřetelné záběry skrytou kamerou (které byly už u článků), Alexandřino předčítání článků (mnohdy doslova) a Alexandřina rodinná homevidea (která do filmu nepatří). Je škoda, že se Alexandra vůbec nezabývá otázkou, že kdyby se její noví kamarádi ve škole lépe učili, nemuseli by třídit odpadky za 70 Kč na hodinu, aneb každý svého štěstí strůjcem. Což je ještě umocněno záběrem na přestávkovou siestu ve fabrice, kde všechny tyto socky, které nemají ani na to, aby jezdily sockou, kliďánko pokuřují z cigaret, na které se asi peníze najdou vždycky. A Alexandra mlčí. (19.12.2017)

No.. To základní sdělení je bezesporu důležité. I kdyby jsme byli všichni vysokoškoláci, tak stejně bude (alespoň ještě nějakou dobu) existovat práce která je špinavá, smradlavá, těžká a důležitá jako základ pro chod společnosti. Není ostuda takovou práci dělat. Je ale ostuda tuto práci finančně nedocenit a chovat se k těm dělníkům jako k odpadu... Problém filmu vidím v dost slabé formě. Že mi ráčkování Uhlové přijde protivné beru čistě jako můj osobní problém, ale citové vydírání diváka skrze děti a většinou nezajímavé záběry skryté kamery (vlastně nevidíme žádný incident který by potvrzoval Sašin komentář), to už beru jako nedostatek... Proč si na konci oholila hlavu jsem taky jaksi nepochopil.. (18.01.2018)

V každé práci bych ráda zůstala několik týdnů nebo měsíc. Každý den si budu zapisovat do deníku, co jsem v práci zažila. –––– Veľmi zaujímavý a odvážny počin. Odvážny tým, že novinárka ako zamestnankyňa porušuje všetky pravidlá zamestnávateľa tým že filmuje pracovné prostredie a vynáša von všetko, čo sa dá. Odvážny aj tým, že na pomerne dlhý čas obetovala čas so svojim mladším synom, ktorý to viditeľne ťažko znášal, snáď z toho nebude mať dlhodobú traumu. Ale čo majú povedať tie desaťtisíce slaboplatených ľudí, ktorí to majú natrvalo... Všetko, čo robila, je práca, ktorá je potrebná, užitočná a niekto ju robiť musí. Či už práčovňa v Motole, hydináreň Agrofertu, pokladníčka v Alberte alebo spracovanie odpadu Ozo!!! Zaujímavým zistením je agentúrne zamestnávanie, čo je novodobý predaj ľudí, pričom títo (ne)zamestnanci zarábajú menej a majú celkovo horšie podmienky. Mal by som k filmu jednu pripomienku, že zápisky mohli byť čítané trochu záživnejším štýlom. Update: Viacerí tu poukazujú na to, že scény zo súkromia sú zbytočné. Podľa mňa nie sú, len ich netreba brať ako súkromie nejakej pani Uhlovej. Aj všetci tí pracovníci na zmeny odchádzajú od rodín, hľadajú ubytovanie a opateru pre deti, komunikujú cez skype alebo odchádzajú od detí, keď ešte spia a pomaly ich ani nevidia vyrastať, presne ako to povedala jedna z kolegýň pri pokladni. (13.12.2017)

Forma za obsahem zaostává o mnoho světelných let, neboť režie je naprosto zbabraná. Záběry na rodinný život Uhlových by mi stačily jednou, mnohem více bych ocenila něco více z dané práce, rozhovor s kolegou, s nadřízeným. Ke všemu negativnímu přispívá i fakt, že dokument sice krátkodobě vyvolal diskuzi, ale žádnou změnu nepřinesl, lidé nadále pracují v ponižujících podmínkách za mizerný plat a dále mají smutné a unavené oči. Nic se nezměnilo. (09.11.2021)