Český žurnál - Série 5 (2017) (séria)
Obsahy(1)
Ve vypjatých společenských situacích, například v době voleb, se ukazuje evidentní rozdíl mezi venkovem a velkými městy. Režisér, žijící v Praze, se vrátil do rodné vesnice na Vysočině a zkoumá postoje a názory svých bývalých spolužáků. Jak oni vidí další vývoj společnosti? Společnost se rozdělila. A to nejen v České republice. Hraniční čára se často vede mezi venkovem a velkými městy: „Ve městech je to samý vegetarián, cyklista a transsexuál.“ „Venkované jsou pasivní a omezení,“ dozvídáme se z médií. Tomáš Kratochvíl je dokumentarista žijící v Praze, pochází však z vesnice na Vysočině. Ve filmu Spolužáci se vydává za těmi, s nimiž sedával ve školních lavicích. Jsou mezi nimi hodný a oblíbený neonacista, lesba, která pracuje v lese s motorovou pilou, dříč pohlcený svojí tesařskou firmou a bývalá učitelka, která dnes zastává funkci starostky. Společenská témata jsou zdrojem konfrontací, ale také absencí postojů. Někteří aktéři filmu politiku vnímají jako něco vzdáleného nebo jako svět sám pro sebe, kritika neonacismu je pojímána také jako roztomilý extremismus. I přes všechna nedorozumění ovšem mezi dávnými spolužáky přetrvává osobní pouto. A zdá se, že udržování a pěstování těchto vztahů může být jedním ze zdrojů situace, kdy společnost bude navzdory různicím a konfliktům zase znamenat „spolu“. (Česká televize)
(viac)Recenzie (31)
Prý ženy podvědomě nemají rádi rádi zahořklé typy mužů, kteří si na všechno stěžují.Udává se příklad taxikáře. Cítí, že vůbec nepochopili o čem život je. Uklízet odpadky jsem byl například nedávno v břeclavském městské lese a o rentabilitě vietnamských večerek nic nevím, prý pracují tak dlouho pracovní domu mimo jiné proto, že posílají peníze příbuzným do Vietnamu, kde kurzovou změnou nabydou. Snažil bych se převést hovor na jiné téma. ()
Pan Kratochvíl je manipulativní antidokumentarista, který si řeší nějaký svůj osobní problém. Nejde o to, že si to dělá podle svého. Horší na tom je jeho cíl převychovávat, moralizovat, mentorovat a hlavně prožívat sám sebe. To, že si z některých spolužáku udělal užitečné idioty není potřeba ani řešit. 28%. ()
Přiznám se, že místní kritiku úplně nechápu. Kdyby totiž se svými exspolužáky režisér nedebatoval, mnoho bychom se toho od nich nedozvěděli. Většina z nich nemá svůj názor nijak zvlášť podložený, vyargumentovaný...Prostě si v médiích přečetli, že uprchlíky tady nechceme, protože nebudou chtít makat (a zároveň nám berou práci), a tak to podle nich prostě takhle je. Naprosto chápu, že někoho politika zase tak nebere, má svých starostí dost a po manuální dřině si radši dá to pivko, než aby večer koukal na zprávy. Nemyslím si, že by kvůli tomu byli horšími lidmi, i když ty sympatie k Dělnické straně bych asi nepřekousla podobně jako režisér. Podle mě s nimi argumentuje dobře, ale stejně jsou to nakonec dva světy, které se na chvíli potkají, ale pak si každý jde zase dál svou cestou. Je to možná další ilustrace neúspěchu Strany zelených, které sám režisér na konci volí. Oni by hrozně chtěli hlasy těch voličů, kteří makají někde v přírodě, mají rádi přírodu, (o tom, jak by šikovného podnikatele zaujala jejich sociální politika můžeme silně pochybovat...), ale mluví na ně jako městští liberálové, mnohdy až povýšeně. A nakonec je asi vyděsí podobně jako Okamura mě, protože věta typu "myslím, že sta tisíce uprchlíků bychom u nás v pohodě zvládli", je teda moc sluníčková i na mě. Hlavně městský liberálové s těmito lidmi na pivo nechodí, žijí si ve své bublině a pak se diví, že nevyhrál Karel, Zelený jsou v totálním loji a i ta Topka skoro zmizela z politické mapy. Ono vytáhnout si hlavu z prdele totiž něco stojí, a to oboustranně. Takže režisérovi naopak všechna čest, že se o to alespoň pokusil. ()
Žeru Kratochvíla. Čím dál víc. A to s tím, že jeho Spolužáky považuju za doposud asi nejsilnější kousek žurnálový skládačky. Tomáš nevystupuje k ostatním ani s despektem, ani ze stupínku dolů. Zároveň se nebojí ptát na nepříjemný věci a rozhodně nedělá z objektů debily. Schytá za to pak spoustu komentářů podbarevenejch politickým smýšlením autorů, kde místo výpovědní hodnoty dokumentu řešíme aktuální politickou situaci, která je nepřekvapivě výsledkem názorových hodnot společnosti jež právě Tomáš sonduje mimo svou bublinu a ještě větší spoustu poznámek o nadřazenosti městského liberála, ač přesně o pravej opak v dokumentu jde. Tomáš totiž nejede dělat "osvětu na vesnici". Ale poměrně zevrubně zkoumá, proč šly všechny ty názorový proudy jinou cestou a jaký hodnoty za nima stojí. A jasně, že vobčas vyjde sám z některejch scén jako osel, ale neskloní se k tomu, aby soudil. Dík za to, protože těch přínosů a podnětů je v tomhle kousku až až. ()
Dokument, i když zajímavý, mne velmi rychle začal iritovat. Jeho autor má zjevně dosti vyhraněný pohled na svět. Portrétuje tři své spolužáky ze základní školy v rodné vesnici na Vysočině. Vcelku hodného, medvídkovitého nácka. Sympatickou, ale trochu plochou (myslím osobnostně...) lesbičku. A řemeslníka-živnostníka s velmi úzkým rozhledem, ale vcelku dobře zakotveného v životě. Sám autor viditelně považuje za zásadní zdejší problém xenofobii lidí a opakovaně se svými spolužáky řeší právě tohle. Uprchlíky, Romy, atd. Pozoruhodná scéna nastává, když sděluje svému spolužákovi náckovi, že ho sice má rád, ale kdyby ho viděl někde něco volat, co je proti zákonu, tak ho nemilosrdně udá a pošle "bručet". Problém tohoto výjevu je v tom, že autor dokumentu se chová (a to nejen v této scéně) jako věřící fanatik a "nácek" ho poněkud bezmocně poslouchá a působí v tu chvíli mnohem lidštěji. Pro autora totiž jeho "pravda" stojí výš, než člověk. A to už tady bylo v dějinách mnohokrát, pokaždé se smutnými důsledky. Protože pravda je vždycky, naprosto vždycky, mnohem složitější. Malér nastává, když se někdo domnívá, že je majitelem jedné, jednoduché a černobílé pravdy a je jeho povinností ji všem okolo natlouci do hlavy. (Abych doplnil, kde stojím: sám volím ve volbách podobně jako autor a snad bych se s ním v mnohém shodl, ale jeho fanatická jistota a černobílé vidění světa na mne působí hodně strašidelně). ()
Galéria (12)
Fotka © Česká televize
Reklama