Fantozzi

Úplně první film s Fantozzim u nás konečně vychází. Italské komedie o panu účetním alias Fantozzim mají 10 dílů! (u nás uvedeno už 9) 1 Fantozzi (1975)/Zrození pana účetního 2 Secondo tragico Fantozzi, Il (1976)/Nesnáze pana účetního 3 Fantozzi contro tutti (1980)/Maléry pana účetního/ 4 Fantozzi subisce ancora (1983)/Maléry pana účetního 2/ 5 Superfantozzi / Superúčetní (1985) 6 Fantozzi va in pensione (1988)/Pan účetní jde do důchodu/ 7 Fantozzi alla riscossa (1990) 8 Fantozzi in paradiso (1993)/Fantozzi v ráji/ 9 Fantozzi - Il ritorno (1996)/Návrat pana účetního/ 10 Fantozzi 2000 - la clonazione (1999)/Pan účetní opět zasahuje/ (18.10.2006)

„Oci, prečo mi hovorili Čita?“ Takže týmto sa to v roku 1975 začalo. Nekonečné životné peripetie talianskeho účtovníka Uga Fantozziho (Paolo Vilaggio), ktorý dáva novú hĺbku slovám „smoliar“, „sociálne znevýhodnený“, „človek milión“ a „pod papučou“. Tvorcovia snímky nás v jednej chvíli rozosmievajú bláznivou, až grotesknou scénou (Fantozzii verzus autobus, Fantozzi verzus slávnostná večera), prípadne siahajú WTF smerom á la Monty Python (japonská reštaurácia) a hneď nato chcú, aby sme súcítili s hrdinami (manželka žiarli, škaredá dcérka je šikanovaná). Dokonca neváhajú použiť niečo, čo nebezpečne pripomína orwellskú satiru šialeného systému na spôsob 1982. Proste veľká nechápačka a nemalá konina. Kedysi spolužiaci jednotlivé časti (Vilaggio hral Fantozziho ešte v roku 1999!) citovali a rehotali sa týždeň v kuse. Ale to už bolo dávno. A mňa to nebavilo už vtedy. (13.07.2008)

Do 34.minuty naprosto geniální komedie, při které jsem smíchy téměř padal ze židle. Zachraňování pana účetního z kanceláře, dobíhání autobusu, pohřeb, rvačka se siláky, fotbalové utkání, krásný absurdní nápad s osobním mráčkem, výlet na jezero. Krása. Tyto obrazy a nápady si budu dlouho pamatovat. Bohužel od 34.minuty jde kvalita střemhlav dolů. Část gagů je neutrálních, část trapná (např. výstup dcery na vánoční besídce, pojídání kulečníkové křídy, většina z obrazu v japonské restauraci). Na závěr komedie jsem očekával obvyklou komediální katastrofu klasických komedií, tj. trapas s nějakou významnou osobou či na významné akci plné lidí, jako to je např. v trilogii Bláznivá střela. Místo toho je na konci obraz absurdního setkání s majitelem koncernu, který je docela koukatelný. Za pozornost stojí, že idol pana účetního, slečna Silvaniová, se zřejmě mnoha mužům nelíbí. Jinými slovy není příliš atraktivní. Já v tom vidím záměr: Pan účetní je znázorněn jako ubohá tragická postava, tragická do té míry, že musí vzít zavděk ženou, která je málo atraktivní. (21.09.2010)

Komédia je to ako vyšitá, ale moc nasilu až je to trápne. Dejovo je to slabé až tupé a primitívne, množstvo zdanlivo vtipných scén tvorí tento nekompletný a nič nehovoriaci film. Maléry pána účtovníka ešte ušli, druhé pokračovanie bola katastrofa a absolútne fiasko a Zrodenie je niečo medzi tým. Na niektorých scénkach som sa zasmial alebo aspoň pousmial, no pri ďalších som opäť krútil hlavou a prizeral katastrofálnemu vtipu, ktorý je v mnohom pod úroveň. Villaggia už mi stačilo. Zrodenie, Účtovník 1 a 2 mi úplne stačí a neviem či si niekedy budem mať chuť zopakovať nejakú Paolovu jazdu. 40% (11.08.2008)

Jako školáka mě kdysi Maléry pana účetního hodně bavily, nečekal jsem ale, že by mi dneska tenhle ultrasmolař ještě mohl něco říkat. No a ejhle, posílání do horoucích troškovských pekel se nekoná. Nejen že je to místy hodně zábavné (fotbalové utkání, japonská restaurace), ale ten humor, hrubý jako štěrk, má snad i nějakou tu Hodnotu. Fantozzi je neustále tak drtivě ponižovaný, že mi je ho prostě líto a ze všech těch úspěšných chytráků, papalášů a aristokratů kolem je mi zle. Takže je v tom i nějaká sociální angažovanost nebo si jí jenom představuju? Možná je to prostě jenom taková ta lidová sranda bez bryndáku, která podobné myšlenky vyvolává spíš mimoděk. Rozhodující je ale výsledný pocit a ten v tomhle případě jde výrazně do kladných čísel. 70% (16.02.2010)