Ioannes

1) Dokonalé, vtipné, originální. Není co vytknout. Kristina Leichtová konečně hraje v něčem, co je opravdu vtipné, neboť Comeback je vtipný setsakramentsky málo. 95%. 2) Chybí tomu závěrečná pointa a vyjádření vztahu mezi hlavním hrdinou (starým pánem se zbraní), prostředím zastavárny a zaměstnancem zastavárny. 40%. 3)Nejhorší. Kde je příběh, kde je smysl, kde je pointa? Možná za to může poslední řidička, která to všechno ukradla poslednímu řidičovi a ujela s tím do města na nákup bot a drahých hadříků do obchoďáku, do salónu krásy a do solárka. Jelikož je doba těsně před koncem světa, tak je tato její cesta naštěstí opravdu poslední. 20%. 4)Příběh a zpracování obstojné, ovšem pointa velmi chybí. Já sám jsem dokázal pointu vymyslet. (Bylo by nutné poněkud pozměnit i scénář. To je ale docela jedno. No, v každém případě to jedno je, protože kvůli mému nápadu to ten rejža přetáčet nebude.) Nuže, můj nápad na pointu jest tento: Soutěžící se ve své fantazii olizuje s ženou a osahává ji, ovšem oblast zvanou regio pubis vynechává. Tato fantazie postačuje k vedení v soutěži nad soupeřem. Těsně před cílovou čarou muž ve své fantazii nahmatá ženě v regio pubis něco dlouhého a tvrdého. Zhrozí se a jeho žabička se následkem toho zastavuje těsně před cílem. Nyní přichází takzvaný double-twist: Poté, co soupeřova žabička vyhrává, muž ve své fantazii zjišťuje, že to dlouhé a tvrdé není TO, co každého hned napadlo, nýbrž zmenšenina takového toho modrého tubusu na vysokoškolský diplom. Muž vytahuje ženě z kalhot ten tubusek a ukazuje jej do kamery. Objevují se slogany vábící ke studiu na právnické fakultě v Plzni, jelikož se jedná o reklamu na tu fakultu. Slogany se zaměřují především na snadnost a krátkou délku studia. Následně muž otevírá ten tubusek a ukazuje do kamery samotné vysokoškolské diplomy. Jelikož se jedná o diplomy paní Řápkové, Standy Grosse a dětí kmotra Mrázka, ukazuje ty diplomy jen jako. No, teď už jen zbývá jen čekat, až mi reklamka za tyto skvělé nápady zaplatí. Anebo naopak čekat na to, až mi soud v civilním řízení uloží pokutu za poškození výborné pověsti této fakulty. 50%. 5)Výborné, dokonalé, originální. Je to vtipné jako tento můj komentář, což znamená, že to je vtipné strašně strašně strašně moc. 100%. Celkový průměr: 62%.

Po formální stránce (kamera, střih, hudba, efekty, zmínění dalších podvodníků atd.) bez výhrad. Neviním tvůrce tohoto dokumentu za to, že nemají k dispozici supertajné usvědčující důkazy jako nahrávky skrytou kamerou či listiny. To se u podvodu za 65 miliard dolarů snad ani nedá čekat. Co se týče podaných informací, jsou bohužel velmi povrchní. Nejdou do hloubky problému neboli jsou takzvaně příliš "mainstreamové". Tvůrci tohoto dokumentu měli klást nepříjemné otázky. Ty by se daly shrnout do dvou oblastí: 1)Jak mohl jediný člověk přelstít stovky či tisíce analytiků a členů úvěrových komisí hedgefondů, kteří celá ta dlouhá léta nepřišli na to, že se jedná o podvod? 2)Do čeho Madoff investoval? Co nakupoval, co prodával? Na které účty posílal svěřené peníze? Dá se předpokládat, že velkou část peněz Madoff vložil do toxických hypotéčních pohledávek. Nechce se mi ale věřit, že by do nich dal úplně všechno. 3)Kdo jsou vítězové této kauzy neboli cui bono? Který fond, která banka u Madoffa zázračně vydělala, zatímco ostatní fondy a banky a především fyzické osoby ostrouhaly? Z výše uvedených otázek vyplývá, že celá kauza je jistě mnohem složitější, než jak nám ji tento dokument předkládá. Jistě do toho musely být zapleteny desítky možná stovky osob (v Komisi pro cenné papíry a v hedgefondech a bankách). Více k počtení zde: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=11488

Ošklivka Katka Kvalita nic moc, ale dá se na to dívat (na rozdíl od superodpadů jako VKV a Cesta domů). Seriál má jistý sociologický význam, neboť jakžtakž zdařile vykresluje prostředí středně velké konfekční firmy, ve které je pozorovatelná nízká produktivita práce a částečná přezaměstnanost. Módní návrhář je homo- a metrosexuál (jaké překvapení), v administrativě pracují slepicoidní klevetící ženštiny, významní akcionáři se ukazují jen občas a když se ukáží, tak nadávají a kritizují jako o život, na samotném pracovišti hlavní hrdinky jsou dva mladí manažeři, z nichž jeden je víceméně klaďas a ten druhý záporák, protože mimo jiné odmítá brát zodpovědnost z důsledků svých činů (tím důsledkem je míněno embryo rostoucí v děloze jeho sekretářky). Tato oplodněná sekretářka se přátelí s jednou svou kolegyní. Obě mají společné to, že jsou blondýny a intrikánky. Ta sbouchnutá intrikánka je záporná postava. (Jak by taky ne, když intrikaří proti kladné postavě - Ošklivce Katce!) Konečně tu máme samotnou hlavní hrdinku Ošklivku Katku, která je ošklivá (jaké překvapení), nosí brejle a vypadá jako šprtka. Pro šprtky je typické, že jsou našprtané. A Ošklivka Katka našprtaná je! Má našprtanou celou ekonomii (obzvláště management), marketing, účetnictví, právo a navíc dokáže vymýšlet všelijaké důmyslné a rafinované právní a účetní fígle! Nebýt jí, tak by ti dva neschopní manažeři (její přímí nadřízení) celou firmu dovedli tam, kde je pláč a skřípění zubů. (Poznámka pro ty, kteří nepochopili předchozí větu: Jedná se o umělecké přirovnání bankrotu k peklu, neboť podle ekonomů mravovědců platí analogie prosperita = nebe, bankrot = peklo.) Nevím, jak Ošklivka Katka dopadne, jelikož jsem viděl jen dva díly někde v prostředku. Dá se však předpokládat, že dopadne dobře, jelikož tento seriál věrně dodržuje žánr romantický. Mladý hodný manažer, který její lásku neopětoval, její lásku nakonec zcela jistě bude opětovat. Jistě se vezmou a budou spolu šťastně žít až do doby, kdy Prima tento seriál zruší kvůli nízké sledovanosti… 35%.

Tento film je panoptikem obyčejných lidiček a postaviček, které žily za 1.republiky v jednom městě (pravděpodobně v Praze) a jejichž osudy se navzájem proplétají kolem osudu hlavní postavy doktora Munoryho (Josef Abrhám). Kromě něj, praktického lékaře pro dospělé, vědátora a snad i občasného záletníka, se seznámíme s paní Munorovou (Šárka Šafránková), trochu znuděnou maloměšťáckou paničkou, povahou krapet rozmazlenou, žárlivou a hysterickou. Ve svém bytě hostí své přítelkyně, kterým vůbec nemůžeme mít za zlé, že se u své hostitelky živí nejenom moučníky a zákusky, ale i klevetami a pomluvami. Pak tu je jízlivý doktorův tchán po mrtvičce, kterému doktor Munory se svou lékařskou vědou nedokáže pomoct, ani kdyby se rozkrájel, krásná plavovlasá služka zamilovaná do doktora a komentující veškeré dění v domě, novinář soudničkář (Jiří Lábus), který se stane obětí experimentálních léčebných metod doktora Munoryho, starý advokát, který se stydí za to, co provedl jeho klient se svými nájemníky, starý vinárník, jehož celoživotní pracovní náplní bylo pití vína ve velkém, jeho syn, který jde v jeho šlépějích, amatérský sexuolog (Josef Somr), který zná Freuda nazpaměť, avšak sám sobě si pomoci nedokáže, a jiní lidé. Skvělá adaptace díla Karla Poláčka od scénáristy Šaška, práce režiséra Háši, který má většinu svých filmů zde na ČSFD v červené sféře, a vynikající herecké výkony tehdejšího hereckého výkvětu mají na následek, že tento film o Vánocích 2010 v kategorii vytvoření vánoční televizní pohody suverénně porazil mnohonásobně dražší filmy.

Jednu hvězdičku za to, že tomu kameramanovi při natáčení nespadla kamera do moře.

Záměny údajně skonavších panů Brázdů za živé a naopak se stanou kostrou pro úsměvné situace. Úsměvné, nikoliv však vtipné v tom smyslu, že by se člověk smál. Navzdory tomu si tato humoreska uchovává svou kvalitu. Herecké výkony, kostýmy a kamera jsou vynikající, dialogy břitké a archaický styl mluvy se do tohoto díla hodí. Skvěle vypadá několikeré zrychlení pohybů některých postav ve stylu grotesky. Kulisy vypadají studiově, což však tvůrcům pro tentokrát odpouštíme. Celkový dojem je nadprůměrný. Tato humoreska u někoho vyvolává nostalgii po časech starého Rakouska. Podle některých kritérií právě v době přibližně posledních 30 let mocnářství na tom byla naše země nejlépe: Pronásledování z politických důvodů jako v polovině 19.století minimální, téměř veškeré občanské svobody byly získány, životní úroveň byla relativně vysoká, nezaměstnanost téměř nulová, stát byl malý, byrokracie nízká, minimum zbytečných zákonů, které nyní lidem znepříjemňují život, nízká kriminalita a vysoká úroveň vymáhání práva. (Abych se vyvaroval připomínkám ohledně 1.republiky, tak dodávám, že 1.republika se nejdříve musela vzpamatovávat z 1.sv.války a 30.léta zaplňovala hospodářská krize a strach z Německa.) Tato humoreska ukazuje, že poměry v tehdejší společnosti nebyly tak škrobené a upjaté, jak si někteří mohou myslet z filmů jako je Švejk, že lidé tehdy měli podobné starosti jako my a že i tehdy lidi chybovali. Závěr, v němž začíná 1.světová válka, je vážný jako válka sama.

Mé první setkání s australským humorem. Australani jsou potomci mimo jiné i Angličanů, což je národ, který má nejrozvinutější smysl pro humor ze všech národů na Matičce Zemi. Kritériem pro toto tvrzení je je kvantita a kvalita skutečně (!) vtipné filmové tvorby na milion obyvatel. Pokud je tento seriál vlajkovou lodí australského filmového humoru, tak to znamená, že Australani po Angličanech příliš humoru nezdědili. Abych byl konkrétní, humor v tomto seriálu je velmi velmi slabý. Spousta gagů jsou parodie. Nemám vůbec tušení, co je v nich parodováno. Dobrá parodie se stává dobrou parodií, když se jim člověk zasměje, přestože vůbec nezná to, co je parodováno. Což se v tomto seriálu rozhodně neděje. Celkem jsem viděl dvě episody. Zhruba 40% gagů a scének bylo trapných, 55% neutrálních neboli nevtipných, zbylých 5% tvoří scénky a gagy, které považuji za jakž takž dobré, leč zasmál jsem se při nich jen jednou, a to ve scénce, v níž se hlavní hrdinka ptala lidí v parku, kdo prodává uran na výrobu jaderné bomby. Podle některých ohlasů je tento seriál vlajkovou lodí humorných pořadů TV Barrandov. TV Barrandov fandím v jejím soupeření se třemi velkými celostátními televizemi. Je mi líto, že tento její pořad nemohu ke zhlédnutí doporučit.

Dlouhé, natahované a zčásti nudné.

Na Esmeraldě nebyl nejhorší dabing, herci, výprava, děj, kamera... Na Esmeraldě byl nejhorší příšerně pomalý střih.

Pořad pro dementy, kteří se válejí smíchy pod stolem po zhlédnutí supermegagigaultrahypervtipných klipů, v nichž a)někdo spadne b) na někoho něco spadne c)někdo spadne a na někoho něco spadne. Klipy byly obvykle upraveny zvukově: Byl k nim přidán "akční" zvuk či umělý smích. Škoda, že nebyly upraveny i obrazově, například přidáním černých obrazů, které by zcela zabíraly všechny snímky filmu. V každém díle byla soutěž: Diváci měli za úkol ze tří soutěžních klipů vybrat ten nejtrapnější. Pak vítěz (autor nejtrapnějšího klipu) házel velkou molitanovou kostkou na zem a podle čísla, které hodil, vyhrál kameru. Na výběr bylo 6 kamer podle čísel 1 až 6. Škoda, že tehdy nezkrátili tu celou proceduru vybírání ceny vítězem. Vítěz tehdy mohl házet na zem svou kamerou. Místo čísel na kostce by se hodnotil počet kusů, na který se jeho kamera rozpadla. Celkové hodnocení kvality pořadu činí nula hvězdiček, tj. odpad. Jednu hvězdičku navíc bych býval dal, pokud by tvůrci tohoto pořadu v jeho názvu byli vyměnili druhé té za em. /Edit: Odpad umocněn na druhou. Může za to zjištění, že tento pořad stále běží.