Ioannes

Po 2.světové válce, v roce 1946, měla policie stále úctu a respekt. Respekt tu zosobňuje přísný a důsledný policejní důstojník hraný Pavlem Novotným. V každém stádu se však najde nějaká ta černá ovce. V poválečné policii byl touto černou ovcí např. strážmistr Zahrádka. Čím je policista vyšší a silnější, tím to je pro něj a jeho sbor lepší. Právě proto do prvních pravidelných policejních sborů, londýnských "Bobbies" ve 30.letech 19.století přijímáni pouze vysocí a silní mužové. Strážmist Zahrádka nejen že má slabou a malou postavu, ale navíc je i smolař, je příliš důvěřivý a neví,co znamená grátis. První povídka nudná. Žádné pořádné překvapení, žádný pořádný zvrat. Že ve rvačce v závěru děje vyhraje bláznivý inženýr a že pochopové odvedou do blázince policistu Zahrádku, to čekal určitě každý. Většinu děje první povídky zabírá monolog bláznivého inženýra. Ne, že by tento monolog nebyl zajímavý. On je však bohužel na jedno brdo. První povídka je na dvě hvězdy. Druhá je mnohem lepší. Obsahuje nějaké zvraty a překvapení, především ale krásné dialogy a několik komických situací. A Josef Somr svou postavu skvěle zvládl. Průměr vychází na tři hvězdy.

Viděl jsem tak poloviny dvou dílů. Co se týče soutěžících, tak se jednalo o bizarní přehlídku často bizarních lidí, mně pramálo sympatických. Ve svých nablýskaných a třpytivých oblecích mi připadali jako cirkusáci. Nechápu, proč stanovy soutěže dovolují, aby soutěžící zpívali. Vždyť na zpěv už bylo a bude nespočet soutěží! Výkon poroty otřesný, jen Banášová a ten Slovák za něco stojí. Šeredová ze sebe neumí vypravit kloudnou větu a Troška mluví nesmírně vulgárně. Šokoval mě tento výstup: Jedna zrzavá paní zpívala italskou píseň. Zpívala falešně. Šeredová jí to neuměle a neohrabaně chválila, zatímco Banášová a ten Slovák zkritizovali. Troška se zaměřil na ploché poprsí té zpěvačky. Veřejně prohlašoval, že ta paní má nulky a že to nevypadá hezky... Nepředstavitelné. Guth-Jařkovský se musí obracet v hrobě! Když se ve slušné společnosti (např. na plesu) potkají dva neznámí lidé, tak je samozřejmé, že jeden člověk nekritizuje veřejně nedostatky toho druhého (slepotu, nadváhu, umělou nohu, umělé oko, řečovou vadu, malé poprsí atp.). A Troška se zachoval jako naprostý buran a anti-gentleman, navíc s vědomím, že to jeho buranství je vysíláno do televize! Ze sledování tohoto pořadu si tudíž odnáším toto: Ples normálních lidí je slušná společnost. Talentmania není slušná společnost.

Jako muž jsem příliš nejásal nad tou jedinou nude scénou v tomto filmu. Ovšem i ženy mají nárok na nějakého toho nahého chlapa ve filmu. Možná právě tento film si dal vznešený cíl napravit filmový nepoměr ve výskytu nahých žen a mužů. Nechápal jsem, proč hlavní hrdina škrtil druhou ženu, tu potápěčku. Co však nejvíc nechápu je zařazení tohoto krátkého filmu mezi komedie. Humor v tom nevidím, jen nadsázku. Pro mě tedy tento filmeček není komedií, nýbrž jen filmovou etudou či povídkou. Abych pravdu řekl, tak mě příliš nebavilo se celé minuty dívat na šplouchání a umývání hlavního hrdiny. Po formální stránce (kamera, střih, hudba, herecké výkony) je to však dokonalý film. Proto si zaslouží průměrné hodnocení.

Do 34.minuty naprosto geniální komedie, při které jsem smíchy téměř padal ze židle. Zachraňování pana účetního z kanceláře, dobíhání autobusu, pohřeb, rvačka se siláky, fotbalové utkání, krásný absurdní nápad s osobním mráčkem, výlet na jezero. Krása. Tyto obrazy a nápady si budu dlouho pamatovat. Bohužel od 34.minuty jde kvalita střemhlav dolů. Část gagů je neutrálních, část trapná (např. výstup dcery na vánoční besídce, pojídání kulečníkové křídy, většina z obrazu v japonské restauraci). Na závěr komedie jsem očekával obvyklou komediální katastrofu klasických komedií, tj. trapas s nějakou významnou osobou či na významné akci plné lidí, jako to je např. v trilogii Bláznivá střela. Místo toho je na konci obraz absurdního setkání s majitelem koncernu, který je docela koukatelný. Za pozornost stojí, že idol pana účetního, slečna Silvaniová, se zřejmě mnoha mužům nelíbí. Jinými slovy není příliš atraktivní. Já v tom vidím záměr: Pan účetní je znázorněn jako ubohá tragická postava, tragická do té míry, že musí vzít zavděk ženou, která je málo atraktivní.

Zcela rozporuplný film. Na jednu stranu vynikající kamera, střih, hudba (soundtrack z filmu je skvělý), výprava, kostýmy a herecké projevy, na druhé straně velmi stupidní scénář, který kazí dojem z celého filmu. Tvorba scénáře začíná tvorbou postav. A scénáristi David Ondříček a Jiří Macháček to přehnali s nenormálností postav. V běžném filmu (žánr drama) je obvyklé, že je v něm jedna nenormální postava. V tomto filmu jsou však nenormální všechny postavy až na "Kendyho", jehož postava je však okrajová. K žánru komedie patří nadsázka, nereálnost děje a absurdita, což je to jediné, co tento film z žánru komedie obsahuje. Nejdůležitější kritérium komedií je humor. Tento film vtipný není. Pokud film, který producent označil za komedii, není vtipný, tak tento film není komedií, nýbrž jen pokusem o komedii, v mnohých případech trapným pokusem. Tento film je jen slepenec poměrně hloupých scén a obrazů, které ve výsledku nedávají dojem kompaktnosti. Ze scénáře je obstojná jen dějová linie Jiřího Macháčka přibližně do 30. minuty (ostatní dějové linie ne). V těchto třiceti minutách jsou tak dva tři kvalitní dialogy. Navíc scénář kazí nechutné scény svlékání Vladimíra Dlouhého a orální sex se psem. A co tato filmová chyba? (Je to opravdu filmová chyba?) V čase 1 hod 26 min začíná rvačka, ve které se Macháček a Trojan přetahují o zapalovač. Později hoří, postavy musí utíkat před velkými plameny. Před rvačkou není záběr, ve kterém by Macháček kameru schoval do kapsy. (A ona by se do jeho kapes jistě ani nevešla.) Kamera i s nahrávkou by za běžných okolností měla shořet na tom místě.

Kvalitní kamera, střih, výprava a kostýmy. Hip hop se do tohoto filmu hodí. Závažné nedostatky jsou ve scénáři a v režisérově pojetí postav respektive ve způsobech, kterým mluví a chovají se k sobě. Jakžtakž ujde děj o hrdinech z řad mládeže, který je o sprejování, rodinném zázemí, poflakování po městě a pártování s kamarády. Neskutečně otřesný a hrůzostrašný je však děj, který se odehrává ve škole. Bohužel pro tvůrce zabírá škola významnou část děje. Z děje ve škole je špatná postava dredatého huliče. Debilita této postavy není vtipná, nýbrž trapná. K tomu, aby tato debilita byla vtipná, stačí napsat jí vtipné dialogy případně i gagy. Dialogy a pokusy i fórky při vyučování a při reparátech: hrůza, děs a trapnost. Každý viděl české filmy ze školního prostředí, např. Škola, základ života, Cesta do hlubin študákovy duše a Marečku, podejte mi pero. Nemíním nyní kritizovat, že v těchto třech komediích je krásný ušlechtilý humor, zatímco v Gymplu jen tak pouhopouhé dvě vtipné hlášky. Tyto tři klasiky ze školního prostředí jsou dány jako příklad filmů, ve kterých se učitelé a žáci k sobě chovají jako lidi k lidem a ne jako vlci k vlkům. Právě toto je na Gymplu nejhorší. Děj Gymplu odehrávající se v gymplu je plný verbální agresivity, ze které mají mnozí svíravé pocity. Učitelé na sebe řvou, učitelé na žáky řvou, žáci učitele uráží, učitelé urážejí žáky, skoro nikdo nikoho nemá rád, skoro nikdo nikoho nemá v úctě. Gympl je zároveň kritika současných poměrů a nešvarů ve společnosti a ve školství, mezi které patří to, co jsem uvedl v předchozí větě. Tvůrci tuto kritiku však měli provést způsobem, který by nebyl tak agresivní. Zbývá dodat, že stejný nešvar (velká verbální agresivita, lidi se k sobě chovají jako vlci k vlkům) je rovněž v dalším Vorlově filmu Ulovit miliardáře. Pomalu se to stává poznávacím znamením Vorlových filmů.