Fantozzi

Série nesourodých epizod s humorem těžícím z absurdit a grotesky. Je to až primitivní, ale mě to dokáže rozesmát nahlas. Panu účetnímu se nedá nefandit - přes všechny katastrofy je stále houževnatý a rve se se svým příšerným životem občas i důstojně. Třeba ve scéně, kdy ho pohled na poníženou plačící manželku donutí vzepřít se šéfovi a ten prapodivný druh kulečníku vyhrát. Ostatně jeho žena je úžasná, i když to opravdu není žádná Lollobrigida, tak ho bezvýhradně miluje a vždycky mu dává podporu. /6. 7. 13./ (06.07.2013)

Ako dieťa 80tych rokov som sa tešil na scénky ako futbalový zápas, zamestnanecký mrak, stavanie stanu alebo šprint z roboty na konci šichty. S odstupom času je škoda, že nebol využitý vo väčšej miere námet človeka milión proti obrovskej korporácií a namiesto toho je to niekedy až príliš zdĺhavá zlátanina s množstvom trávnych vtipov. Z nostalgie 5/10 (31.01.2016)

Sled skečů, které Villaggio více či méně recykloval i v dalších filmech, tu s menší přidanou hodnotou, jindy i bez ní. Nedokážu si představit, že bych se dokázal na filmy s Fantozzim dívat hned za sebou, hrozilo by mi reálné nebezpečí progresivní paralýzy mozku, která vede ke korové atrofii, projevující se oslabením kognitivních funkcí, tupě euforickou náladou, či depresemi, příznaky s poškození pyramidových drah, parézami, bludy, marasmem a končící úmrtím po 2 až 5 letech. A to bych nerad. (27.08.2017)

Jediná postava italské kinematografie, se kterou se dovedu plně a dokonale ztotožnit. Paolo Vilaggio stvořil archetyp hrdiny, který si získává sympatie diváků nejen úšklebky, komickými grimasami a výmluvnými gesty, ale především tím, že zhmotňuje a zpodobňuje jeden ze zásadních rozměrů lidství (a snad všech živých bytostí), a to: snahu přežít. Za cenu ústrků, ponížení, výsměchu, tělesné úhony aj. obtíží se snaží projít všemi nástrahami života a ukázat tak svou nezničitelnost. Filmy s Fantozzim jsou jako cyklus ikona svého žánru a některé z nich učiněným majstrštykem. V porovnání s nedostižným třetím dílem má tento první díl několik slabších míst, ale stejně je to skvělá zábava... každý kdo má v sobě, alespoň špetku zaměstnaneckého naturelu, však, myslím, nemůže tento druh lidové zábavy odsoudit. (07.06.2016)

Paolo Villagio byl herecká extratřída. Podat takto komické situace s takovou noblesou, že sice víte, že se jedná o absolutní nesmysl, ale užíváte si to a berete to za příjemnou podívanou, to neumí moc herců. Ačkoliv jsem z novější generace, tak proste i 45 let stará komedie mě dokáže zabavit. A zde to platí dvojnásob! Celou tu satiru na lidské neštěstí jsem si užíval plnými doušky, člověk už to dneska po těch mnoha zhlédnutích zná prostě nazpaměť. Nabídne to možná i slabší sekvence, ale ta kadence těch úderných vtipných glos to válcuje na plné čáře. Za highlight prvního dílu považuji rituál s ranním vstáváním na sekundu přesně, to mi roztrhalo bránici na malé kousíčky. Nesmíte film brát jako nějaký celek a klást důraz na příběh, tady si člověk musí vychutnat ty jednotlivé, leckdy moc nenavazující skeče. Trochu mě po těch letech zarazil závěr, ten se mi osobně moc nezamlouval. I tak ale srdcovka. Za mě dávám 8/10 (25.11.2020)