Bláznivá komedie
Le comiche
Réžia:
Neri ParentiScenár:
Leonardo BenvenutiKamera:
Roberto GerardiHudba:
Bruno ZambriniHrajú:
Renato Pozzetto, Paolo Villaggio, Enzo Cannavale, Ennio Antonelli, Sal Borgese, Fabio Traversa, Gianpaolo Saccarola, Piero Vivaldi, Luigi Nicolosi (viac)Obsahy(2)
Řemeslo má zlaté dno. Ovšem jen v případě, že ho člověk umí. To se však o dvojici Paolo Villaggio a Renato Pozzeto rozhodně říct nedá. Vrhají se do práce s těmi nejlepšími úmysly, ale všude, kam vlezou, nadělají spoušť. Mají totiž obě ruce levé! Jako údržbáři v kostele moc úspěchu nemají. Jako automechanici na benzínové pumpě zničí několik aut a raději sami odcházejí. Zkoušejí také prodávat vysavače po domech. V jednom hotelu udělají takovou škodu, že tu musí rok pracovat zadarmo. Otevřou si dokonce pohřební ústav, ale po ztracení nebožtíka a zmlácení vdovy to vzdají. Nakonec dostanou nabídku pracovat jako dvojníci, netuší však, že jim jde o život. Jako vždy, když se člověk zaplete s mafií. Ještě, že jejich anděl strážný nad nimi bdí! (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (126)
Přes sedmdesát procent??? A za co??? Možná tuhle srágoru tak vysoko hodnotí ti, kdo ji znají z dřívějška a je pro ně nostalgickou vzpomínkou na dětství, ale já jsem zvládnul jen prvních 25 minut a pak jsem přepnul na florbal, páč už jsem to nedával.. Pokud hledáte komedii, u které se chcete smát ( a většinou tomu tak bývá, proč si to nepřiznat), tak tohle rozhodně nedoporučuju.. Za těch 25 minut jsem se zasmál jednou (scénka s mikrofonem ve zpovědnici), jinak ubohost, trapnost.. tohle přece nemohlo být směšné ani ve zlatých devadesátých letech.. nebrat.. ()
Dle mého má tento film sestupnou tendenci, což je špatně. Vůbec nejlepší situace jsou hned na začátku v kostele během svatby, úvod je pak následován ještě několika povedenými a dobře míněnými vtipy, nicméně v druhé polovině film vcelku razantně ztrácí dech a se závěrem vyšumí do ztracena. Na druhou stranu oceňuju, že se po celý děj prolínají postavy hned z úvodu. ()
Účelová defraudácia konvencií a stokrát opakované vtipu, ktorý siaha k svojim limitom. Ak Pain and gain je morbídnou stupiditkou terajších vysokoškolákov, tak Fantozziho nanajvýš priemerné gagy, reč tela a pády strojov a zariadení je 80-tkovým béčkovým vrcholom, ktorý už z dnešného hľadiska vyznieva značne škrípajúco. 3 za to, že niekedy som už nechápal podaktoré absurdity, ktoré už zvrátenejším spôsobom vari nešli vyjadriť. Lacná kamera, dej nič moc. ()
Jak už sám název napovídá, jde o bláznivou komedii, která v určité části (pohřební služba) dosahuje až hranice morbidního humoru. Pokud se divák nad touto hranicí povznese a nedotýká se ho v ten okamžik citlivě z důvodu vlastního truchlení, může být i tento kritický okamžik překonán a hodnocení může být vyšší. Komedie je od toho, aby pobavila, i když to může být na samé hranici vkusu a za cenu toho, že někoho citlivějšího urazí. Mě neurazila, přijal jsem ji. ()
Už dávno som sa tak nezasmial, ako počas sledovania tejto komédie. Tam kde si títo dvaja komedianti robili akože svoju robotu a nehľadiac na ostatných, tam som sa skoro popukal od smiechu. Škoda len toho konca, resp. pár desiatok minút pred koncom. Ku koncu filmu sa už réžia vybrala cestou ala bežné problémy oboch protagonistov, na štýl Fantozzi I., ale to už nejako smiešne nebolo. Škoda, mohla to byť jednička.... ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu hraje též Pierfrancesco Villaggio, syn Paola Villaggia, který ztvárnil postavu stoupence klanu z Marseillaise. (Diego75)
Reklama