P@\/EL

Vynikající francouzské komedie s pořádnou dávkou humoru. Film obsahuje velké množství srandovních situací a dialogů, které vás nutí pořádně se zasmát. Děj se sice točí jen kolem několika málo postav, ale pozornost diváka si určitě získá. Nebudu dlouho váhat, když řeknu, že nejlepší postavou je dobrý hlupák Pignon. Jeho stupidita neměla mezí a neustále ji prokazoval v bláznivých scénkách. Je pravda, že to je takový dobrák, který se snaží pomoct, ale místo toho přidělává ještě více starostí. V závěru už vypadalo, že Pignon není zas takový blbec, když usmířil Pierra s jeho ženou, ale Pignon v poslední scéně výtahl mistrovsky stupidní kousek, který dal filmu tu správnou pointu.

Další pokračování Asterixe a Obelixe. Tentokrát jsou hlavním tématem Olympijské hry. Film hýří humorem a dobrodružstvím, má celkem poutavý děj. Někteří sportovci byli docela zajímaví. Oceňuju taky to, že si tvůrci udělali srandu z Ferrari. A taky se mi líbil konec, kdy naši starověcí hrdinové vymysleli některé kolektivní míčové hry. Nejlepší postavou byl bezpochyby sám Caesar v podáni Alaina Delona. Hodně velkým mínusem však byla výměna herce, který ztvárnill Asterixe, a jiný dabér Obelixe.

Asi jsem viděl úplně jiný film než někteří zdejší, zajisté velice erudovaní a pokrokoví filmoví znalci, kteří mají dosti zvláštní přestavu o romantické stránce ve filmu. Nejspíš jsem jen cynický necita a podlý, bezcharakterní ignorant, nicméně dva latentní homosexuálové penetrující se do řiti, pokud není zrovna po ruce žádná broskev, sající si pyje nebo předvádějící nefalšovanou puberťáckou vyhryzávačku po tom, co jeden z nich vrhnul šavli, ve mně ty správné romantické pocity a sexuální nutkání neprobudili. Ale dost bylo moralizování! Nechutné, repektive otevřené sexuální scény ve filmech mi nikdy nevadily a občas jsem se díky své prazvláštně zvrhlé domýšlivosti (jen abych se neunudil) upřímně zasmál. Každopádně vydávat laciný erotický gay film za romantické drama je poněkud zavádějící, což lze při troše nadsázky a vyjasnění si některých pojmů bez korektnosti a na rovinu jednoduše ignorovat. Největší problém filmu ovšem vidím v tom, že děj je nudný jako návštěva botanické zahrady, zbytečně zdlouhavý, z velké části vyplněn plytkými, nezajímavými dialogy a žádná dramatická gradace se zde rozhodně nekoná. A už vůbec nechápu bezdůvodné vyzdvihování závěrečného dialogu mezi otcem a synem na úroveň jakésiho hlubšího poselství a morálního apelu. Navzdory všem negativům obdivují ústřední dvojici herců, že své role v mnoha nesnadných choulostivých a pro ně nejspíše i nepřírozených situacích zvládli.