Led Zeppelin – Celebration Day

Parádní.. Chlapům to někdy ujede, někdy se nestrefí tak přesně do noty jako za mlada, některé kousky už nemají tak kulervoucí dynamiku, ale to je jen dobře.. díky tomu je to opravdové, má to šťávu a napětí. Je extrémně sympatické jak si zde nikdo nehoní vlastní triko, ale opravdu se každý jeden z nich podřídil potřebám tohodle projektu. Robert ubral na hračičkách, odbočkách a kudrlinkách, které ve své sólové tvorbě(především posledních let) dovádí až do nekonečně protahované onanie. Jimmy ani Robert nedávají na odiv svou teoreticky lepší sehranost(přecejen mají za sebou pár společných projektů) a John ani junior nezůstávají na vedlejší koleji. Naopak, JPJ je zase tím gentlemanským a spolehlivým okem hurikánu a Jason nezůstal svému příjmení nic(ale absolutně nic) dlužný- krásně uzavřel ten generační koloběh, na okamžik tlačil ten stejný vozík jako jeho táta a jeho genový vzorec do toho celku prostě sednul jak prdel na hrnec.......... Po technické stránce je to špičkový záznam, který kombinuje perfektní kompozice a zaostření se vzdálenou roztřepaností ve střihové dynamice, která přesně odpovídá drajvu daného songu. Musím se přiznat, že tohle si budu pouštět asi radši než Song Remains The Same -a příbuzné vrcholové záznamy- protože je v tom více nadhledu, pokory a lidskosti.. Staříci už znají své limity, ví, že nejsou nesmrtelní, že pozlátko a sláva nejsou věčné a všemocné... Méně pózy, více magie.... Sapr! (25.05.2014)

Legendární vzducholoď na jeden večer opět vzlétla, o lístky projevilo zájem 2 miliony lidí a sám Robert Plant koncert označil jako nejlepší od roku 1975 - což je záruka velké kvality. Mám pocit jako kdyby tato super kapela již 35 let před celým světem utajovala své pravidelné koncerty. Nějaká pauza tady totiž vůbec není znát - holt tak se poznají praví mistři. Na bubenickou stoličku usedl syn Johna Bonhama - Jason a myslím, že jestli se táta ze shora díval, tak musel být pořádně pyšný - neskutečný výkon!!! Nejvíc mě ale bavilo sledovat kytaristu Jimmyho Page.. je prostě nejlepší a tady to opět dokazuje. (23.09.2013)

Dokonalé! Trojlístek Zeppelinů šlape skvěle, v písních nepoznáte zestárnutí ani trochu. No dobře, možná nám Jimmy Page nezahrál tak dlouhá sóla, ale i tak mu to hraje výborně. Robert Plant neztratil ze svého hlasu ani kousek a nenápadnost mého oblíbence Johna Paula Jonese je opět neskutečná. Kashmir či nejlepší píseň všech dob - Stairway to Heaven. Dokonalé! (26.12.2012)

Splněný sen několika generací. Led Zeppelin opět pospolu. Pouze bez zesnulého Johna Bonhama, kterého zastoupil, o nic hůře bijící syn. Opatrné úvodní písně nedávají tušit jak moc to tihle dědové ještě jsou schopni rozjet. Výborný koncert, úžásná šou. Proložená digitálně upravenými záběry navozující atmosféru dřívějších záznamů. Oku a hlavně uchu lahodící mistrovský zážitek. Jen Plantovi už to tak neřeže a Page si prozměnu "obarvil" vlasy. (06.12.2012)

Možná je to smutné, ale tenhle koncert byl pro mě dosavadním největším zážitkem z kina v letošním roce. Už jen fakt, že je naprostým unikátem a že příležitost vidět tuhle skupinu naživo mít nikdy nebudu, mi způsoboval "husinu" (ten Kashmir!). Plantovi to ještě zpívá, Jonesova všestrannost je nepostradatelná, Page jednoduše válel (a nikdo mi snad nevyvrátí, že se jedná o jednoho z nejlepších kytaristů všech dob :) a mladý Bonham, přes všechny emoce, předvedl doslova výjimečný výkon. Zahráli, udělali show, pak přidali, rozloučili se: legendární záležitost! (04.12.2012)