To Kapitola 2

Stephen Edwin King je geniálny spriadač príbehov s bezbrehou fantáziou. Vlastním kompletnú kolekciu jeho kníh. Mnohé z nich som prečítal viackrát. Som vášnivým čitateľom diel tohto amerického spisovateľa. Pred rokmi som si povedal, že nebudem pozerať filmové adaptácie jeho literárnych predlôh, aby som si tak neskazil jedinečný zážitok pri čítaní jeho kníh. Včera som však toto svoje predsavzatie po dlhom čase porušil. Pozrel som si snímok "To" (It), ktorý v roku 2017 natočil režisér Andy Muschietti. Bola to v podstate len prvá časť tohto rozsiahleho príbehu z Derry. Dal som tomu štyri hviezdičky. Takže som bol prirodzene zvedavý ako to pán Muschietti dotiahne do konca. Pustil som si teda aj titul "To: Kapitola 2" (It: Chapter Two) z roku 2019, ktorý je priamym pokračovaním tohto kultového Kingovho románu. Trocha som zostal prekvapený z nízkych hodnotení a negatívnych komentárov, ktoré sa tu objavili. Mne sa to zdalo v rámci možností zvládnuté celkom dobre. Ja tomu dám štyri hviezdičky, ale zároveň aj dodám, že TO sa nedá zachytiť vo filmovej podobe. TO si treba prečítať. **** (05.06.2022)

Jelikož jsem viděla To, Tamto, Ono, Tohleto a Tentononc, tak jsem musela vidět i tohle to. Teda...tohle TO: Kapitola 2 (ta posraná) . Jak mě první film nadchnul, až sem si jí chtěla v kině teatrálně vydrnkat, abych byla dokonale (u)spokojená, tak u pokračování jsem si jí chtěla teatrálně vydrnkat jen proto, abych ten film nějak přežila a měla alespoń nějakou pěknou vzpomínku. Jako na férovku - Já šla na horor. Dostala jsem horor pro desetiletý caparty, ne-li přímo rodinný film a jak mě nasrala už Annabelle 3, která se mocně držela zpátky, tak To mě dodělalo. Jako family movie to je fajn a pokud je Vám těch zmíněných deset, budete nadšení !! Já sice vypadám na 12, ale buddhožel pro mě jsem rapidně starší, takže sem jen lomila rukama a kopala nohama do sedačky přede mnou, proč jen, u Buddhy, zkurvili další mojí oblíbenou hororovou postavu. Klaun Pennywise je tak oficiálně přejmenován na PENISVAJS páč se celej film choval jako regulérní čurák a zatímco v jedničce děsil, tak tady byl k smíchu nebo spíš k pláči. Nemluvě o tom, že byl drtivou dobu digitální čímž se absolutně ztratilo kouzlo opravdovosti, co byla v jedničce. "Epický finále" byl tak nehoráznej digibordel, že sem si chvilku říkala jestli nejsem na nějakém nepovedeným dílu Avengers a očividně jsem nebyla sama, koho to sralo páč lidé začali hromadně odcházet z kina. Při "vyvrcholení" filmu. A ne, nebylo by to tím, že by finále bylo tak děsné, že by se báli a prchali, ono bylo tak DĚSNÉ že se loudali ven se slovy - To je taková píííčovina !! A víte co? Měli pravdu. Já na konci chytila regulérní záchvat smíchu když se PENISVAJS skoro rozbrečel a sama sebe sem se ptala, na čem rejža jel za matroš zvlášt, když jedničku natočil skvělou. U dvojky tak můžu pochválit max to, že herce vybrali fakt prvotřídně (tři byli svým dětským verzím opravdu hoodně podobní, vlastně čtyři, ale tak černoch stejně jako my, je každej stejnej) . Jo a mělo to hezký barvičky. Paráda. Možná ze mě jen mluví nasranost, že atmosféra, napětí a vše, co bylo v jedničce, je tady v prdeli, nebo jsem měla náběh na měsíčky, každopádně film mě tak nasral, že už to hovnocení, co mu dám, je na tuhle sračku pro děti až moc! (16.09.2019)

Horor, opravdovej od Mattela. Takhle nějak TO teda dopadnout nemuselo. Flashbacková prostřední hodina - fakt? Vážně musíme PĚTKRÁT dokola sledovat skoro stejnou CGI scénku s bububu jak pro malý fakany, jejíž lekačka (nebo dvě) na vás čumí ze dveří / ze sklepa / odkudkoliv pět minut dopředu? A PAK JEŠTĚ NĚKOLIKRÁT ZNOVU, když se tam dotyčnej frajer vrací se svým dospělým já? Přešlapovat na místě kvůli něčemu, co šlo shrnout do tříminutový mozaiky se stejným efektem - profit! Ani bububu nefunguje, sorry - moc omalovánka, moc repete, moc nuda. Scenárista (krom prvního TO napsal vesměs samý ptákoviny) v kombinaci s vizuálně onanujícím Muschiettim tak stvořili v podstatě unikát - film trvá tři hodiny, je v něm hromada akce i triků a stejně se v něm děje úplný hovno! Postavy se sejdou - postavy se dozví o rituálu Chüd - postavy mají hodinu flashbacky - postavy hodinu bojujou s digitálním kašparem. Naznačovaná krvavá historie Derry zůstává spát, o dospělých hrdinech se dozvíme vlastně jen to, že dospěli a klaun Pennywise je pořád jen digitální omalovánkou, která trestuhodně zahazuje i maniakálně skvělýho Skarsgårda. Z děje filmu například nevyplývá, proč by tentokrát mělo bejt TO definitivně poražený. Původ TOHO a Rituál Chüd se sice dočkají moc hezký "vysvětlující" timelapse scény, nicméně ve finále je všechno víceméně ignorováno a vše se opět řídí frází "vyhraje ten, kdo se nebojí a věří". Hrdinové si najednou dupnou, klaun se začne bát a nechá si dát během minuty přes držku. Mytologie není ujasněná a zejména v závěrečný sekvenci prostě nedává moc smysl, co a proč se zrovna děje a co teda TO může nebo nemůže udělat. Štědrej rozpočet padl na herce (skvěle hrajou a typově sedí), CGI (není co vytknout, všechny mutující potvory vypadaj super) a výpravu + technickou stránku všeobecně (vizuál je parádní v každý svý sekundě). Hutnej soundtrack Wallfische - OK. Pod drahým kabátkem se ovšem skrejvá absence děsu, nápadu, napětí a ochoty vyprávět. Podezřele často druhá kapitola otravuje a podezřele často diváka bombarduje po vzoru blockbusterů, což je přístup, kterej mě v tomhle případě absolutně míjí. Pěkně lacinej drahej film. P.S. TO by si dlouho stopáž zasloužilo - ba ještě mnohem delší, než jakou má. Jenže musel by ho natočil někdo, kdo pochopil největší sílu předlohy. (19.10.2019)

Let´s kill this fucking clown! Škoda stereotypu pasáže s artefakty a Chüd finále, které prokázalo, že filmové plátno na rozdíl od papíru nesnese všechno. V součtu obou kapitol se však Muschietti popral s autorem, jehož převody do filmové řeči končí většinou neslavně, poměrně se ctí a dokázal tam tu sílu kamarádství a odvahy postavit se strachu dostat. Výtky směrem k humoru neberu. Když vás to chce sestřelit, nárazník se vždycky hodí.. (08.11.2019)

"Možná si už jen teď chceme pamatovat víc věcí, než na kolik bychom jich nejraději zapomněli." Nekonečná bitva proti ultimátnímu zlu pokračuje, a tentokrát jde o mnohem víc než jen o v minulém díle osvědčený festival lekaček, nechutností a hruzyplných strašidel, tentokrát je to totiž osobní. Druhému TO se nějakým kouzlem podařilo být dojemným, a - co je hodně překvapivé - i pekelně nadčasovým dramatem o osudovosti nehynoucího kamarádství napříč eóny aneb nic nás nerozdělí: stěhování, staré křivdy, nové lásky, a dokonce ani smrt. Je až s podivem, jak důležitý film to vlastně je. A vůbec nevadí, že se maskuje za tuctový blockbusterový horor. Vynechání kina zase jednou zatraceně bolí, fakt ty recenze radši kolikrát nečíst... Loser and proud! (30.11.2019)