Masaker na Wall Street

Aneb poučení pro ty, kteří chtějí být živi virtuálním obchodem s deriváty! Her Direktor Uwe má na svém kontě samé trháky - není se tedy čemu divit, že přiskotačili kanadští producenti s prosíkem, jestli na plátno hodí story o těch, co se milovali a milovali. Chudák Jim dělá řidiče u nějaké security agency, obědy navštěvuje jen díky stravenkám od zaměstnavatele (45% z cen stravenky sám přispívá) a po večerech místo zásunu či chlemtání gambáče chodí s pěknou ženou k lékaři na bezvadné kortikoidy. Zdá se vám to na piču? Nenene, brookeři při krizi s hypotéčními úvěry získají majlant, věřitelé ve fondech přijdou na mizinu a DOKONCE i jednomu poradci se vede hůře (prý manželku letos nemohl vzít na Barbados!). Inu Jim je nasrán, protože dům jde do aukce a žena si zaplavala ve vlastním moku. Ještě, že Jim má výslužku s vojny - pěknou kulovnici pamatující arcivévodu a trádá - hurá na stocks kings obývající doupata na Wall Street! 85% (28.10.2013)

Co si budem, Boll je patlal, ale občas dokáže natočit koukatelnej film. A tímhle kouskem popravdě vyráží dech. Levně (nikoli však lacině!) natočený, ale hodně nepříjemný a vpravdě i smutně mrazivý film, který v první polovině popisuje opravdovou noční můru každého člověka a v polovině druhé rozjíždí pořádné inferno, které narušuje jen krajně nerealistický závěr. A Purcell svým výkonem překvapil hodně. (01.11.2016)

Uwe ak chce dokáže natočiť aj dobrý film. Len mu na to musíte dať dobrý dôvod a vyhrožovať mu ,že za ďalší zlý film už nedostane zaplatené. Keď sa aspoň na chvíľu odprostí od svojich neľudských vtipov na Auschwitz ,LGBT upíriek, ponemčovania videoherných postáv s neárijským pôvodom dokáže byť Uwe aj solídnym béčkovým režisérom. Len je škoda ,že je v jeho rebríčku hodnôt sranie a ponižovanie hejterov na vyššom mieste ako vybudovanie si dobrého mena. Pravdou ,ale ostáva ,že mu ten trolling naozaj ide ;) No a zbytok nechám na vás... (08.03.2020)

Upřímné překvapení od Lorda filmového "trashe"! Za atmosféru plnej počet (a to bez debat), protože takovej pocit beznaděje a tu hmatatelnou bezmoc a zoufalství sem zažil naposled snad u "21 gramů". Finále opravdu ultimátní, drsný a nekompromisní (ale trvá to až příliš dlouho než na něj dojde). Bohužel výběr herců už tak slavnej nebyl - Purcell, Furlong a Paré je sice zajímavý trio ale do úplně jinýho typu filmů! Občas mi taky dost vadily Uweho klasický kamerový úlety (nepříjemný švenky a třepání). Ale jinak rozhodně zajímavej počin, kor v dnešní době hodně aktuální téma. (04.09.2013)

Jak říká Slavoj Žižek a nejen on, dnes si dokážeme spíš představit konec světa než konec kapitalismu, případně jakoukoli drobnou změnu v jeho fungování. Tahle ideová bezradnost se samozřejmě zrcadlí i v současných filmech, a to jak těch apokalyptických, tak těch zabývajících se přímo aktuální společenskou situací. Typické například je, že systémové problémy se ve fikci personifikují do démonických záporáků, čímž se utvrzuje iluze, že za všechno může několik hrabivých tučných sviní tam nahoře, které když se odstraní, tak bude líp. Tenhle nesmysl se pak bohužel přenáší i do smýšlení o skutečné politice, kdy řada lidí pořád úplně nesmyslně vidí řešení korupce v zatčení těch zkorumpovaných jedinců. Ve skutečnosti je ale jedno, kdo tam sedí, protože problém není v lidech, ale v podmínkách, ve kterých existují. To se ovšem těžko přenáší do srozumitelného narativního celku, takže pak vznikají takové bláboly jako seriál Arrow, kde v každém díle je "záporákem týdne" nějaký odporný kapitalista. Další možnost, kterou tvůrci mají, je tuhle iluzi podvrátit - ukázat, že zlikvidovat vysoce postavené jednotlivce nic neřeší. To se třeba povedlo Tykwerovi v Internationalu, jenže to je skutečně výjimka, protože, co si budeme povídat, lidi se nechtějí dívat na filmy s depresivním koncem, takže jich ani tolik nevzniká. Uwe Boll na to šel ve svém Assault on Wall Street fikaně. Zabíjení hrabivých bankéřů sice částečně pojímá právě jako hon na "ty nahoře", ale zároveň svého hrdinu nechává likvidovat těch systémových článků víc. Mimo jiné se tu zdůrazňuje, jak nikdo nechce přijmout zodpovědnost za to, co dělá a odkazuje se buď na svoje nadřízené nebo všemožné direktivy, které "přichází shora". Zároveň se film nepouští ani do otevřeného happy-endu nebo naopak do nějakého deziluzivního tragického závěru. Jim se ve finále stává mstitelem modrých límečků - přízrakem, který zřejmě bude v akci pokračovat i po skončení filmu. Tím se film ale znovu elegantně vyhýbá otázce, na kterou dnes nikdo nezná odpověď: "Co dál?" Když si teda vybijeme tu frustraci takhle násilně, protože to jinak nejde, co z toho pak bude plynout za následky? Nikdo prostě nemá žádnou vizi, ani Uwe. Proto bych byl opatrný s tím nazývat tento film subverzivní exploatací a Bolla stavět do role vyvržence systému, který si může dovolit komentovat to, co jiní ne, jako to udělali odborníci v novém čísle Sight & Sound. Na to je Assault on Wall Street pořád málo bulvární, málo radikální a málo protisystémový. (13.07.2013)