Neuvěřitelný zmenšující se muž

OBROVSKÉ překvapení a jeden z NEJLEPŠÍCH sci-fi snímků, které jsem kdy viděl! (ze Zlaté sci-fi éry Hollywoodu 50.let teda zcela určitě). Příběh muže, který se začal záhadně zmenšovat, až při velikosti pár centimetrů musel bojovat o holý život ve svém bytě, který se pro malou postavičku stal nemilosrdnou džunglí. Režisér Jack Arnold využil všeho, co mu nabízely tehdejší možnosti trikové techniky a nutno říct, že triky v tomhle filmu jsou na svoji dobu prostě fenomenální. Nejenom, že si tvůrci rekvizit vyhráli se zhotovením všelijakým předmětů denní potřeby do nadlidské velikosti, aby tak iluze malé velikosti herce byla co nevěrohodnější, ale tu zvýraznili i prolínáním záběrů a všelijakými optickými triky. Výsledný dojem je bezchybný. Ale to by bylo pořád málo, kdyby tu nebyl zajímavý děj, prošpikovaný spostou nápadů. Počínaje geniální scénou, ve které několikacentrimetrového hlavního hrdinu napadna jeho vlastní kočka (opravdu nechápu, jak dokázali tu kočku přinutit, aby dělala ty věci, které filmaři požadovali...dneska by se to asi řešilo nějakou digitální potvorou na úkor působivosti...), přes takové vychytávky jako kradení sýra z pastičky na myši, šplhání po nábytku, zhotovování si zbraně ze špendlíku, zhotovování si ohně s - vzhledem k rozměrům hlavní postavy - asi třímetrovou sirkou atd. Výčet pamětihodných scén by byl ještě mnohem delší. Vrcholem filmu je pak velmi realisticky vypadající souboj s pavoukem, tady musím říct kam se hrabe Odula! :o) Posledním příjemným šokem byla pro mně absence klasického hepáče a na hollywoodské poměry velmi zvláštní a otevřený konec. Tady je hodnocení zcela jasné. Za pět*, jen to švihne!!! (06.10.2004)

To se tak pomalu začnete zmenšovat, až měříte 3 stopy a už to vypadá, že to zmenošvání konečně přestalo, až jednoho dne skončíte v domečku pro panenky a váš kocour se vás chystá sežrat. Možná by se mohlo zdát, že to bude další z mnoha sci-fi blbostí, jakejch se v 50. letech natočily mraky, ale v případě tohoto filmu to neplatí. Klobouk dolu před jeho tvůrci. Po trikový a technický stránce je to na svou dobu rozhodně unikátní film, kterej ani v roce 2008 nepůsobí nijak komicky, jak bejvá u podobně starejch scifáren zvykem. Všechny rekvizity ve filmu (nejdřív poněkud nadměrnej nábytek, telefon, cukřenka, atd... a později obrovský špendlíky, struktura na dřevě, nůžky, krabička od sirek, tužka, past na myši a hromada dalšího harampádí) vypadaly naprosto skvěle, stejně tak i souboj s pavoukem. V 50. letech z toho museli bejt lidi asi na větvi. Jenom by mě zajímalo, kde ten maník sebral ty miniaturní kalhoty a miniaturní nátělník. (30.08.2008)

Na svou dobu rozhodně působivé, dnes spíše pro fanoušky žánru. Kvalita je tu nepochybně vysoká, nejen díky vynikajícím trikům (srovnání s o tři roky staršími Them! působí směšně), ale také na svou dobu příjemně přímočarý a zbytečnou naivitu postrádající scénář. Scott Carey je překvapivě prohlouben do vlastní psychologie změny velikosti a nepůsobí vůbec ploše. Na druhou stranu je pravda, že mít vlastní scifi předlohu v novele je vždycky poměrně užitečné pro film i postavy v něm. Až za chvíli lidé nebudou vědět, že nějaké optické triky existovaly a budou žít jen svými jedničkami a nulami, Incredible Shrinking Man by jim mohl posloužit jako skvělá ukázka, že staré dobré triky mají své kouzlo a mohou být skoro bezchybné. (06.02.2011)

Sprvu drama človeka ťažko sa vyrovnávajúceho s postihnutím (uvedomenie si vlastnej zatrpklosti a despotického správania voči manželke, ale neschopnosť to riešiť), od polovice strhujúce akčné dobrodruštvo v útrobach nástrahami preplnenej pivnice a na koniec... No koniec je proste výborný. Tempo, stopáž, triky, herci všetko šlape ako hodinky a ja som pri skokoch cez krabice, či zápasoch s myšími pacsami ani nedýchal. Mal som vysoké očakávania a boli naplnené. 95% (14.06.2007)

Kouzelné. Tohle pětapadesát let staré sci-fi je i dnes velmi působivé a svými, na svou dobu velmi dobrými efekty oslňující. Jacka Arnolda mám moc rád, hlavně díky jeho Netvoru z černé laguny, a tenhle snímek se mi zatím zdá jako jeho nejzdařilejší. Líbilo se mi, jak se z rodiného dramatu postupně stává nejdříve boj o přežití a nakonec malá vesmírná odysea hlavního hrdiny. Poseldní scéna mi na padesátá léta dvacátého století připadala opravdu velmi dobrá. Je vidět, že i bez monster a mimozemšťanů šlo v té době natočit parádní science fiction, které si zaslouží pozornost diváků. (24.04.2012)