Taxi do Tobruku

Jsem tomu ráda, že jsem plna nadšení z tohoto skvostu spáchala titulky. Na televize je tento film příliš dobrý, aby jej odvysílaly, a distributorům se zdá příliš neznámý, aby jej vydali. A je to věčná škoda. Nejen, že se jedná o francouzský protiválečný skvost, ale stal se jím právě proto, že je výtečně napsán, úchvatně zahrán a navíc se Aznavourův švagr překonal. A ten konec, ten konec, ten by se hodil do reklamy na Radegast, tedy kdyby se chtěl tak ponížit. (11.11.2013)

Tři z mnoha pravidel války v praxi: Neandrtálec přežije intelektuála. Potulovat se bojištěm v barvách nepřítele je dvojnásobně nebezpečné. Nesnaž se nepřítele poznat osobně, hůř se pak bude zabíjet.. Trocha toho nezbytného špičkování mezi chlapy, pár ostrých scén (minové pole), zbytečně rozverná hudba a lakonický konec, potvrzující výše uvedená pravidla.. (10.05.2016)

Válečné drama se umně mísí s dobrodružnou komedií a místy to na mě působilo až pohádkově, nicméně s tím já problém nemám. Čtyři vojáci uvízli v poušti a po první půlhodině jsem měla pocit, že mám ten horký písek všude (chválím atmosféru snímku). Po zajmutí německého důstojníka pánové rozehráli zajímavou hru s všudypřítomnou myšlenkou, pochopitelně protiválečnou, a to poměřování chlapáctví bylo úsměvné, zejména tedy Krüger vs. Ventura. Jediné, co mi nesedlo, byla ta veselá (?), stále se opakující hudba, v závěru už mi rolovala ouška. (21.01.2020)

Klasický film o vojácích dvou stran, co byli drze náhodou do jedné kupy svedeny se vším, co k tomu patří a bylo viděno na x místech, jenže tady to nahoru táhne věcí vícero a to herecká skvadra a skvělé dialogy, kterým se relativně daří nebýt ve výkladu zbytečnosti a trpké směšnosti útrap válečných příliš patetické, takže očekávané a dané scény nepůsobí špatně. Pátá hvězdička je za samotný závěr, který je krystalicky čistý a úderný jako husitská houfnice. (10.05.2013)

Tento film představuje absurditu války ve své krystalické podobě. Z běžně pracujících mužů se stávají vojáci, kteří se snaží zlikvidovat nepřítele, se kterým by za normálních okolností šli třeba na pivo. Celý válečný aparát je v podstatě nastaven tak, aby ve vojácích probouzel špatné stránky, propagandou zabalené do spravedlnosti těchto činů. Naštěstí u většiny vojáků i nadále vítězila lidskost, která pak mnohdy vytvářela přátelství napříč válečnými stranami, byť takové přátelství působilo dost bizarně. Závěr filmu mě však opravdu usadil, tu hořkost cítím ještě teď. (17.07.2011)