Bílá královna

Britská historie je velice bohatá, vydala by snad na tisíce dalších seriálů - a obzvlášt pokud by to bylo pod záštitou BBC, rozhodně by se vždycky jednalo o velice kvalitní počiny. Spojení Británie a historie nemůže prostě nikdy vyjít špatně. Období krvavé války růží si už dlouho něco podobného zasloužilo. The White Queen splnuje všechny moje požadavky do puntíku - napětí do poslední minuty, krásné kostýmy, intriky jak se patří, charismatické postavy. Každý díl je jako jeden výborný dobový film a působí jako realistická Hra o trůny. Obzvlášt jsem si zamilovala Rebeccu Ferguson v hlavní roli a mladého Ironse jako krále Edwarda. Uvidíme, jestli do úplného konce neztratí tempo, ale silně o tom pochybuji, takže jasných pět. EDIT: V posledních dílech mám výtky ke vzhledovému nestárnutí postav (to se opravdu nepovedlo), navíc sílí můj odpor k představitelce Anne, která hraje již od počátku opravdu, ale opravdu mizerně. Myslím, že by navíc bylo lepší zaměřit se v celém seriálu na jedno kratší období, než na dvacet let, působí to mnohdy zmateně a překombinovaně. (25.07.2013)

Po shlédnutí Bílé královny musím říct, že se určitě jedná o lepší historický seriál ze světa anglického aristokratického středověku. Má to dobrý námět, kvalitní středověké prostředí, mnohdy některé díly nabízí i solidní příběhové přesmyčky, které mě lákají do dalšího sledování. Jenže k tomu všemu je tady strašný množství romance a navíc je Bílá královna a ženské kolem ní tak strašně hysterické, že jsem měl co dělat, abych ty kecy o dětech vůbec ustál. Po shlédnutí podobných seriálů ale okamžitě tušíte, kde autor Hry o trůny sbíral inspiraci… (05.03.2021)

Příběhy tří žen, kterým je anachronicky vnucovaný větší vliv na historické události, než jaký skutečně měly. Každá z nich vzbuzuje určité sympatie jenom v těch nejzranitelnějších momentech. Ze tří hereček svůj part zvládá nejlíp Rebecca Ferguson. A jak je bohužel zvykem, zvýraznění ženských postav jde částečně na úkor jejich pánských protějšků. Bohužel nejvíc Bílou královnu sráží dolů scénáře. Ponechám stranou vyslovené hlouposti, jako je volný prostor pro intriky královny v klášteře nebo "zázračně zachráněný" princ. Do deseti dílů se tvůrci především snažili dostat až moc událostí. Výsledkem není bohatý děj, ale to, že postavy nejsou rozvíjené, ale často jenom mluví o tom, s kým se spolčil králův bratr a jak velké šance má nějaký Tudor na trůn. Tyhle postavy zkrátka jenom těžko budí nějaký záchvěv emoce, když jim usekávají hlavu nebo k tomu dávají rozkaz. A nepřekvapivě pak seriál končí bitkou, kterou (ha, spoiler) vyhraje nějaký týpek, se kterým jsme strávili minimum času a jeho triumf vskutku není happy end, jelikož se na trůn dostal přes čtyři mrtvoly, z toho dvě děti. (24.09.2015)

První epizoda naznačovala romantické cosi, ale to se od druhé epizody změnilo. Nic proti Hře o trůny, ale tohle byla teprve pořádná hra o trůny oproti které je Hra o trůny spíše hra o vládce pískoviště! Ostatně Martin se prý dost dost těmito událostmi inspiroval, tak to bude asi tím. Škoda jen trošku slabších akčních scén. A ještě nikdy se mi nestalo, že bych u seriálu během deseti dílů měl rád a následně nenáviděl (i v obráceném pořadí) prakticky všechny postavy. (12.02.2014)

Lekce historie z Bradavické červené knihovny. A tím rozhodně nemyslím nějaké stranění červeným, Lancasteři, a vlastně všichni muži, jsou zde totiž až do posledního dílu série zobrazení jako neschopný plevel, se kterým intriky bílých lomcují ze strany na stranu. A nejen oni, celá historie se totiž smrskla na kouzlení a řešení osobních problémů a vendet žen obou rodů, zatímco opravdová politika se odehrává za zavřenými dveřmi, a ony s pomocí svého šarmu, čárymárů a boží prozřetelnosti tahají za nitky. Rámcový děj jednotlivých dílů se pak omezuje na to, která z nich a kolikanásobně zrovna rodí, popřípadě umírání jejich ratolestí z těch či jiných důvodů. A i přes tu červenou jsou postavy černobíle ploché jak prkna, všichni hodní jsou krásní a milí, všichni zlí naopak odporní, slizcí a drzí, jediným zajímavým aktérem byl samotný Kingmaker, ale ten, jak víme, bohužel nežije věčně. V kontrastu s povedeným vizuálem a krásnou hudbou je pak v druhé polovině naprosté selhání v maskování veku postav, kdy starší aktéři pouze rozpustí velkolepé účesy a vymění bohaté róby za hadry, zatímco v obličeji vypadají stále jako ta jejich dítka, která ještě přežívají. To souvisí i se zmateným skákáním v čase, žádné zápletce se totiž nevěnuje víc než půl hodiny a roční období se v ději střídají stejně rychle jako jednotlivé scény. Ano, chápu, že emancipace žen a whatnot je dnes v kurzu, ale takto jednostranným pojetím hyzdit anglickou historii prostě JE jedním z největších seriálových failů BBC. Takhle prosím ne. (02.09.2013)