Fulmaya, dievčatko s tenkými nohami

Film je viacej spoveďou Doroty Nvotovej o jej niekoľkoročnej životnej etape, než dokumentom o Nepále či živote v Kathmandu. Do hlavného mesta krajiny nazrieme skrz Dorotine dobročinné aktivity v ňom (pomáhanie deckám v domove a na ulici), ale keby nám tvorcovia povedali doplnkovým voice-overom aj niečo všeobecné o miestnom živote, snímka by dostala rozmernejšiu dokumentaristickú hodnotu. Porovnávanie "neľahkosti bytia" tam a v Bratislave však v Dorotinom podaní bezprostrednej a úprimnej holky, ktorá si neberie servítky na ústa, robí film dostatočne osobným a autorským na to, aby ste si v ňom našli nejakú tú myšlienku a s hrdinkou sympatizovali. Pekná hudba. (02.05.2013)

Takéto dokumenty môžem. Surové, neprikrášlené a svojské. Dorotu Nvotovú som nikdy výraznejšie neregistroval. Ale po mojej ceste do Indie a túžbe vybrať sa do Nepálu som sa odhodlal skuknúť tento filmový počin. A bolo to fajn. Pripomenul som si to prečo mám rád Áziu a prečo sú mi chudobný ľudia s ich pohľadom na svet tak sympatický. Ako úprimná spoveď a pohľad na svet, je to myslím viac ako dostačujúce. Sprostredkúva to najlepšie a to najhoršie a pritom si udržiava pozitívny prístup. Možno, že posolstvo filmu je prilíš priamočiare a možno, že v konečnom dôsledku nič nerieši, ale je to rozhodne jedna časť putovania jedného človeka, ktorý bez rozdielu čo si o ňom myslíte, je zaujímavý. A ja pevne verím, že sa to nebude posledná cesta, ktorú uvidím. Príjemné a preplnené krásou jednoduchých myšlienok v kontraste so zlým svetom. (23.04.2014)

Fulmaya je samozřejmě primárně zpovědí hyperaktivní kuřačky Doroty Nvotové. Krom toho ale také velmi dobře ukazuje Nepálský svět "z pohledu ulice". Zprvu sice některé dokumentární vstupy vypadají jako z reklamy na Dove, ale od poloviny filmu jich výrazně ubyde a konečně se divák dostane trochu do města. Scény z ulice, kde pobíhají děti fetující lepidlo pak konečně ukazují dorotin vztah k životu v nepálském městě a ten život samotný. Bohužel, dokument je hodně rozsypadný. Tříminutová Scéna z hor do celého konceptu příliž nezapadá a celkově se vyprávění vrací od jednoho tématu k druhému naprosto v náhodném pořadí. Nikdo si pak například ani nevzpomene na rodinu, která přijala Dorotu mezi sebe. Krom jdné scény na začátku o ni v průběhu filmu nepadne ani věta. Kompromitující scény o sirotčinci natočené GoPro kamerou by pak snad měly být trochu více popsány, aby i člověk, který je nemá čas detailně pauzovat dokázal určit, že jsou skutečně kompromitující. (Mě nepřišly) Když správce sirotčince s takovým přehnaně uměle nevinným výrazem pronese "My tady děti nemlátíme," každý se lehce pousměje nad absurditou té věty v jeho podání. Bohužel, když pak ke konci filmu zjistíte, že ona naivně absudrní věta vlastně opravdu zakrývala bití dětí, máte přinejmenším lehce vyčítavý pocit z onoho předchozího pousmání. Technicky nemám nic proti roztřesené kameře, ale používal bych ji s mírou. Na velkém plátně z toho opravdu bolí oči. A to je také důvod proč bych rozhodně nedoporučoval tento film vidět v kině. Určitě se jedná o celkem originání dokument, hlavně díky velice originální hlavní hrdince. Bohužel se však dal zpracovat i výrazně lépe. 5/10 (Toto byl můj komentář a hodnocení k filmu nikoli k hrdince. Komentář ohledně chování Doroty by vypadal úplně jinak.) (22.05.2013)

Nvotová kráčí nemocnicí. Oděná ve svém typickém barevném oblečení, které jako kdyby křičelo na ostatní: "Jsem v téhle zemi na skok, tak se klidně na mě koukněte.". Vedle ní se šourá nepálská žena se svým nemocným dítětem v náručí. Životem shrbená. Neuvěřitelně nesourodá dvojice se potkala na ulici a rozhodly si vzájemně pomoci. To vše v prostředí chaotické nemocnice, jež připomíná změť smutných pohledů. Ubrečených dětí, maminek bez peněz. Nvotová je svá a velice silná v tom, co dělá. Bez přetvářky. V ten moment jsem si uvědomil, že TO je ONO. Bál jsem se, že z ní udělají modlu. Ale pěkně se to drží zpátky a není to o ničem jiném, než o světě strašně vzdáleném. A o strachu z dalších dní. Když Dorota rozpřáhla ruce na vrcholku nepálské hory, chtělo se mi taky utéct. Silná věc! (29.05.2013)

Dievča z horných 10 tisíc, Dorotka, sympatická herečka, skvelá hudobníčka (s Nepálcami duplom, na Pohode 2012 patrili k tomu vôbec najlepšiemu), čo má skvelé názory, skvelý životný štýl, jej stĺpček v .týždni mám tiež rád ... proste mi sadne všetkým čo robí a tento dokument je tak trochu celovečernou verziou, jej stĺpčeka. Niekto keď má veľa, chce pomáhať ľuďom. Ja by som to asi nezvládol.. PS: Všetci čo si myslia jak je to kalkul a reklama a jak je to neúprimné (bez toho aby si o nej zistili niečo viac) .. silno Vami pohŕdam (24.04.2014)