Sto dní v Palerme

Jasné a priamočiare protimafiánske posolstvo, dôverujúce revoltujúcej mládeži, robotníkom a komunistickej strane. Snaha napraviť inštitúcie vyšetrovacieho dozoru bez zásadnejšej zmeny systému z toho trčí ako slama z topánok. Vlastne teda o istú zmenu sa film pokúša - viac právomocí prokuratúre a polícii! Nečudo štedrej podpore distribúcii filmu v krajinách sovietskeho bloku. Veď nainfikovať divákov prostredníctvom zručného politického thrilleru na potrebu posilnenia komunistickej polície to muselo byť - mňam ach-ňach! pre potentátov v šesťstotrinástkach. Film bol premietaný v ČSSR v kinách aj televíziách ako reálny obraz kapitalistického fungovania. Nie že by preháňal, len tá agitačná línia v prospech partajných komunistov (členovia parlamentu), ktorí práve v banánových socialistických krajinách patrili k vládnucej triede prispievala k deformovanému videniu súvislostí vo svete. Zatiaľčo v mafiou vykorisťovanej Sicilíi padali na základe rozhodnutia korporátnej moci hlavy neúplatných sudcov, policajtov, poslancov a vyšetrovateľov, u nás - v šťastnom svete guľášového husákizmu - patrili práve filmom protežovaní a mafiou krágľovaní komunistickí poslanci k novej vládnucej triede, ktorá mala pod palcom všetky výrobné prostriedky a z nich plynúci zisk. (25.06.2013)

"Proti terorizmu som vyhral a proti mafii to bude rovnako tak..." Lino Ventura podal tradične výborný výkon, ale jeho boj s mafiou som videl prehratý, len čo sa do neho pustil. Všetci jeho predchodcovia boli zastrelení v aute alebo na ulici a on si chodí bez ochranky? Ako chceš bojovať, keď každý deň riskuješ život? Venturovi to v uniforme generála svedčí, vydáva jasné i rozumné rozkazy, len nemyslel na všetko. Film 100 dní v Palerme mal silný potenciál, možno mu k lepšiemu výsledku chýba niekoľko minút navyše, pretože som mal pocit akoby skončil predčasne. Trochu škoda. 60%. (04.10.2014)

Můj miláček Lino Ventura byl pověstný pečlivým výběrem scénářů, za což jsem mu velmi vděčen, protože mně pak stačí vidět, že v nějakým bijáku hraje Lino a bez obav můžu na svým přehrávači zmáčknout play a očekávat kvalitku. U 100 dní v Palermu mám jeden problém. Když jsem film viděl jako dítě za komoušů v TV nemoh jsem z té syrové realičnosti pořádně usnout.Depresivní pocit z bezvýchodný situace, která ve filmu na jihu Itálie panovala mám pořád. Dokumentaristicky pojatý styl vyprávění je taky skvělý. O Linovi ani nemá cenu hovořit i když přibývající léta jsou znát, pořád je to herecká super špička, ale buď to chtělo přidat víc minut na dialogy, to pokud by film směřoval více k politickému thrileru a nebo naopak ubrat minuty, pokud by film směřoval spíše směrem k akci, takhle je to někde na půlce, no a já cítím, že to není úplně přesnej flusanec jak by to moh bejt. Já bych prostě nechal více rozehrát boj Carlose se statní aparaturou, to by pak ten boj proti mafii vyzníval ještě depresivnějc a beznadějnějco co filmu podle mě jde především. (26.08.2014)

Carlo Alberto Dalla Chiesa -muž, generál, který dostal místo prefekta v Palermu na Sicílii, aby tak trošku přiškrtil mafii. A on toho za těch sto dnů ve své funkci dokázal opravdu velmi hodně, a to tolik, že vražda jeho i manželky se přiřadila jako další číslo k obrovské sérii těch předchozích. Osmdesátá léta byla velmi divoká, mafie kšeftovala vcelku otevřeně s drogami a zbraněmi a Sicílie je vstupní brána do Evropy. Když vzpomenu na seriál Chobotnice, jeho tvůrce se kdesi zmínil, že měl obrovské problémy jej vůbec natočit, takovým trnem v oku se pro určitá místa stal.Když jsem byla naposledy v Neapoli, probíhala tam válka klanů o politiku s odpady. Kontejnery v ulicích hořely, jak je podpalovali naštvaní občané, dva týdny poté sebrali karabiniéři tuším sedm mrtvých během jediné přestřelky . Hm. Itálie, tam to žije:-) Každopádně, skvělý film, skvěle nasnímaný kamerou, která život v Palermu reálně přiblížila, buldočí povaha Lina Ventury a jeho krásná, mladá žena, kapitán karabiníků, štáb pracovníků na prefektuře i občané města, ti všichni se postarali o velmi slušný filmový zážitek. (13.04.2014)

Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce.. (12.09.2022)