Som nesmelý, ale liečim sa

Jo, jo. Jsem nesmělý, ostýchám se, ale... bavil jsem se! :) Pierre Richard asi nikdy nebude úplně patřit k mým oblíbeným hercům a tvůrcům, jeho humor se nejednou vlní na trochu jiné (hodně bláznivé) vlnové délce, než považuji za sympatické, ale nechal jsem se konečně přesvědčit na jeho slavnou autorskou komedii a vůbec mě to nemrzí. Protože se Richardovi skutečně hodně povedla a i díky tématu nesmělosti a postupnému vyústění toho prostého děje v neobyčejné situace je nesmírně vtipná. No uznejte, pokud vstoupíte do ústavu, ve kterém se léčil mimo jiné Napoleon... :o) Pierre jako postava měl štěstí na svého léčitele a Pierre jako herec zase na skvělého kolegu Alda Maccioneho. A mimochodem, na to cvičení č. 12: umění vyvést jiného člověka z míry jen tak nelze opravdu zapomenout. 75% (19.10.2020)

Příjemná podívaná s jak jinak než šťastným koncem o tom, co je člověk všechno schopen udělat, aby získal svou lásku. Na trnité cestě navíc najde dobrého přítele, takže co víc si přát! Richard a Maccione se výborně doplňují a jejich návody na sílu pohledu nebo jak vyvést druhého z rovnováhy přímo lákají k vyzkoušení i v reálném životě. (08.02.2011)

Moc povedená komedie s Pierrem Richardem v titulní roli, v níž představuje nesmělého outsidera, který ale nakonec stejně dosáhne svého štěstí. Zdatně mu zde sekunduje i Aldo Maccione v roli pana Ferrariho, který je vlastně jeho průvodcem a který ho svérázným způsobem připravuje na situace, které ho mohou potkat a nakonec i potkají v reálném životě. Je to taková příjemná oddechovka, u které se člověk dobře pobaví. Mně osobně se nejvíc líbily scény Richarda s panem Henrim (Jacques Francois), od něhož nikdy nelze čekat nic dobrého a cestu za štěstím Richardovi ztěžuje, jak se dá. Scény z kuchyně byly jedním slovem perfektní a film jako celek byl velmi povedený a zábavný. Snímek se mi moc líbil a hodnotím ho slušnými 80 procenty. (08.07.2022)

Film jsem naposled viděl jako harant, takže už jsme pochopitelně zapoměl jak zábavná tahle Richardovka je. Což se mě vymstilo při scéně "hasič" kdy jsem si zrovna chtěl nalejt do chřtánu větší množství zlevněného vína, ale Pierre tam zrovna tak zapierroval, až jsem ho celý vyprsknul ven, to se fakt nedalo. To je regulérní magor tenhle člověk. Nejlepší na Pierrovi je, že se na jeho komice nikdy nepozná finalová část, když už scéna graduje a já nevím kam všechen ten smích vysypat, přijde jako by konec, ale někdy jen proto, aby Pierre za několik vteřin dotyčnou scénu ještě dohrál takovým způsobem, že už jsem doslova v křečích smíchu řval "už ne, už dost, nebo chcípnu", třeba právě ta scéna s hasičem nebo nákup spoďárů. A to není všechno, on se dokáže třeba jednou větou nebo nějakou miniscénečkou k těm velkým komickým situacím ještě vrátit a sestřelit mě znovu, což je naprosto geniální. Nerad bych zapoměl na Aldu Maccione, on je sice takovej hereckej ekvikvalent pražský Slavie čili věčně druhý, ale nahrávat hlavňo rolistům to on umí nejlíp na světě. Ještě k Pierrovi. On tyhle nesmělé chlapíky dával fakt tak dokonale, až by jeden nevěřil že v realu se pan Richard vyspal s půlkou Francie a to jen proto, že ta druhá půlka byli chlapi. (25.10.2010)

Bláznivý a pro Pierra typický příběh, který zkouší zajít zase až za hranici nesmělosti a zkouší asi něco, s čím nikdy neměl problém. I když právě tak Pierra znám z jeho komedií asi nejlépe. Do toho nádherná hudba od Vladimira Cosmy a neuvěřitelně příjemný příběh. Koukal jsem na něj během období, které bylo pro mě více, než jen stresující a Pierre mě přitom dokázal udělat obrovskou radost. Tyhle pocity snad fakt přináší jenom staré dobré francouzské komedie. (25.06.2012)