Veľký blondín s čiernou topánkou

Tomuhle je říkám absolutní komedie, přátelé. V žádným jiným filmu jsem neviděl tak vtipnou obrazovou kompozici jako tady, co záběr, to genialita vtipu. Tady se i koncert vážný hudby mění ve výborný skeče, kde je promyšlený každý detail, obsadit režiséra filmu jako dirigineta, šefa tajné služby využít ve stínovým záběru. Film, který by rozesmál i Ježíše na kříži. Pokud jde o tvůrce co se na filmu na podíleli, tak co jméno, to pojem francouzského humoru - Robert, Veber, Richard, Rochefort, Blier a pozor pánové Mireille Darc je superkočka, ale pani Delenová platí za jednu z nejtalentovanějších komiček svý doby. Co scéna, to perla, která už je dávno zápsana v dějinách francouzský komedie. Vůbec se nedivím, že tenhle film sbořil berlínskou zeď dřív než se do ní poprvé bouchlo kladivem a bořil divácké rekordy ve Francii, Belgii, v Německu, v Rusku (Sovětským svazu ) i v Československu a pokud jde o Američany, tak ty film zaujal natolik, že mu dali své největší možné vyznamenání, koupili práva a natočili remake. Dokonalou komiku podrhuje vynikajcí hudba pana Cosmy, na kterou si vzpoměli i pořadatelé francouzského festivalu a zařadali ji jako dobrovodnou hudbu k plakatovému promu francouzského filmového festivalu. (23.11.2014)

Zajímavý námět zpracovaný naprosto nezáživně. Humor by ve filmu nenašel ani gůgl. Ještě že mám neustále při ruce svojí hlavu, takže jsem se ani u tohoto filmu nenudil a přemýšlel si nad všelijakýma věcma. Vezměme si třeba hned ten název. Richard nosí na jedné noze hnědou botu a na druhé černou, přesto ho všichni označují za člověka s černou obuví, přičemž stejně dobře by ho mohli označovat za hnědobotníka. Jako kdyby měl nohy tři a poměr černých vs. hnědých bot 2:1 nebo naopak nohu jen jednu, tak bych to chápal, ale takhle mi to logiku nedává, a že jsem si nad tím lámal hlavu pěkně dlouho. Noo a pak jsem si přemejlel nad tou stoprocentně přírodní hnědookou blondýnkou, která údajně měla být to nejhezčí, co kdy Richard v životě viděl (chudák, anebo má jako umělec poněkud dekadentní vkus). Jako co to na sobě nosila za šaty, to svět neviděl, ty patrně navrhoval známý český módní návrhář Maršík. Každopádně by myslím bylo zajímavější, kdyby ten materiál chyběl vepředu a né vzadu. (12.07.2018)

Pierrovi dost dlouho trvá, než se dostane na scénu: a konečně to přichází a on sjíždí po schodech dolů - a s jednou botou černou - tahle scéna mi utkví v paměti ještě dlouho, ale pak už asi jenom fešná Mireille Darc a její ukrutný výstřih - ale na druhé straně , než byste asi čekali....a taky zmatený přítel s kulichem - tohle je asi jediný film, kde je někdo zmatenější než Pierre....starý dobrý dabing tentokrát nezachrání absenci vtipů, kterých je zoufale málo a dost se to táhne, i když druhá půlka už je o poznání lepší. Nerad to přiznávám, ale na tomhle filmu se dost podepsal zub času. (23.11.2014)

Navzdory bohulibému úmyslu trousit kolem sebe na každém kroku nevázané veselí pro mě Velký blondýn s různovarevnou obuví zůstává trochu smutným hrdinou z časů mého mládí. Jeho dobrodružství jsem pokaždé sledovala s možná až zbytečně kritickým odstupem, neboť je doprovází zdánlivě nepodstatný, leč nepříjemně privátní nádech trapnosti. Na druhou stranu mu nelze upřít originální nápady i osobní nasazení, s nímž nese svou kůži na trh. Slabší 4* (26.10.2018)

Tak toto je uz doslova kultovy film. Richard s kazdou botou roznej farby /jedna cerna, druha hneda/ je vyborny dodnes a konecne tymto filmom prerazil - aj ked vlastne prerazil uz s Roztrzitym. Yves Robert za kamerou odviedol doslova genialnu pracu a k filmu sa da vracat aj po X rokoch - pre mna rovnaky kult ako Spencerova Suda a Licha. 100 % (05.04.2016)