Veľký blondín s čiernou topánkou

Richard to po solidním rozjezdu (Roztržitý a Život plný malérů) poprvé naplno rozbalil. Velice chytrá parodie na špionážní filmy sebou přinesla skvělé postavy, jako například šéfa Toulouse a jeho náměstka plukovníka Milana. Divák se baví, kterak dokáže Francis Veber chytře rozložit figurky na šachovnici a pak jen sledovat jednotlivé tahy. Bravo! 75% (10.07.2008)

Pierre Richard nikdy nepatřil k mým oblíbencům a jeho herecký projev mě dokázal rozesmát jen občas. Přesto jsem neodolal, doplnil si další mezeru ve filmovém vzdělání a podíval se na Velkého blondýna s černou botou. Kombinace kriminálky a komedie vcelku funguje. Bohužel je kriminální část slabší. Nějaké napětí jsem nečekal, ale i přes krátkou stopáž mě film v určitých částech dokonce nudil. Naštěstí to vynahrazuje ta komediální polovina. Dialogy jsou dobré, ale nejvíce mě tentokrát bavily záběry na mlčící obličeje (a že jich ve filmu je hodně), které dokonale vyjadřovaly všechny emoce a dokázaly vyvolávat záchvaty smíchu. Sice se snímek mým nejoblíbenějším asi nestane, ale jako zábava na volný večer posloužil dokonale, já jej velmi rád doporučím a opět zopakuji, že francouzské komedie se nám dokáží zkrátka trefit do vkusu náramně. (04.04.2019)

Taková precizní francouzská práce se skvělými herci, bych řekl, nebýt některých zásadních chyb, které se podle mého neodpouští ani komediím. Přesto křivdit za logické chyby se nehodí a tak hodnotím plným, protože tenhle film se mi líbil už jako dítěti (a už tehdy se Mireille moc líbila) a rád si ho zas někdy pustím znovu. ... Čí jsou tyhle cigarety? Taky moje. (01.03.2015)

Rozhodně lepší richardovka než moje prvotina "Život plný malérů". Komedii s detektivkou se povedlo skloubit přímo výtečně (tady bych vypíchl scény, kdy záporná síla pronásleduje blondýna s Mauricem), navíc mě potěšilo, že hlavní postava není tak zmatená jako obvykle, ale co opravdu vytáhlo tuto jinak víceméně průměrně vtipnou komedii na chvalitebné hodnocení, jsou dialogy Richarda s Jeanem Carmetem, který je ve své malé roli skvostný. A český dabing s pány Olivou a Voskou v čele je jako vždy skvělý. (15.08.2009)

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele se Šťastným Alexandrem mě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění, na jedném z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patří Velký blondýn s černou botou stále k tomu nejméně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem 3 let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem kávy, jeho postava mi tu po většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil... „Proč šel k jezýrku?!“ [65%] (08.03.2022)