Líbánky

Vymandlované a třikrát přesušené Dogma s neuvěřitelně debilními popisnými monology a perlami typu "ukrývali jsem se do sebe navzájem". Jedinou nejistotou ve filmu je, kdy některá z postav přejde z knižních recitací do prkenné hovorosti. Psychologie? Směšná. Závěrečná vykrádačka Triera za hranou všeho. Falešná hra na estetizovanou tragiku, pod kterou zeje černá díra úporné snahy někam se dohrabat v patologii lidských vztahů. Nejde jen o to, že Jarchovského scénáře jsou přepálené, nepřirozené a rozpadavé (i když v nich lze teoreticky rekonstruovat logické tematické celky, souvislosti a záměry otřást s divákem), jde o to, že Hřebejk místo civilnosti volí nesmyslně pompézní styl, která tu chabost v důsledku ještě umocňuje. Jeho filmům vůbec nechybí ambice a potencionálně světový look, ale zoufale jim chybí schopnost proklouznout k postavám jinak než skrze vizuální i verbální explicitnost. Sorry, tenhle fake mě hluboce uráží. [30%] (21.08.2013)

Krásný příklad toho, že česká filmografie ještě není zcela mrtvá. Pomalu plynoucí, nikam nespěchající drama, které divákovi dílky celkové skládačky odhaluje postupně a po celou dobu ho nechává tápat, kde je vlastně pravda a co je nebo není přibarvené. Díky tomu si dokáže udržet pozornost po celou dobu stopáže až do samého, pro mě až překvapivě "tvrdého", závěru. Pan Jarchovský to pro mě napsal dobře, i když někdy s menšími škobrtnutími. Aňa Geislerová jasně vyčnívá. Majer jí obstojně doplňuje a celkově se na to příjemně kouká. Velmi mě překvapil hudební podklad v podání Aleše Březiny. To bylo něco krásného do čeho skvělá Štrbova kamera přesně pasovala. Dlouhé, statické záběry tomuto snímku velice slušely. Příjemné překvapení od Hřebejka. Rád se na Líbánky podívám ještě jednou. A nenechte se zmást názvem. Idylka se zde nekoná. (02.09.2013)

Svatebčani i čtenáři pozor! Pod stolem i na záchodě chrápou ožralé SPOILERY!       Co při téhle svatbě v kostele nezaznělo, ale určitě mělo: „Kdo z přítomných ví něco, co by bránilo uzavření tohoto manželství, ať promluví teď - nebo ať mlčí navždy!“ (to je docela praktická výzva). Bez pozvání se vetřít na cizí svatbu a na pěkně veselé veselce nepěkně prudit svou tichou agresivitou, to asi Alešovi mír v duši nepřineslo, řekl bych. A nevěstě v požehnaném stavu omlátit o hlavu kostlivce, vytaženého ze skříně na intru, notabene když s tím nemá chudák těhotná holka nic společného, to už mi nepěkně zavání (zbytečnou?) šikanou. A pak že se lidi nemůžou změnit (třeba Robert, to je dnes správnej chlap - umělým dýcháním zachránil život člověku)! Někdy ovšem i k horšímu, jako Aleš. Kdysi se taky zachoval správně, když vše oznámil řediteli. Ale o dvacet let později už neměl koule na to, promluvit si nejdřív s tím obdivovatelem Nastassji Kinské, poinformovat ho o tom osmém patře o rok později, a dát mu příležitost, aby seznal, zastyděl se a omluvil. A pokud by dotyčný nešel do sebe a zachoval se zpupně, tak TEPRVE POTOM vzít na svá bedra nevděčnou úlohu rozesírače manželství. A udělat tak nešťastnou nejen nevěstu, ale do budoucna i to nevinné dítě, co je na cestě. A sebe taky, samozřejmě. Žádná pomsta na nevinných mír v duši nezajistí. Teď se Alešovi bude ještě hůř žít sám se sebou. Navíc jsem měl pocit, že pár důležitých scén ve filmu chybí a neustále jsem měl nutkání se zeptat: „Bude něco?“ Až přišly závěrečné titulky a já pochopil, že dneska s Hřebejkem nic nebude. A k těm Aleškovým deseti minutám slávy – hezky si zadeklamoval, jen co je pravda, odrecitoval jak z partesu bezchybný, stylisticky vybroušený text... A co to říct vlastními slovy, a ne takhle knižně, abych mu to citové rozrušení (jo, cloumalo to s ním pěkně) mohl věřit, he? (06.09.2013)

,,Byli jsme tenktát puberťáci, bylo mi sedmnáct, teď je mi třicet - jsem někdo jinej''. Líbánky jsou o dávných vinách, pro někoho bezvýznamných, pro někoho s fatálním dopadem. Film začíná svěže. Divák vlastně po svatebním obřadu v kostele odjíždí s dlouhou kolonou aut na rodinnou usedlost slavit svatbu. Děti dovádějí v zahradách, někteří hosté se koupou v rybníce, tchán upozorňuje zeťáka, že jestli mu ublíží jeho holčičce - ať si ho nepřeje... Ženské klábosí, všichni popíjí ten svůj sekt a krásná kamera zabírá nádhernou letní atmosféru oslavy. Jen ta podivná vychrtlá postava v tmavém obleku jaksi nezapadá, čehož si všimnou i svatebčané a novomanželé. Ačkoliv nikdo dotyčného nepozval, on tvrdí, že se dobře zná s ženichem a má pro novomanžele zajímavý svatební dar... Odejde z oslavy hned, jen co si jej nevěsta prohlédne... Hřebejk nám zase naservíroval pořádné drama ve stylo severských filmů. Tohle je taková výrazně drsnější variace ve stylu Bierova filmu Po svatbě. Já si to užil. 4 kinofilmy. * * * * (18.03.2014)

Technicky jisté jako každý Hřebejkův film od... Pelíšků? Škoda že Jarchovský dokládá tvůrčí krizi derivátem Kawasakiho růže, kterému chybí pořádná dramatická konstrukce, seriózní vyhrocení a tím pádem i hlubší dopad. Nic proti ničemu, ze kterého si zítra budu pamatovat leda Štrbovu tradičně božskou kameru, oddané herce a promarněný potenciál. (29.06.2013)