Revival

Celkem příjemná komedie od Alice Nellis, která mi svým konceptem přišla mnohem jednodušší než její dřívější filmy. Tohle je méně artové, ale zase pro širší diváckou obec. Námět je originální a věřím, že nejeden comeback pohasínající hvězdy či dokonce celého bandu mohl začít stejně jako zde regulérním podnikatelským záměrem. Vždyť i v umění jde o prachy až na prvním místě. V cizině u takto slavných kapel jsou problémy s comebacky spíše z důvodu nechtění či úmrtí některého ze členů. To jen u nás to mohou být existenční důvody .-) !!! S nasazenou čtyřkou jsem neměl problém, dominoval v ní hlavně Geišberg svým naturálním projevem. Krobot standardně nezklamal a citárové Ach synku synku jako zvonění na mobil mně dostalo :-)) ,,Oprášené'' hity ze seventies měly celkem zvuk a působily přirozeně. Vzpomněl jsem si při tom na The Rutles (1978) :-)))) Jak asi i tam tvůrci zápasili s ,,hity''. Necelé dvě hoďky vám v poklidu bez nudy utečou, ale stejně jako se vám ihned vytratí popěvky The Smoke, vytratí se i tenhle film. Tři brka . * * * (13.01.2014)

Nejdřív bych chtěl "poděkovat" panu Fukovi za jeho "recenzi", kterou jsem si v létě přečetl. Připravil mě o zážitek z kina, který jsem si ale plnými doušky vychutnal u DVD. ... Revival je komedie, která v našich vodách hledá v porevoluční kinematografii jen pár rovnocenných soupeřů. Zábava, která z vás nedělá pitomce, u které se se nemusíte cítit trapně, ale kterou si plně vychutnáte asi až s přibývajícím věkem :) ... Jsem rád, že si Alice Nellis našla tohle téma, protože zasmát se u chytře napsaného filmu o muzikantech jsem chtěl vždycky. Skvěle jsem se bavil a dost nechápu (podle některých recenzí), co víc by měl divák pro své pobavení od českého filmu požadovat. .... P.S. Neodpustím si jednu technickou poznámku. V dnešních filmech napříč žánry se hodně telefonuje. "Smartfouny" jsou všude, ale až Alice Nellis ukázala, že chytrý telefon VŽDY vypne displej, když se při hovoru přiloží k uchu. Za tuhle maličkost, jakož i za výbornou zábavu děkuji. (24.11.2013)

Těžko si to přiznat, ale tohle už není Alice Nellis svých prvních filmů, ta, kterou téměř bezmezně obdivuju... Kromě zde již napsaného (hlavně PP a bulvár), jde dost o to, že si paní režisérka a scénáristka v jedné osobě s vyprávěním skutečně hlavu nedělá, film je plný těch nejobehranějších muzikantských klišé a hlavní postavy (za tento postřeh velice děkuji své přítelkyni ;-) mají vše nalajnované, v podstatě se nemusí o nic snažit, jejich COMEBACK jde jako na drátkách, téměř bez potíží (pár by se jich našlo, nejmarkantnější je asi rakovina, ale to už jsme zpět u klišé jako takových). Promarněná šance, s přihlédnutím hlavně k tomu obsazení ústřední čtveřice, jejichž chraktery jsou ale také rozděleny stereotypně (nevýrazný truchlič, cedič hlášek, stárnoucí otec a rockový dědek s rakovinou). I když je fakt, že tenhle film dokázal neuvěřitelné - z "herce" Richarda Genzera mi tady nebylo blivno. Zvlášť Karlu Heřmánkovi bych pořádnou roli ve filmu pro kina přál nejvíc. Škoda! (02.01.2014)

Tomu, že se postava Karla Heřmánka nechává navádět od slizkého manažera, kvůli penězům a vlastní sobeckosti lže svým kamarádům a prostě se chová jako prvotřídní zmetek, jsem se smát nechtěl a taky jsem se nesmál. Bohužel mám neodbytný pocit, že scénář počítal s tím, že právě tyto okamžiky s nacvičováním pádu do kómatu, lhaním a tak dále budou k popukání a že Heřmánkův klávesista bude vlastně sympaťák. Není. Nebýt Boleslava Polívky a Miroslava Krobota, kteří se ukázali být vynikající dvojicí, chyběla by Revivalu veškerá lidskost, nostalgická slza ze vzpomínání po starých černobílých časech, zkrátka to, nač jsem čekal nejvíce. Jinak je film bohužel jedna velká reklama, přičemž asi nejvíce propaguje Vojtěcha Dyka a jeho kapelu, tedy něco, co propagaci vůbec nepotřebuje. Doopravdy vtipných míst příliš není (a když, mají je na svědomí Polívka s Krobotem), postava slepého bubeníka je vyloženě na ránu a Zuzana Bydžovská to s parafrází Yoko Ono také docela přehání (o její poslední scéně se raději ani nezmiňuji). Dvě a půl hvězdy, průměr se vším všudy. Celkem škoda. A nejlepší hláška (Bolka Polívky) byla: "Já bych na nás nešel." (15.08.2013)

Nápad není marný, herci se snaží, seč to jde, ale co je to platné, když tomu chybí jakékoliv zvraty, napětí, cokoliv nad rámec ploché historky o pokus o návrat po letech, jenž kupodivu vyšel. Sledujeme vlastně očekávané scény - první nápad, jak se snaží získat další pro tento nápad, jak se dají znovu dohromady, jak zkoušejí, první koncert... Nic nečekaného. Pár možných konfliktů je hned zažehnáno nebo se o ně vůbec nehraje. Kromě pokusů a řečí o šoustání (a smrti) a kromě kalhotek vlastně už nic dalšího nepřijde - teda kromě nahé Bydžovské, pokud nešlo o body dablérku. Film nic neřekne, kariéra je hned strmá, žádné odsudky, že jejich hudba dnes nemá nikomu co říct, žádné vypískání, dokonce se otec se synem spřáhnou... jen ta smrt holt čeká v tomto věku za každým rohem. Hudba docela ušla a evokovala tu dobu, i když spousta skupin té doby od anglických písniček vždy přešla k českým, ale určitou poetiku té doby to má. Ale celkově to nějak nedává smysl, ani jako pocitovka. (01.01.2015)