Samuraj

Mám rád málomluvné drsňáky jako je Jef Costello. (Ale vážně by nemusel nosit baloňák s límcem nahoru a v jednom kuse si upravovat klobouk! Dělá to i na plakátě!). Bylo zábavné sledovat vyšetřování francouzské policie v šedesátých letech a zjišťovat, kde leží inspirace pro filmy jako Leon a Ghost Dog - Cesta samuraje. Je přitom očividné, že i tento film je vlastně poctou a že je inspirován například Kurosawovými filmy. Bál jsem se, že konfrontace s pianistkou bude probíhat na úrovni prostřední části jinak výborných Tří dnů Kondora, ale naštěstí jsem se pletl. Tenhle film se podobným "intermezzem" nezatěžuje. Některým lidem se může zdát Costellovo chování nelogické, ale podle mě má svou (pravda, skoro až komickou) osudovostí blízko nějakým řeckým tragédiím. Dokázal jsem se naladit na tu správnou vlnu a tak mi jeho chování nevadilo. Jinak tomu není moc co vytknout. Melvillova režie je plná dlouhých záběrů, ve kterých se jakoby nic neděje (Costello jde po ulici, leží na posteli, kráčí do schodů...), a zámlk. (21.03.2010)

Film připomínající zdánlivě stojatou hladinu vody, pod jejímž čirým povrchem se skrývá neobvykle silné proudění. Stačí se zhluboka nadechnout, správě se naladit na pozvolné, meditační tempo, které poté ve zpomaleném toku času umožní člověku velmi hluboký ponor. Teprve poté se začnou dít věci. Každý záběr získá na malebnosti, každé gesto v sobě začne nést osudovost a každá lehká změna v odstínu azuru Delonových očí vyjádří to, na co mnohdy nestačí celé tuny dialogů. (17.03.2017)

Do Melvillova filmového světa patří dlouhé záběry, mlčenliví charismatičtí muži, balónové pláště a elegantní pánské klobouky. Tentokrát si navíc pro zvýraznění atmosféry pohrál s obrazem. Barvy působí vybledle, převládá modrošedá, místy film vypadá, jako by byl natočený na černobílém materiálu. Snímek působí odtažitě, chladně, stejně jako jeho hrdina - nájemný zabiják Jef Costello - muž bez emocí, bez mimiky a gest, strojově přesně vykonávající to, co je nezbytné ke splnění úkolu i k přežití. Film do jisté míry připomíná Zinnemannova Šakala, ať už profesionálním přístupem antihrdiny, nebo úsporným vypravěčským stylem, kdy kamera krok za krokem zaznamenává přípravy ke zločinu a jeho následné provedení. Alain Delon se typově do podobných rolí dokonale hodí - ostatně soudím, že Samuraj spolu s Povídkou o policajtovi patří k jeho filmovým vrcholům. Často hrál mlčenlivé tvrdé muže, kteří dokážou promlouvat očima, ale tohle je role, kde svůj slovník zredukoval patrně nejvíc. Elegantní zevnějšek jeho zabijáka kontrastuje s nevlídným prostředím jeho domácnosti i čtvrti, ve které přežívá. Snímku mohu vytknout snad jen dvě věci - bezchybný nájemný vrah by se asi vzápětí zbavil svého pláště, ve kterém byl spatřen, a za druhé, konec je nejen filmový, ale řekl bych přímo divadelní. Postava z reálného světa by asi svůj závěrečný part zahrála věcněji a civilněji. Pomýšlel jsem na čtyři hvězdičky, ale všiml jsem si, že je Melvillovi naděluji vždycky, a v rámci jeho filmografie jde přece jen o jeden z vrcholů. Každopádně je to stylová jízda s citem pro detail, kterou si fanoušek žánru vychutná. Celkový dojem: 90 %. (12.01.2016)

Režisér Melville prý hledal černobílou náladu v barevném filmu, a to se mu skutečně podařilo. Vizuálně působivý snímek, špinavě krásný, s magickou noir hudbou a povedeným koncem. Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec mi asi opravdu vadí všechny ty nelogičnosti, co už vypsal Monolog, a navrch tyto další: Jak policie dospěla k zadržení všech podezřelých mužů? To sebrali všechny muže v Paříži, co měli na sobě baloňák? A nestačilo by tedy, kdyby si Jef Costello baloňák prostě sundal? A dále - když je Jef a jeho milenka na křížovém výslechu, nestačilo by pár dobře mířených otázek (např. jakou barvu mělo spodní prádlo ženy), aby byl odhalen jejich komplot? Proč si u výslechu policie počíná tak amatérsky? Ano, chápu, že Samuraj nemá být posuzován jako klasická detektivka, ale spíš jako artová studie samoty. Přesto nelogičnosti v ději vadí, protože film činí nevěrohodným. A pokud ho bereme jako pouhou studii samoty, tak je to příliš dlouhé, monotónní, stále stejně chladné, bez náboje… Člověk si z toho nakonec vezme jen onen pár svítivě modrých očí. Což mi ale za dvě hodiny připadá trochu málo. (06.02.2016)

První spolupráce dvou super ikon francouzskýho filmu Jeana - Pierra Melvilla a Alaina Delona a hned je z toho film filmů. Přesně takhle se dělaj filmy, každej detail, každý slovo, každej pohled, každej záběr má ve filmu svůj význam a všechno dohromady mě na dlouho totálně uzemnilo. Filmová nádhera nádher. (19.03.2013)