The Captive

Film dvoch diametrálne odlišných polovíc. Tej prvej, v ktorej sa deprimujúci thriller prelína s emocionálne nabitou drámou a v niektorých momentoch Captive pripomenie vynikajúcich minuloročných Prisoners, prípadne zasneženou krajinou Fargo alebo námetom o unesenom dieťati a zdeptaných rodičoch nedávny britský seriálový hit Missing. Divákovi ani na chvíľu nenechá vydýchnuť od napätých scén, stiesnenej atmosféry, má niekoľko silných momentov podporených vynikajúcimi hereckými výkonmi všetkých zúčastnených od Ryana Reynoldsa, Rosario Dawson, až po Mireille Enos (scéna, keď v slzách vykríkne meno dcéry). Prelína sa tu niekoľko časových rovín (prítomnosť, minulosť), aj niekoľko dejových línií (vyšetrovanie polície, línia so zlomenými rodičmi, línia s unesenou dcérou) a príbeh postupne veľmi šikovne dávkuje informácie a rozmotáva túto niť udalostí. Bohužiaľ druhá polovica zabíja všetky poctivo vybudované momenty. Scenár robí sprvu inteligentne napísaného thrilleru len obyčajnú B-éčkovú thrillerovú břečku s nedôveryhodnými a maximálne vykonštruovanými situáciami (scéna so stromami, keď Ryan Reynolds navštívi dcéru). Pravdepodobnosť doteraz civilne budovaného príbehu sa odrazu rovná nule a celá tá línia s unesenou dcéru (ktorá absolútne nijako nekoná) a jej „únoscom“ je tak nedôveryhodná a hlúpa (to by vážne tých sedem rokov prežila v relatívnej psychickej pohode?!) až sa čudujem, že Captive dokázal napísať jeden a ten istý človek. Tam kde film zo začiatku prehádzanými časovými líniami vyžaduje od diváka pozornosť a premýšľanie, tu už by sa zišlo akékoľvek mozgové závity radšej odpojiť. Samotný záver je následne jedno obrovské klišé, ktorému chýba potrebná gradácia a samotné zúčtovanie pôsobí skôr komicky než napäto. Potenciál tu bol obrovský a minimálne necelá prvá hodinka dokázala správne podať ako tú dramatickú líniu v ktorej fungujú emócie, tak aj thriller v ktorom postupne narastá napätie, dopomáhalo tomu aj prostredie večne zasneženého mestečka. Je vidieť, že všetci zúčastnení sa snažili od silných hercov až po solídnu réžiu. Následne sa však akákoľvek snaha (aj kvalita) rúca rýchlejšie ako domček z karát a ostane len pocit kruto nevyužitého potenciálu, ktorý v druhej polovicu doslovne zabil akúkoľvek dobrú myšlienku a namiesto toho naservíroval typicky hlúpy thriller z tretej cenovej kategórie. V tomto prípade ani neviem ako hodnotiť, zo začiatku som chcel udeliť aj silné štyri hviezdičky, postupne som nebol ochotný ísť takmer ani na tie dve. Radšej to len čisto spriemerujem a viac sa nad Captive nezamýšľam. CELKOVO: 2,5* (5/10) (23.12.2014)

Za výpravu, herce a lehce ulítlý příběh bych dal i čtyřku, ale krom pár stupidit mám strašný pocit nevyužitého potenciálu, takže to nechám na třech a půl. Mohl to být super krimi thriller, kdyby se Egoyan nedržel úzkostlivě v drama vodách, a pustil trochu žilou tomu, o čem se tam pouze mluvilo. Hned by byl trhák na světě. 69% (26.07.2015)

Film, který zmrazil Niagarské vodopády. Zbytečně vypravěčsky překombinované, zakleté v pomateném pendlování mezi minulostí a současností. A kdo ví, jestli tam náhodou nebyly i flashforwardy! Prostě jen další mdlý thriller, ve kterém k sobě padouch láká hlavního hrdinu skrze cestičku z vánočních stromků: cože? Nevěřil jsem tomu slovo. (12.12.2016)

Krásně tady můžeme porovnat práci Egoyana a Denise Villeneueva. Nedotažený scénář, který nabízí sice spoustu zajímavých scén a dialogových pasáží, ale prapodivně přeskakuje v časových rovinách a neumožňuje divákovi improvizovat a domýšlet, ani však listovat v bujarém obsahu, jelikož je nepřehledný. A bohužel zároveň není ani z poloviny tak atmosferický (chybí práce s kamerou, hudbou, nasvícením) jako Zmizení, což je element, který tvořil v o rok starším počinu 50 procent úspěchu. Celkově vzato tedy Captive o třídu horší, stále však slušná filmařina. Nejvíc potěší opět expresivní Reynolds, který se do těhle rolí prostě umí položit. (04.10.2015)

Hypnotická zasněžená krajina dodává tomuhle thrilleru mocnou dávku atmosféry. The Captive je překvapivě velice napínavý film se zvláštními hereckými výkony a hodně slizkým záporákem. Kevin Durand creepy zmetky hrát opravdu umí. Nakonec je tedy docela škoda, že se zpočátku hodně zajímavý scénář zvrhl ve vcelku klasické klišé. S tak zvláštně budovanou atmosférou a trochu za vlasy přitaženým dějem jsem čekal méně tradiční rozuzlení. Stejně tak mi vadilo poměrně zbytečně nepřehledné skákání v čase mezi minulostí a současností. Ale sakra, ta atmosféra! (10.05.2015)