Poviedka o policajtovi

Nezbývá mi než se připojit ke Gemini. Syrovost příběhu z prvních poválečných let Čtvrté republiky, výpravou dokonale postižené prostředí i souboj na stříbrném plátně dvou výrazných osobností francouzské kinematografie hraného filmu - Delona a Trintignanta - po prakticky padesáti letech od premiéry, mrazí - námětem, dějem, hereckými výkony - i hřeje - dokonalou profesionalitou nesenou amatérským nadšením - zároveň. Slovo klasika je tu víc než na místě. (09.03.2024)

Alain Delon opět dostal příležitost zkusit si svou variantu francouzského poldy a tentokrát mu velmi příjemně sedí. Tedy určitě většinu filmu, až na závěr, který mě osobně do filmu tolik nezapadá a trochu se snaží změnit vyznění "zlý je zlý a hodný je hodný". Možná by to chtělo více odvahy a nebát se ukázat, co si zločinci opravdu zaslouží a že pravý inspektor tu není proto, aby se s někým kamarádil. Samotný Delon je skvělý. (04.10.2008)

Ten film považuji za jeden z Delonových nejlepších. Stylová výprava, výborná hudba Claudea Bollinga, co teprve herci, protože všichni podávají znamenité výkony, včetně Maria Davida a Henriho Guybeta, kteří většinou hrají spíše v komediích. Velice vydařený je i český dabing, kde Delona nedabuje Pavel Trávníček, jak bývá zvykem, ale Josef Abrhám, který narozdíl od Trávníčka stíhá s Delonem udržet herecký krok. Tvůrci filmu chtěli navázat na film další adaptací Bornicheova románu. Film Gang se ale tak nepovedl. (01.09.2006)

Poprvé jsem u toho v půli usnul, druhý den jsem dokoukal druhou půlku s vypětím všech sil. Tak jsem se na to pořádně vyspal a zkusil to třetí den ještě jednou – a stejně to zas byla děsná dřina. A nic moc z toho. Atmosféru to má opravdu osobitou, Delon s Trintignantem výborně hrají, občas probleskne vtipný moment, chvílemi se zdá, že je tam i nějaká psychologická hloubka, ale kolem a kolem po tom všem nic. U klasické francouzské kriminálky jsem zvyklý dostat od všeho trochu víc a nezůstat chladný a ospalý. (17.11.2011)

Filmový majstrštyk a masterpiece či jak by řekli Nigeřané fitacciyar ! Stará francouzská škola šlape od začátku do konce jako dobře namazaný stroj, nikde nic nepřebývá ani nechybí. Za největší zážitek považuju Trintignantova Buissona, famózního psychopata a asociála, a krásné oči Claudine Auger, byť její role byla menšího rozsahu, budu si ji pamatovat. (25.08.2014)