Bojovník

Není to nutně blbý film. Delon vyleze z lochu v kvádru z roku 74 v Paříži roku 82. Kromě toho, že se nosí jiné střihy, nosí se i jiné móresy. On je, ku prospěchu věci, příkladně nadčasový. A hlavně, je to Delon. Delon!! Zvedne to svoje obočí - a je to doma! Nakonec vůbec nejde o ty kamínky, ale o pomstu. Jo, je to vcelku blbina, ale co všechny ty fóry na jiné Delonovy filmy? Ironická sebereflexe předchozího filmu? Ten skvostný detail, kdy zlosynové v autě pustí radio a tam běží příšerná hudba z "Kdo nastaví kůži". Po vteřině to zabiják se slovy "ale do prdele" přepne na hudební klasiku. Mezitím Delon nakupuje v železářství rýč, kterým se zlosynové následně pohřbí. To je geniální!! No pak tu jsou ty francouzské kočičky s vyšpulenými bradavkami pod tričkem, vyvalenými kozami nebo, jako v případě Anne Parillaud, s minimalistickými půvaby v hrudní oblasti, prima prdelkou a huňatou cukrovou vatou v ohanbí explicitně odhalenou v psychologicky vypjaté scéně "necháš si mě?". Delon je během krátké doby postupně oklátí všechny a ještě se přesune s Ankou a s policejní asistencí do Latinské Ameriky, kam poslal diamanty. Předtím postřílí všechny (vlastně jednomu jenom prostřelí koleno) ty syčáky, de facto kolegy z oboru, co mu chtějí zabránit v kriminálnickém poflakování. Mooc pěkný film! (31.10.2016)

Ďalšia francúzska gangsterka/krimi, kde ide o to, ukázať Delona ako drsňáka, ako milovníka, ktorému ženy padajú k nohám a ktorý príliš nepremýšľa, keď má niekoho odkráglovať. Prišiel z väzenia, takže má búrku v nohaviciach a niekde možno ukryl nejaké diamanty a každého to trápi. No najzaujímavejšie na tomto tuctovom a zameniteľnom filme je Delonova postava. Chvíľami sa zdá jeho chovanie nelogické, pretože neprejavuje emócie, lenže on ich radšej prejaví v ten správny čas pomocou svojej búchačky. Pomsta totiž chutí najlepšie za studena. Takže autá, žvásty, strieľanie, sex, nahé telo ďalšej začínajúcej francúzskej herečky a muži v kvádrach. (30.10.2016)

Napínavý, dostatečně akční, inteligentní kriminální film, kterému je cizí něco jako je nuda, patos nebo klišé. Alain Delon se chopil i režie a musí říci, že se mu docela povedlo. Hraje zde také výborně hlavní roli nemilosdrného drsňáka, který mstí smrt svého přítele a své dívky. I když jeho hrdina není nijak příkladný, musíme mu po celý film držet palce. Do toho ještě Francois Périer jako ke všemu odhodlaný záporák Gino, policajt na způsob Columba Rouxel v podání Pierra Mondyho, půvabná Anne Parillaudová v roli hrdinovy přítelkyně Natalie a kvalitní kriminálka je na světě. 75%. (06.03.2006)

Příběh z edice "Fleuve noir", což je ve Francii takový Harlequin pro muže. Zajímavé je, že v Česku sériově vyráběné příběhy pro ušlápnuté muže nemají velkou odezvu. Nick Carter či Leon Clifton jsou už jen zaprášenou minulostí pro pár šílenců. Ale ve Francii mají Delona, a podle vzoru větší, násilnější a erotičtější vznikl i tento standardní Delonův kousek - erotičtější, protože hééérečky ukazují svoji "petit chat" a chtějí jenom To jedno a hlavně chtějí být vlastněny tvrdými muži; násilnější, protože Delon vraždí jako stroj, a proto je fim i delší. Prostě točím pořád to jedno, tak musím přitvrdit! (04.12.2009)

"Delonku" lze poprávu považovat za specifický detektivní - či chcete-li "krimi" - subžánr. Fabule občas zaskřípe, scénář zanaříká (závěrečné "přehazování" démantů ve stylu deus ex machina), ale přebírání řady prvků "vážného" hraného filmu tyto občasné lapsy víc než vynahrazuje (špičkový Delon velmi často hraje očima, úsečně sevřenými rty nebo imperativním úsměvem, funkční jsou i prodlevy, jejichž mlčení je vskutku akční). Tradiční černobílé schéma vítězství "bílého" dobra nad "černým" zlem, kořeněné docela slušným množstvím mrtvol,za které by se nemusela stydět ani superrychlá, uměleckou úroveň i její výchozí řemeslo velmi bezstarostně vnímající americká "action", je s úspěchem relativizováno zařazením nanejvýš neschématického hlavního hrdiny, viditelně šitého na míru delanovské poetice a osobnosti vůbec. Zdá se, že na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v této filmové, divácky mimořádně úspěšné minisérii znovunalezl Delon sebe sama v míře a dosahu,který se zdá být dvacet a více let poté stále zřejměji klasicky nadčasovým. (22.07.2008)