Dobrodruhovia

Nejhorší je, když si člověk uvědomí, že je spíš tím chlapíkem z kasina - kdybych byl pilotem, neproletím Vítězným obloukem a kdybych byl automechanik, nechtěl bych změnit automobilový svět. Krásný film o snech a ideálech, odvaze žít podle svých představ, svobodě, síle, přátelství, lásce, štěstí, smutku a bolesti. Neobyčejný příběh o neobyčejných krásách života bez pachuti všední reality. A teď když přemýšlím jak ukončit svůj komentář mi došlo, že taky nejsem onen muž z kasina bez ideálů či odvahy, jsem totiž táta. (27.08.2014)

Tento film je především jedna velká nuda. Nic na tom nezmění přítomnost Ventury a Delona (zcela jistě jeden z jejich nejslabších filmů). Nanicovatý odnikud nikam líně se sunoucí neděj s Roubaixovou hudbou, kterou původně zamýšlel jako podkres k dokumentu ze slavné cyklistické klasiky Paříž-Roubaix, ale nakonec to díky nostalgickému nádechu skončilo zde. Několik pěkných exteriérů , záběrů na moře a potápění dobrodružný film ještě nedělá, pokud vyloženě neteskníte po loňské dovolené v Chorvatsku nebo tu příští neplánujete v jižním Atlantiku poblíž delty Konga. A tak když se v závěru objevila pevnost Boyard, tak jsem se zájmem čekal aspoň soupeření Delona s Venturou ve šplhu na laně, chytání humrů, či sbírání červů. Ale ani ječícího Delona prchajícího z telefonní budky plné hmyzu jsem se nedočkal, bouchlo jen pár granátů. 45%. Produkce: CGIC (14.05.2017)

10/10. Dobrodruhy považuji za jeden z nejkrásnějších příběhů o přátelství a za jeden z nejlepších filmů vůbec. Příběh sám o sobě nepůsobí nijak převratným dojmem, ani neřeší žádný palčivý společenský problém. Hlavní postavy jsou obyčejní lidé, kterým se v životě moc nedaří. Všichni ale mají své sny a snaží se v životě udělat něco velkého a zároveň se tím vymanit ze všednosti svých existencí. Navzájem se při tom podporují, pomáhají si a drží jeden druhého až do konce. „Kdybyste byl pilot, neměl byste někdy chuť proletět letadlem Vítězný oblouk?“ (…) „A kdybyste byl automechanik, pokoušel byste se o převrat v automobilovém průmyslu?“ „To asi ne. Proč bych to dělal?“ „No jistě – právě!“ (více zde) (21.03.2011)

Vzpomínka na dávné promítání na letním kině, kdy Joanna Shimkus zcela vytlačila z mého dětského srdéčka dosavadní ženské idoly, což byly, pamatuji-li se dobře, Nšo-či, Ribanna a Štěpánka Haničincová. Vzpomínka na to, jak mé tehdejší já oplakalo scénu jejího pohřbu v těžkém potápěčském skafandru. A uvědomění si, že v této kategorii romanticko-dobrodružných příběhů je to stále nádherný film. (09.09.2014)

Čistých sto procent, jako bylo přátelství Manyho a Rolanda a jakým je i snímek samotný. Snímek, který troufám si rozhodně tvrdit, by spolehlivě fungoval i beze slov, bez jediného dialogu a samotnou podstatu by sdělil i tak. Možná ještě působivěji. Jakákoliv slova (komentář) jsou naprosto zbytečná, pouze by se tříštila jako příboj narážející na zdejší starou kamennou pevnost. Ostatně jak, podle jaké šablony, chcete popisovat čisté nefalšované přátelství, lásku a svobodu. Pokud bych měl zmínit jeden resp. dva důvody, proč Dobrodruhy shlédnout, neváhal bych ani vteřinu. Ústřední duo L. Ventura- A. Delon. Jak jsem již napsal, beze slov by se snímek obešel, bez těchto dvou velikánů nikoliv. Pouze díky nim, divák tomu, co se před ním odehrává, (rád) věří a nesklouzne to, ani na moment, v naivní báchorku. Pověstnou třešínkou na dortu je tu potom krásná mladičká Joanna Shimkus, která by mohla být tím klínem, který rozetne to čisté přátelství dvou věčných snílků, leč..... Les Aventuriers jsou snímkem, který dobrovolně ustupuje ději a který si lze pouze užít resp. prožít. (A)nebo taky ne. (11.12.2013)