Samotár

Před pětadvaceti lety nejbrutálnější film, který jsem do té doby viděl – musel jsem ho hodně rozdýchávat a o to víc se zasekl do paměti. Znám hodně sofistikovanějších kriminálek, ale když zatoužím po čisté, jednoduché, až pohádkové katarzi s tak jasně narýsovanou čárou mezi dobrem a zlem, že dobru je dovoleno skoro všechno, zlo je až fyzicky odporné mj. tím, jak na to vlastně vůbec nevypadá, a satisfakce v závěru je absolutní, pustím si Samotáře. V podstatě totéž Deray natočil už o dvanáct let dřív s Delonem a Trintignantem, jmenovalo se to Povídka o policajtovi a má to tu o něco lepší hodnocení, ale mě si Samotář prostě podmanil mnohonásobně víc. Zvlášť s titulky; se svým vlastním hlasem není Belmondo zdaleka takovej frajer libovej jako v dabingu, děvky nejsou tak vyzývavé a vůbec celý ten krvák dostává překvapivě lidštější, komornější rozměr. (31.08.2012)

Drsňácká póza je v tomhle případě příliš na efekt a často nejen proti logice, ale i proti všemu ostatnímu. Několik nevinných by například mohlo žít, kdyby Stan nechtěl být párkrát za frajera. Všichni zúčastnění rozhodně uměli lépe, v osmdesátkách už se ve Francii tak nějak jelo na půl plynu a staré klasiky se vzdalovaly (na druhou stranu, Lescautová byla pořád ještě daleko :) ). (31.07.2018)

"Jsme na odchodu. Byli jsme na odchodu od policajtský rutiny..." Garantuji, kdo podíl na aktu zabití má, přitíží se vám. Železa na vlky, které vyhnal z lesů hlad. Metoda vendety po belmondovsku, hlášky a poznámky, kterými uhodí hřebíček na hlavičku, začíná. Kvalitu vaší tělesné konstrukce prověří raz dva. Parfém tabákový frajersky popotahuje dál. (29.08.2016)

Za Belmonda ušmudlaná třetí hvězdička. Ten tu sice hraje jen tak na jistotu, ale stačí to na to, aby film dotáhl aspoň k průměru (a nemůže za to, že Jiří Krampol jeho předabování do češtiny tentokrát trochu odflinknul). Nevím, čí byl nápad prezentovat tento film jako druhého Profesionála, každopádně jeho kvalit zdaleka nedosahuje. (28.04.2009)

Pokud se nepletu, je tohle poslední Belmondova role drsného nezničitelného policajta, který se moc nemaže s nějakými pravidly, a který taky takovým tím správným způsobem kecá o životě. Zase to funguje, ale o klasiku žánru kriminálek, detektivek atd. se nejedná. Je ovšem zajímavé sledovat, jak Bebel dokázal i přes běh času držet krok s dobou, kdy jeho hrdina nepůsobí jako někdo z vymírající staré školy, a všechno včetně hudby do sebe slušně zapadá. Akorát ta móda, no, ale takové to holt tenkrát byly časy:) Jenže co je to platné, když jediné, čím je Samotář zajímavý, je právě to, kdo tam hraje hlavní roli. Dějově je to totiž naprostá tuctovka. Takže se obávám, že je to na pomezí šedesátky a sedmdesátky, a jelikož mám dnes trochu nostalgickou náladu a nevytočil mě dabing, tak vyšší bere. 70% (03.06.2011)