Profesionál

Belmondo v roli, která není ani trochu založená na humoru. Typický příběh, čerpající z romantické tradice. Hrdina sám (nebo s pomocí brzy uhynuvšího bubáka) čelí celému světu, a to téměř úspěšně. Happy end něčekat, ovšem filmová hudba mistra Morriconeho je jeden z nejlepších počinů, jaké jsem kdy v tomto oboru zaregistroval. Ozývá se mi v prostoru mezi ušima často v okamžicích, kdy bych to zrovna nečekal. Nedávno takto spustil můj soukromý mozkový audiostroj v momentě, kdy jsem v tescu složitě předjížděl zpomalenou babku mezi regály se zeleninou....A hned z toho byl zážitek naplněný adrenalinem, orámovaný posmutnělou atmosférou úpadku lidských bytostí, zdůrazněno pošmourným stropním osvětlením. Možná jsem tak trošku narušený? Huhl (04.05.2012)

Má svůj cíl a nikdo ho nezastaví. Toto není kriminálka, není to komedie, ale působivý akční thriller o muži, který byl v Africe z politických důvodů nespravedlivě odsouzen do vězení odkud po dvou letech uprchne a vrací se do Paříže, aby se pomstil. Jean Paul Belmondo je jako vždy výborný a zdatně mu sekunduje Robert Hossein jako hlavní záporák, sviňácký komisař Rossen. Hudba Ennia Morriconneho je vynikající a konec filmu je na Belmondovku opravdu netradiční. Doporučuji. (21.12.2005)

Agent Beaumont se jako pěšec na šachovnici státních zájmů rozhodne proti vůli svých nadřízených vrátit do partie, v které byl obětován. Během hry vždy o jeden tah před soupeřem provede na závěr nečekaný šach-mat, leč mocní pořadatelé mu stěží umožní trumf na celém turnaji.. Scénář, hudba, Belmondo, Hossein - čtyři nosné pilíře filmu. Apropo, čeho se Morricone dotkne, promění se ve zlato. (01.09.2008)

Osmdesátky jsou neúprosné, ta doba je příznačná pro určitý styl, jakým se psaly a točily akční filmy a přestože Profesionál je více kriminálka než akční, duch doby se mu nevyhnul a nesmazatelně ho poznamenal. Belmondova postava je něco jako James Bond, neporazitelný, cool a v obličeji dle aktuálního rozpoložení filmu střídá nasranost a úsměv. Bohužel díky úvodním hromským upozorněním, jak chytrý bude a jak všechny rozmetá, což se taky do puntíku stalo, jsem nebyl schopen jeho cestu prožívat, stotožnit se s ním, nebo mu aspoň fandit. S tím je spojen zmiňovaný zásah osmdesátek - zatímco filmy Schwarzennegera a Staloneho jsou (také) jednoduché až hloupé, jsou přesto zábavné, lehké a člověk se může stoprocentně na hlavní postavu upnout. Belmondo se mi prostě nelíbí, scénář je slabý, dialogy naprosto duté, sofistikovanost profesionálova plánu se projeví asi jen ve dvou momentech (průměrní bezdomovci a závěr, který je asi tak jediný světlý bod snímku). Co dál? Emoce nula, místy jsem se užíral nudou a myslím, že při odkazu na Leoneho westerny se chudák mistr obracel v hrobě... 5/10 (27.02.2010)

Film ma povesť drsnej záležitosti, ale - i keď to určite nie je komédia, tvorcovia sa našťastie nesnažia Belmonda vmanévrovať do nejakej extra brutal pozície. Jeho hrdina je sympatický (a nie úplne jednoznačný), naháňačka i "westernový" súboj super a Morriconeho hudba dotvára určitý emočný presah... (31.12.2016)